Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2119/2023

23 Cdo 2119/2023-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně AVES Servisní a. s., IČO 25329456, se sídlem v Brně, Husovice, Mostecká 973/9, zastoupené Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří, Cihlářská 643/19, proti žalované ITAL-AUTO s. r. o., IČO 44267151, se sídlem v Praze 5, Motol, Za Opravnou 186/1, zastoupené JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem v Praze 5, Smíchov, Viktora Huga 377/4, o zaplacení částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, č. j. -153, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. -153, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 601,20 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Zaplacení původně částky 1 739 147,60 Kč s příslušenstvím se žalobkyně po žalované domáhala z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že tuto částku zaplatila žalované dne 22. 12. 2015 na základě rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2015, č. j. -78 (dále jen „rozsudek pro uznání“), který nabyl právní moci dne 16. 12. 2015 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, č. j. -148. E-mailem ze dne 18. 12. 2015 však žalobkyně žalované výslovně sdělila, že nárok nadále neuznává a ve věci podává dovolání, což učinila a následně byl dovolacím soudem rozsudek pro uznání zrušen, čímž došlo k odpadnutí právního důvodu plnění. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. bylo postaveno na jisto, že nárok žalované na náhradu škody existoval a plnění žalobkyně tak nepředstavuje bezdůvodné obohacení s tím, že k částečnému zamítnutí žaloby (ohledně částky 990 000 Kč za odcizení vozidla) došlo z důvodu vznesení námitky promlčení. Žalovaná tudíž vznesla podáním ze dne 5. 4. 2022 námitku započtení svých pohledávek vůči žalobkyni, a to 1) částky 425 151 Kč přiznané v řízení vedením u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016 v kapitalizované výši 69 402,34 Kč a 2) částky 852 200 Kč, ohledně níž byla žaloba ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. pro promlčení zamítnuta a jež představuje regresní nárok z titulu náhrady škody způsobené odcizením vozidla Audi, s kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 139 114,52 Kč za dobu od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016. Usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. -98, Obvodní soud pro Prahu 5 řízení ohledně částky 465 002 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2016 do zaplacení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, a to v obou jeho výrocích.

Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.

Dovolání žalované Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl pro nepřípustnost a částečně i pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat a které nebyly žalovanou v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že dovolání do části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a do výroku II není podle přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalovaná řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , jenž jsou, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná na http://www.nsoud.cz).

Ohledně dovolání proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen výrok I rozsudek soudu prvního stupně o věci samé, se Nejvyšší soud zabýval jednak splněním náležitostí dovolání dle a dále jeho přípustností dle

Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 1 739 147,60 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení v tomto rozsahu pak částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím) a žalovaná se proti tomuto nároku (a to ve výši ještě před částečným zastavením řízení) bránila kompenzační námitkou, kterou vůči žalobní pohledávce započetla jednak pohledávku ve výši 425 151 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 69 402,34 Kč (pohledávka pravomocně přiznaná v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. ) a dále pohledávku ve výši 852 200 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč, představující regresní nárok z titulu odcizení vozidla, kterou soudy obou stupňů považovaly (mimo jiné) za nejistou, a tedy dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), k započtení nezpůsobilou. Dovoláním pak žalovaná napadla pouze tento závěr odvolacího soudu, který se tak týká jen částky 991 314,52 Kč s příslušenstvím (852 200 Kč + 139 114,52 Kč). Ohledně zbylé částky 282 831,08 Kč s příslušenstvím (1 274 145,60 Kč – 991 314,52 Kč), která byla dovoláním také napadena, tedy žalovaná nevymezila žádný dovolací důvod (právní otázku, která by se této části nároku žalobkyně týkala), ani předpoklady přípustnosti dovolání. V tomto rozsahu je tudíž dovolání vadné, neboť neobsahuje náležitosti dle

Přípustnost dovolání dle nezakládá otázka, zda lze považovat pohledávku žalované ve výši 852 200 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč, představující regresní nárok z titulu odcizení vozidla, za nejistou dle o. z., neboť na posouzení této otázky neakceptování započtení této pohledávky vůči žalobní pohledávce výlučně nestojí. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby (příp. neakceptování obrany žalované jako důvodné a vyhovění žalobě, jak to bylo v daném případě), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V daném případě se ohledně nezapočitatelnosti pohledávky žalované z titulu regresního nároku odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně (viz odstavec 18 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), jenž uzavřel, že tato pohledávka je jednak již nadále neuplatnitelná před soudem dle § 1987 odst. 1 o. z. a současně se jedná o pohledávku nejistou dle § 1987 odst. 2 o. z. (viz odstavec 30 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Za této situace, kdy jeden z právních závěrů, který je sám o sobě postačujícím důvodem pro neakceptování žalovanou učiněné námitky započtení (nezapočitatelnost pohledávky dle § 1987 odst. 1 o. z.), nebyl dovoláním žalované relevantně zpochybněn a nebyl tak otevřen dovolacímu přezkumu, není způsobilá založit přípustnost dovolání ani dovolatelkou předložená otázka, zpochybňující druhý z právních závěrů odvolacího soudu, pro který nebyla námitka započtení vznesená žalovanou akceptována (nezapočitatelnost pohledávky dle § 1987 odst. 2 o. z.). Případná nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu při řešení této otázky, by totiž nemohla opodstatnit zrušení napadeného rozhodnutí či jeho změnu.

Jestliže žalovaná v dovolání rovněž namítala překvapivost rozsudku odvolacího soudu jdoucího proti závěrům předcházejícího rozhodnutí ve skutkové stejné věci (tj. proti rozhodnutí v řízení vedením u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , v němž dle názoru žalované byla pohledávka z titulu regresního nároku ve výši 852 200 Kč s příslušenstvím zjištěna co do základu i výše a k zamítnutí žaloby tudíž došlo jen z důvodu vznesené námitky promlčení, nejednalo se tak o pohledávku nejistou dle o. z.) nemůže tato námitka sama o sobě přípustnost dovolání založit, neboť se jedná o případnou vadu řízení, k níž však dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě splněno není. Navíc i tato případná vada řízení by se opět týkala pouze závěru odvolacího soudu o nezapočitatelnosti dané pohledávky dle o. z. a nijak by nezpochybnila závěr o tom, že tato pohledávka není dle odvolacího soudu započitatelná ani dle o. z.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 5. 12. 2023

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu