Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3106/2023

-367

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných a) T. K., a b) A. K., obou zastoupených Mgr. Petrem Šupalem, LL.M, advokátem se sídlem v Ostravě, Koperníkova č. 1215/4, proti povinnému M. K., zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská č. 1720/12, pro dlužné výživné, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu ze dne 6. prosince 2022, č. j. -363, takto:Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 12. 2022, č. j. -363, potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 4. 2022, č. j. -191, č. j. -117, č. j. -301, č. j. -154, a výrok I usnesení č. j. -173 (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu), potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 4. 2022, č. j. -173, v části jeho výroku II, v níž byla zastavena exekuce pozastavením řidičského oprávnění pro skupinu T (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu), ve zbývající části výroku II usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 4. 2022, č. j. -173, změnil tak, že se návrh na částečné zastavení exekuce zamítá (výrok III rozhodnutí odvolacího soudu), a rozhodl, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce způsobem pozastavení řidičského oprávnění (výrok IV odvolacího soudu).

Proti výroku I, III a IV. rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „, ve spojení se , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností tohoto zákona (tj. od 1. 1. 2014) přesunula z ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do citovaného z. ř. s. (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o exekuci ve věci výživného, musel se dovolací soud v prvé řadě zabývat tím, zda je dovolání přípustné s ohledem na ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. , uzavřel, že za situace, kdy exekuční návrh je podáván na základě rozsudku, jenž byl vydán v době, kdy dítě, jehož výživné se má vymoci, nebylo zletilé, a na základě tohoto exekučního návrhu má být vymoženo výživné jak za dobu do dosažení zletilosti, tak po dosažení zletilosti, je na místě ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. vyložit tak, že dovolání není přípustné, jestliže v době podání exekučního návrhu je dítě stále nezletilé. Dovolání do rozhodnutí podle hlavy páté části druhé z. ř. s. je totiž s výjimkou zákonem stanovených případů nepřípustné proto, aby se skrze nepřípustnost dovolání zvýšila právní jistota účastníků ohledně vlastnosti nezměnitelnosti vynesených rozhodnutí v této hlavě upravených řízení, a to i ve vztahu k řízení vykonávacímu (§ 492 a násl. z. ř. s.). Jestliže dítě v době od vydání exekučního titulu ukládajícího povinnost plnit výživné do doby podání exekučního návrhu směřujícího k realizaci takového exekučního titulu se stane zletilým, pomíjí potřeba, aby vlastnost nezměnitelnosti byla prohloubena tím, že dovolání do rozhodnutí vydaných ve vykonávacím řízení nebude přípustné. Nepřípustnost dovolání totiž vyvěrá právě ze skutečnosti, že dítě je nezletilé; jakmile tuto charakteristiku dítě do doby zahájení vykonávacího řízení ztratí, na vykonávací řízení ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. nemá dopadat. Jestliže však nezletilý nabude zletilosti až po zahájení exekučního řízení o splnění vyživovací povinnosti, je třeba, aby řízení jako celek (včetně posouzení, zda je dovolání do rozhodnutí v něm vydaných přípustné) proběhlo v jednotném procesním režimu, jinak by ztratilo svoji integritu. Nabude-li tedy dítě ve vykonávacím řízení zletilosti až během tohoto řízení, bude i nadále dovolání do v něm vydaných rozhodnutí nepřípustné. Případný fakt, že podle exekučního návrhu má být vymoženo jak výživné za dobu do dosažení zletilosti, tak po dosažení zletilosti dítěte, není podstatný, neboť důvod nepřípustnosti dovolání se opírá právě o zvláštní postavení nezletilého v rámci řízení. Jestliže dítě status nezletilého do doby zahájení vykonávacího řízení ztratí, vytrácí se i příčina pro nepřípustnost dovolání.

V posuzované věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 11. 12. 2020, tedy v době, kdy byli oba oprávnění nezletilí. Z právě vyloženého se podává, že se i v exekučním řízení (včetně řízení dovolacího) uplatní ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s., a to i v případě, že oba oprávnění nabyli v průběhu řízení zletilosti. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) ve věci výživného, upravené v části druhé hlavě páté z. ř. s. (§ 511 a násl. z. ř. s.) a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v § 30 z. ř. s., není dovolání přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. ). Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle odmítl.

Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu; nesprávné poučení soudu o tom, že dovolání je přípustné, samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nemůže založit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. ).

Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 12. 2023

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu