Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3397/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky WALLKEY, s. r. o., se sídlem Roháčova 145/14, Praha 3, zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Květnici 713/7, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021 č. j. -130, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021 č. j. -108 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 6. 2020 č. j. -68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelka byla žalována společností Jeřábový a výtahový servis, s. r. o., o zaplacení dluhu ve výši 373 375, 30 Kč za užívání jeřábu v období od 1. 10. 2018 do 27. 2. 2019 a zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 358 Kč. Obvodní soud pro Prahu 3 v záhlaví uvedeným rozsudkem stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 236 753,40 Kč s příslušenstvím (výrok I), smluvní pokutu ve výši 861 Kč (výrok II) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok III). Ve vztahu k částce 136 621,90 Kč s příslušenstvím a ve vztahu k nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 29 497 Kč nalézací soud žalobu zamítl (výroky IV a V). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 848 Kč (výrok VI) a státu částku ve výši 112 Kč (výrok VIII); žalobkyni pak uložil povinnost zaplatit státu částku ve výši 78 Kč (výrok VII).

3. Po skutkové stránce nalézací soud uzavřel, že mezi žalobkyní a stěžovatelkou vznikl a v období od 7. 5. 2018 do 4. 10. 2018 trval nájemní vztah, na jehož základě poskytla žalobkyně stěžovatelce za úplatu k užívání stavební jeřáb. Po 4. 10. 2018 jeřáb zůstal na žádost stěžovatelky na stavbě, kde jej stěžovatelka dále užívala bez smluvního podkladu. V prosinci roku 2018 se strany začaly zabývat demontáží a odvozem jeřábu ze stavby, k čemuž však fakticky došlo až dne 27. 2. 2019. Po právní stránce dospěl nalézací soud k závěru, že žalobkyni náleží vůči stěžovatelce nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání jeřábu v období od 5. 10. 2018 do 27. 2. 2019, kdy byl jeřáb bez právního důvodu umístěn na stavbě bez možnosti žalobkyně jej demontovat a odvézt a kdy jej stěžovatelka fakticky užívala. Při stanovení výše nároku vyšel nalézací soud z výše nájemného sjednaného mezi žalobkyní a stěžovatelkou za období od 7. 5. 2018 do 4. 10. 2018, které vzhledem k okolnostem případu považoval za obvyklé i ve vztahu k období od 5. 10. 2018 do 27. 2. 2019. Jelikož stěžovatelka dne 3. 6. 2019 již zaplatila žalobkyni za říjen, listopad a část prosince roku 2018 částku ve výši 177 671,60 Kč dospěl nalézací soud k závěru, že žalobkyni za zbývající období do 27. 2. 2019 přísluší k doplacení částka 236 753,40 Kč.

4. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud následně v záhlaví označeným usnesením odmítl stěžovatelčino dovolání.

5. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

6. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že žalobkyně neměla nárok na náhradu bezdůvodného obohacení za celou dobu od skončení nájmu po jeho demontáž. Má za to, že náhrada žalobkyni náleží pouze v rozsahu odpovídající skutečnému a žalobkyní prokázanému prospěchu stěžovatelky z užívání jeřábu. K tomu odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které má vlastník nárok na úhradu bezdůvodného obohacení pouze v rozsahu, ve kterém bývalý nájemce věc skutečně užívá. K právním závěrům obecných soudů dále uvádí, že obecné soudy pouze mechanicky aplikovaly nepřiléhavou judikaturu a nevypořádaly se se stěžovatelčinými námitkami. Dále napadá jednotlivá skutková zjištění obecných soudů a namítá, že nalézací soud neprovedl některé stěžovatelkou navržené důkazy. Závěrem stěžovatelka uvádí, že obecné soudy žalobkyni přiznaly více, než bylo žalováno.

7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

9. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

10. Ze samotné argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti vyplývá, že pouze pokračuje v polemice se skutkovými hodnoceními a právními závěry obecných soudů, které vedla již v řízení před obecnými soudy. Obecné soudy se s jejími argumenty vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Ústavní soud shledává závěry obecných soudů udržitelnými; do výkladu a aplikace podústavního práva nenáleží Ústavnímu soudu vstupovat. Na ústavní úrovni Ústavní soud žádnou vadu neshledal.

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2022

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu