Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 774/2023

26 Cdo 774/2023-97

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce S. v. p. d. XY, zastoupeného Mgr. Ing. Marianem Böhmem, advokátem se sídlem v Praze 9, Kolbenova 609/38, proti žalované phoneLEVEL properties s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí 1070/19, IČO 04863097, zastoupené Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí 1070/19, o zaplacení částky 163.228 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. -70, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.632 Kč k rukám Mgr. Ing Mariana Böhma, advokáta se sídlem v Praze 9, Kolbenova 609/38, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

2. Žalovaná v obraně uvedla, že proti této pohledávce dopisem ze dne 14. 12. 2021 započetla své pohledávky vůči žalobci: 1) z titulu pokuty z prodlení ve smyslu , o službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) za nesplnění povinnosti žalobce vypořádat její námitky k vyúčtování služeb za rok 2018 (44.050 Kč) – dále též jen „první pohledávka“, 2) z titulu pokuty z prodlení rovněž ve smyslu ustanovení za nesplnění povinnosti žalobce umožnit jí nahlédnout do účetnictví a sdělit jí informace o jeho hospodaření (43.900 Kč) – dále též jen „druhá pohledávka“, a 3) z titulu nákladů vynaložených na úhradu havarijních oprav střechy, k jejichž provedení byl povinen žalobce (29.369 Kč) – dále též jen „třetí pohledávka“. Ve zbývajícím rozsahu uplatnila vůči žalobci kompenzační námitku s odůvodněním, že žalobce užívá tam uvedený pozemek v jejím vlastnictví bez právního důvodu, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení, které za měsíce únor a březen 2022 bylo předběžně určené znalcem ve výši 50.000 Kč (dále též jen „čtvrtá pohledávka“) a k jehož zaplacení žalobce vyzvala dopisem ze dne 7. 4. 2022.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. -36, žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 163.228 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

4. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. -70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

5. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování zdůraznil, že žalobou uplatněná pohledávka je mezi účastníky nesporná. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. , a v něm obsažený výklad ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), pak uzavřel, že jednostranné započtení pohledávek, provedené žalovanou dopisy ze dne 14. 12. 2021 a ze dne 7. 4. 2022, je neúčinné. Pohledávky jsou totiž ve smyslu o. z. nejisté. Nejistota první pohledávky plyne primárně ze sporné skutečnosti, zda žalobce na reklamaci žalované k vyúčtování služeb za rok 2018 reagoval či nikoliv a zda se tato reakce dostala do její sféry. U druhé pohledávky je sporné, zda výzva žalované k umožnění nahlédnutí do účetnictví a sdělení informací o hospodaření žalobce byla žalobci doručena. Nejistota třetí pohledávky plyne zejména z dosud nesplněné povinnosti žalované tvrdit a prokázat rozsah provedených prací. Jde-li o čtvrtou pohledávku, pak by i v případě závěru o pasivní legitimaci žalobce zůstala spornou samotná výše požadovaného bezdůvodného obohacení, neboť sama žalovaná o ní uvedla, že je „předběžně určená znalcem“. Prokázání těchto sporných okolností by přitom bylo náročné důkazně, tedy i časově. Navíc pohledávky žalované za žalobcem nesouvisí se vztahem mezi účastníky právně vymezeným ustanovením a o. z. Dodal, že žalobce se ochrany poskytované ustanovením o. z. dovolal námitkou neexistence pohledávek a označil započtení ze strany žalované za neplatné již v dopise ze dne 24. 12. 2021 a také ve vyjádření k odvolání.

6. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ale neshledal jej přípustným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

7. V rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. , uveřejněném pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud rozvedl a usměrnil závěry rozsudku téhož soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. , jímž argumentuje dovolatelka. Dovodil (mimo jiné), že nejistou nebo neurčitou ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je (zásadně) pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky, tj. místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná pohledávka tedy nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně dovolací soud poukázal na to, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné (zpravidla k okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli). Tyto závěry jsou reflektovány i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. ).

8. Zhodnocení, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, či nikoliv, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Jedná se přitom z pohledu judikaturního výkladu o právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, či nikoliv, přezkoumat v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. ).

9. V souzené věci se odvolací soud od výše citovaných judikaturních závěrů neodchýlil, jestliže zohlednil, že míra nejistoty ohledně pohledávek žalované, které žalobce rozporuje, je vyšší než u jeho pohledávky, která je mezi účastníky nesporná. Námitky žalobkyně vůči pohledávce žalované přitom shledal relevantními s tím, že posouzení nároků žalované by bylo důkazně i časově náročnější. Připuštění započtení by tak způsobilo, že by se mezi stranami vedl spor o existenci a výši aktivních pohledávek namísto uspokojení pohledávky pasivní, uplatněné žalobcem. V souladu s judikaturou poukázal i na to, že pohledávky žalobce a žalované se neodvíjí z jednoho právního vztahu (vztahu týkajícího se vyúčtování příspěvků na správu domu a služeb za rok 2020 vyplývajícího z § 1180 a § 1181 o. z.) a že žalobce se dovolal relativní neplatnosti započtení. Lze tudíž uzavřít, že s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci nejsou úvahy odvolacího soudu zjevně nepřiměřené.

10. Poukaz na vady řízení (námitkami, že soud prvního stupně neprovedl dovolatelkou navržené důkazy a nevypořádal se s jí tvrzenými a prokázanými skutečnostmi, čímž porušil její právo na spravedlivý proces) není způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ).

11. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání směřuje proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu. Napadá-li tedy dovolatelka rovněž výrok o nákladech odvolacího řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc by ani nebylo přípustné [ ].

12. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle odmítl.

13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. 12. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu