Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3074/2023

21 Cdo 3074/2023-284

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, o 280 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2018, č. j. -100, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. července 2018, č. j. -91, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2020, č. j. -184, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2020, č. j. -170, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2020, č. j. -187, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2020, č. j. -171, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2021, č. j. -207, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2021, č. j. -194, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. -235, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2021, č. j. -227, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. -256, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. -250, takto:

I. Dovolací řízení sezastavuje.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobce podal dne 26. 2. 2018 dovolání (č. l. 77 spisu) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2017, č. j. -35, jímž soud prvního stupně zamítl jeho žalobu o náhradu nemajetkové újmy, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, č. j. -71, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. V podaném dovolání současně požádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení; o této žádosti bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 7. 2018, č. j. -91, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2018, č. j. -100, tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a že zástupce pro dovolací řízení se žalobci neustanovuje.

Proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2018, č. j. -100, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 7. 2018, č. j. -91, podal žalobce dne 27. 12. 2018 žalobu pro zmatečnost (č. l. 113 spisu), v níž požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení o této žalobě. O žádosti bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2019, č. j. -136, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. -147, tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Také proti těmto dvěma rozhodnutím podal žalobce žalobu pro zmatečnost (č. l. 165 spisu) a požádal opětovně o přiznání osvobození od soudních poplatků pro řízení o ní; řízení o této žádosti bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. -170, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. -184.

Dne 1. 2. 2021 žalobce podal jednak žalobu pro zmatečnost proti „rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. -184, a proti „rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. -170, -136“ (založena na č. l. 199 spisu), jednak žalobu pro zmatečnost proti „rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. z 30. 9. 2020“ (zřejmě má jít o rozhodnutí na č. l. 187 – viz dále) a proti „rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. -171“ (založena na č. l. 203 spisu). Podle obsahu spisu bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. -171, zastaveno řízení o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu a toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. -187.

Usnesením ze dne 12. 1. 2021, č. j. -194, Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. -147, a Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. -207, potvrdil. Proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2021, č. j. -194, a Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. -207, žalobce podal žalobu pro zmatečnost dne 14. 6. 2021 (založena na č. l. 213 spisu) a v ní rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. -187, a Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. -171, napadl žalobce dne 1. 2. 2021 také dovoláním (na č. l. 201 spisu), v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O této žádosti rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2021, č. j. -227, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2021, č. j. -235, a žalobce proti těmto dvěma rozhodnutím podal žalobu pro zmatečnost ze dne 28. 3. 2022 (založena na č. l. 246 spisu), obsahující rovněž žádosto osvobození od soudních poplatků.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. -250, žaloby pro zmatečnost podané dne 27. 12. 2018 (č. l. 113), 1. 2. 2021 (č. l. 199), 1. 2. 2021 (č. l. 203), 14. 6. 2021 (č. l. 213) a 28. 3. 2022 (č. l. 246) odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), s odůvodněním, že žalobce neodstranil vady žalob ani k výzvě soudu a že v řízení proto nelze pokračovat ve smyslu

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. -256, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) dne 24. 4. 2023 (č. l. 268) dovolání, v němž také požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Podáním dovolání mu vznikla poplatková povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2023, č. j. -269, které bylo žalobci doručeno dne 11. 8. 2023, vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve smyslu ustanovení a k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč. Současně jej poučil, že nebudou-li uvedené podmínky splněny, soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu nereagoval.

Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalobce po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. , v poměrech projednávané věci potom uvedený postup žalobce vyplývá z přehledu uvedeného na č. l. 243 spisu). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobce tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. ).

Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobce procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle a nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, která byla obsahově obdobná jako jeho předchozí neúspěšné žádosti, nepřihlížel.

Protože dovolatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2023, č. j. -269, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. -256, podle ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. ). tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení věty první ve spojení s ustanovením zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. -250 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 11. 2023

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu