Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2572/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Lee Loudy, Ph.D., insolvenčního správce sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1, zastoupeného JUDr. Tomášem Radou, Ph.D., advokátem, sídlem Hlinky 505/118, Brno, proti postupu Městského soudu v Praze v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. , spojenému s usneseními vyhlášenými na schůzi věřitelů, kterými bylo 1) rozhodnuto o přiznání hlasovacího práva věřiteli obchodní společnosti Lázně Františkovy Lázně, a. s., 2) soudem potvrzena volba věřitelského výboru, a 3) soudem potvrzeno odvolání stěžovatele jako insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce Ing. Davida Jánošíka, všechna uvedena v protokolu o schůzi věřitelů ze dne 19. července 2021 č. j. -195, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a 1) obchodní společnosti Lázně Františkovy Lázně, a. s., sídlem Jiráskova 17/19, Františkovy Lázně, 2) obchodní společnosti IFIS investiční fond, a. s., sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, 3) obchodní společnosti Dillenberg, s. r. o., sídlem Ruská 125/25, Františkovy Lázně, 4) obchodní společnosti SPOLEČNOST-24 s. r. o., sídlem Mezírka 775/1, Brno, 5) obchodní společnosti AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o., sídlem Pražská 1321/38a, Praha 10, 6) obchodní společnosti Lindoneo, s. r. o., sídlem Novoměstská 2170/1c, Brno, 7) obchodní společnosti A.P. Certus, s. r. o., sídlem Vojtěšská 211/6, Praha 1, 8) obchodní společnosti Forderungen, a. s., sídlem Senovážné náměstí 1465/7, Praha 1, 9) Ing. Davida Jánošíka, insolvenčního správce sídlem Gočárova 1105/36, Hradec Králové, a 10) obchodní společnosti Františkovy Lázně SAVOY a. s., sídlem V celnici 1031/4, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel - insolvenční správce domáhá zrušení shora uvedených usnesení přijatých a vyhlášených dne 19. 7. 2021 na pokračování schůze věřitelů v insolvenční věci dlužníka, obchodní společnosti Františkovy Lázně SAVOY, a. s. (dále jen "dlužník"), vedené Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. . Stěžovatel namítá, že postupem městského soudu v tomto insolvenčním řízení a přijetím a vyhlášením napadených usnesení, bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle d (dále jen "") a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i jeho právo na soudní ochranu podle y, resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy.

2. Z ústavní stížnosti a obsahu insolvenčního spisu vedeného městským soudem, veřejně přístupného prostřednictvím insolvenčního rejstříku na adrese https://isir.justice.cz/, postačí uvést následující skutečnosti. Na pokračování schůze věřitelů dne 19. 7. 2021, která byla dříve přerušena za účelem posečkání na rozhodnutí o ústavní stížnosti dlužníka, vedené Ústavním soudem pod

sp. zn.

, byla přijata mimo jiné usnesení, kterými bylo 1) rozhodnuto o přiznání hlasovacího práva první vedlejší účastnici jako přihlášenému věřiteli č. 34 v rozsahu 17 171 556 hlasů, dále 2) byla městským soudem potvrzena volba věřitelského výboru složeného z vedlejších účastníků číslo 2 až 8 jako členů nebo náhradníků členů, a těmto bylo uloženo, aby do pěti dnů sdělili insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci, která konkrétní fyzická osoba za ně bude ve věřitelském orgánu jednat, a konečně 3) bylo městským soudem potvrzeno odvolání stěžovatele jako insolvenčního správce dlužníka a ustanovení nového insolvenčního správce, kterým je devátý vedlejší účastník. Tato usnesení jsou součástí protokolu o schůzi věřitelů ze dne 19. 7. 2021 č. j. -195 (viz jeho str. 6, 8 a 12).

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje průběh insolvenčního řízení a namítá, že postupem městského soudu a přijetím shora uvedených usnesení byla porušena jeho výše uvedená ústavně zaručená základní práva a svobody. Předně zdůrazňuje, že postup městského soudu "považuje za natolik závažný", že se dotýká i jeho subjektivních práv jako (odvolaného) insolvenčního správce, včetně jeho práva na soudní ochranu podle y.

4. V rámci rekapitulace průběhu insolvenčního řízení stěžovatel obsáhle poukazuje na to, že podle jeho názoru bylo již dříve nezákonně přiznáno hlasovací právo obchodní společnosti IFIS investiční fond, a. s. (druhá vedlejší účastnice), když k tomu došlo v rozporu s , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů. Již tímto byl "ohrožen řádný průběh insolvenčního řízení natolik zásadním způsobem, že by řízení nemuselo splnit svůj účel a insolvenční řízení by mohlo být na úkor přihlášených věřitelů zmařeno". Z průběhu jednotlivých hlasování pak stěžovatel dovozuje propojení první a druhé vedlejší účastnice. Stěžovatel odkazuje na trestněprávní teorii "plodů z otráveného stromu" a uvádí, že již přiznáním hlasovacího práva druhé vedlejší účastnici, došlo k "otrávení celého insolvenčního řízení". Rovněž přiznání hlasovacího práva první vedlejší účastnici pokládá stěžovatel za nezákonné, zejména pro rozpor tohoto usnesení s . V důsledku toho mají být nezákonná i další napadená usnesení. Stěžovatel uvádí, že pokud by bylo postupováno v souladu se zákony, a byla zahájena další schůze věřitelů, kde by bylo znovu rozhodnuto o hlasovacích právech, nebyla by dotčená usnesení stižena zásadním rozporem s ústavně zaručenými právy účastníků insolvenčního řízení. Dále namítá, že usnesení nejsou náležitě odůvodněna, což zakládá jejich protiústavnost.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní stížnost, k jejímuž projednání je Ústavní soud příslušný, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou (viz např. usnesení ze dne 17. 2. 2020

sp. zn.

, ze dne 8. 9. 2020

sp. zn.

a ze dne 29. 1. 2019

sp. zn.

) a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně zastoupení advokátem podle až 31 .

6. Jde-li o přípustnost ústavní stížnosti, musel se Ústavní soud naplnění tohoto procesního předpokladu řízení vypořádat zvlášť ke každému dílčímu napadenému usnesení. Ústavní soud vyšel především z nálezu ze dne 23. 4. 2015

sp. zn.

(N 83/77 SbNU 197), stanoviska pléna ze dne 21. 4. 2015 (ST 41/77 SbNU 963) a usnesení ze dne 1. 7. 2021

sp. zn.

, které se týká insolvenčního řízení téhož dlužníka jako v nyní posuzované věci. Ze závěrů tam uvedených v obecné rovině vyplývá, že "ústavní stížnost je přípustná proti takovému rozhodnutí schůze věřitelů, po kterém nenásleduje potvrzení usnesením soudu" (usnesení

sp. zn.

, bod 6 odůvodnění). Jde-li o přiznání hlasovacích práv první vedlejší účastnici, jejíž pohledávka byla stěžovatelem popřena, z protokolu o pokračování schůze věřitelů (str. 6) jasně vyplývá, že o tomto právu rozhodla schůze věřitelů. Nešlo tak o situaci, kdy by o hlasovacím právu první vedlejší účastnice rozhodoval insolvenční soud ( věta druhá ) poté, co jí schůze věřitelů toto hlasovací právo nepřiznala. To je ostatně rozdíl oproti věci řešené Ústavním soudem v usnesení

sp. zn.

, kde o hlasovacím právu rozhodoval v konečném důsledku usnesením insolvenční soud (viz str. 8 protokolu o schůzi věřitelů ze dne 10. 5. 2021 č. j. ), pročež Ústavní soud ve shodě se shora uvedeným stanoviskem pléna sp. zn. odmítl ústavní stížnost pro nepřípustnost.

7. Ke druhému z napadených ustanovení Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že "povahu konečného rozhodnutí ve vztahu k určité dílčí fázi insolvenčního řízení má i usnesení, kterým insolvenční soud podle potvrzuje členy a náhradníky věřitelského výboru, kteří byli zvoleni schůzí věřitelů" (nález

sp. zn.

bod 50 odůvodnění), a s ohledem na význam tohoto usnesení je třeba ústavní stížnost připustit (viz již II. výrok nálezu). Podle téhož nálezu je pak podmínka přípustnosti ústavní stížnosti splněna rovněž v případě usnesení schůze věřitelů, kterým se podle odvolává insolvenční správce nebo kterým ho ponechává v jeho funkci (bod 48 odůvodnění). Bylo-li toto usnesení potvrzené insolvenčním soudem, je ústavní stížnost přípustná přímo proti usnesení insolvenčního soudu (usnesení

sp. zn.

, bod 6 in fine), které stěžovatelka napadá ústavní stížností.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud opakovaně připomíná, že není součástí soustavy soudů (y a contrario), nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (y). S ohledem na své ústavní postavení se Ústavní soud řídí zásadou minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním nalézacího řízení, ale zvláštním řízením, jehož předmětem je přezkum napadených rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [ písm. d)y].

9. Jde-li o námitku stěžovatele, že nemělo být přiznáno hlasovací právo druhé vedlejší účastnici, je třeba uvést, že rozhodnutí o hlasovacích právech tohoto věřitele nebylo obsahem ústavní stížností napadených usnesení. Ústavní soud se nadto k této námitce již vyjádřil v usnesení ze dne 8. 2. 2022

sp. zn.

, v němž mimo jiné zdůraznil, že otázky, zda mělo být určitým věřitelům přiznáno hlasovací právo na schůzi věřitelů, "spadají zcela do sféry podústavního práva a Ústavnímu soudu nepřísluší o nich rozhodovat, nedosahují-li ústavního rozměru" (bod 14 odůvodnění). To platí i v nyní posuzované věci, v níž Ústavní soud porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele neshledal.

10. Stěžovatel dále argumentuje tím, že přiznáním hlasovacích práv první vedlejší účastnici byl porušen , což se mělo v konečném důsledku odrazit i v jeho právu na soudní ochranu podle y. Ústavní soud již v usnesení ze dne 29. 1. 2019

sp. zn.

definoval insolvenčního správce jako "zvláštní veřejnoprávní subjekt, jehož úkolem je zajištění řádného plnění jemu svěřeného rozsahu působnosti". Z toho část odborné literatury ostatně dovozuje, že insolvenční správce je v insolvenčním řízení pouze "nástrojem" k zajištění účelu insolvenčního řízení, jemuž, na rozdíl od dlužníka a věřitelů uplatňujících svá práva, nesvědčí postavení adresáta práva na soudní ochranu podle y [JURÁŠ, M. (Procesní subjekty). In SPRINZ, P., JIRMÁSEK, T., ŘEHÁČEK, O., VRBA, M., ZOUBEK, H. a kol. . Komentář. 1. vyd. (2. online aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 15; přiměřeně viz též usnesení ze dne 27. 2. 2020

sp. zn.

, bod 14 odůvodnění]. Insolvenční správce je ostatně "pouze" procesním subjektem insolvenčního řízení [ ], nikoliv jeho účastníkem (argumentum a contrario ). Je tak především na dlužnících a věřitelích, aby hájili svá práva v insolvenčním řízení. Podle ustálené judikatury obecných soudů insolvenční správce nezastává v insolvenčním řízení roli zástupce věřitelů ani roli zástupce dlužníků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. ). Stěžovatel se po Ústavním soudu fakticky domáhá toho, aby posoudil prostou zákonnost přiznání hlasovacího práva první vedlejší účastnici, což mu však s ohledem na jeho ústavní postavení nepřísluší, když z tohoto usnesení není patrný nějaký ústavněprávní nedostatek (viz dále).

11. Ze stejných důvodů shledal Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou i ústavní stížnost v části směřující proti usnesení, kterým byla městským soud potvrzena volba věřitelského výboru. K námitce stěžovatele o nedostatečném odůvodnění usnesení Ústavní soud uvádí, že právní normy jsou v této části relativně konkrétní, pročež je dostatečné, když městský soud konstatoval (potvrdil) splnění zákonných podmínek, za nichž mají nastat příslušné právní následky (přiměřeně srov. usnesení

sp. zn.

, bod 15 in fine). To platí rovněž u posledního usnesení, kterým městský soud potvrdil odvolání stěžovatele jako insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce. Odvolání insolvenčního správce, které bylo potvrzeno insolvenčním soudem, je zákonným právem věřitelů ( ), kteří "tento svůj krok nemusejí nijak odůvodňovat" [ŘEHÁČEK, O., VRBA, M. ( Odvolání správce schůzí věřitelů a ustanovení nového správce) In SPRINZ, P., JIRMÁSEK, T., ŘEHÁČEK, O., VRBA, M., ZOUBEK, H. a kol. . Komentář. 1. vyd. (2. online aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg č. 1]. Odvolání insolvenčního správce na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, a ustanovení nového insolvenčního správce, resp. potvrzení insolvenčního soudu podle , nemůže samo o sobě představovat porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

12. V návaznosti na shora uvedené je třeba rovněž zdůraznit, že pro odvolání stěžovatele jako tehdejšího insolvenčního správce bylo potřeba 35 331 543 hlasů, přičemž pro jeho odvolání hlasovalo 67 219 038 hlasů, tj. takřka dvojnásobek zákonem vyžadovaného počtu hlasů. Proti odvolání stěžovatele a ustanovení nového insolvenčního správce bylo naproti tomu pouze 2 104 803 hlasů (viz str. 12 zápisu ze schůze věřitelů). Ani nepřiznání hlasovacího práva první vedlejší účastnici v rozsahu 17 171 556 hlasů, čehož se domáhá stěžovatel, by tak nemělo vliv na přijetí usnesení o jeho odvolání a ustanovení nového insolvenčního správce, a následné potvrzení insolvenčním soudem. To platí přiměřeně i pro přijetí a následné potvrzení druhého usnesení o volbě členů věřitelského výboru a jejich náhradníků.

13. Konečně je nutné připomenout, že podle judikatury Ústavního soudu "žádné právo na výkon funkce insolvenčního správce ústavně zaručeno není" (blíže viz usnesení

sp. zn.

bod 14 in fine odůvodnění).

14. Na základě výše uvedeného proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu