Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3580/2022

24 Cdo 3580/2022-201

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyň a) H. B., , b) K. Č., c) K. S., všech zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČO 01312774, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M. Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání účastníka České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2022, č. j. -164, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. -164, není podle , , ve znění pozdějších přepisů (dále jen „ “), přípustné, neboť závěry odvolacího soudu v otázce předestřené dovolatelem vztahující se k účinkům rozhodnutí o nahrazení projevu vůle jako podkladu pro vklad práva do katastru nemovitostí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato otázka byla posouzena odlišně od dosavadní rozhodovací praxe.

V projednávané věci byl podkladem pro vklad práva rozsudek, kterým se nahrazuje projev vůle České republiky – Státního pozemkového úřadu uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu tzv. náhradních pozemků ve vlastnictví státu podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “).

Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje specifikum rozhodnutí soudů o nahrazení projevu vůle, jež vycházejí z obsahu tzv. restitučních předpisů. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tak vyplývá, že rozhodnutí o nahrazení souhlasu s převodem náhradních pozemků podle zákona o půdě představuje konstitutivní akt, v důsledku něhož se nabyvatel stává vlastníkem vydávaného majetku, a to ke dni právní moci dotčeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a nemá tak charakter rozhodnutí nahrazujícího prohlášení vůle dle ustanovení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. ).

S přihlédnutím k výše uvedenému přezkoumá katastrální úřad rozsudek ukládající prohlášení vůle na základě povinnosti vyplývající ze zákona o půdě (k uspokojení restitučního nároku žalobkyň) v řízení o návrhu na vklad vlastnického práva postupem podle a 4 , katastrálního zákona, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. ), nikoliv podle katastrálního zákona.

Odvolací soud z toto pravidla vycházel a rozsah, v jakém přezkoumal předpoklady pro povolaní vkladu vlastnického práva žalobkyň (k majetku v rozhodnutí blíže specifikovanému) do katastru nemovitostí, je tak správný.

Nejvyšší soud proto dovolání účastnice České republiky – Státního pozemkového úřadu žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 11. 2023

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu