Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1045/2023

26 Cdo 1045/2023-534

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce P. Š., proti žalované DORATI, s. r. o.,se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Sázavská 914/8, IČO 25725050, zastoupené Mgr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. -499, takto:

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 7. 3. 2022, č. j. -469, určil, že výpověď z nájmu tam specifikovaného bytu je neplatná (výrok I), vzájemný návrh žalované na vyklizení předmětného bytu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

2. Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 12. 10. 2022, č. j. -499, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že určil, že výpověď z nájmu bytu je neoprávněná (výrok I), ve výroku II jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).

3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), přípustné.

4. Předně je třeba uvést, že dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem zejména prostřednictvím skutkových námitek (ohledně podnikání žalobce v předmětném bytě), nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování (nesouhlasí s tím, co odvolací soud z provedených důkazů zjistil) a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v

5. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu z 6. 1. 1997, sp. zn. ). Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily. Nejde zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), ani nebyly opomenuty žádné – pro právní posouzení věci významné – důkazy, které účastníci v řízení označili, a nemohlo být proto ani porušeno právo dovolatelky na spravedlivý proces. Je třeba i přisvědčit odvolacímu soudu, že dovolatelka sice tvrdila, že žalobce v bytě podniká v rozporu s účelem užívání bytu a dobrými mravy a obtěžuje ostatní nájemce bytů bytového domu, avšak k tomuto tvrzení žádné důkazy nenavrhla, ačkoliv byla soudem vyzvána k označení důkazů k prokázání existence tohoto uplatněného výpovědního důvodu - tedy, zda a jakým způsobem podnikání žalobce působí zvýšené zatížení pro byt nebo dům (srov. , , ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. z.“). Oproti mínění dovolatelky odvolací soud neučinil závěr, že žalobce v bytě nepodniká způsobem, který by byl v rozporu s o. z., nýbrž uzavřel, že dovolatelka neunesla ohledně tohoto svého tvrzení důkazní břemeno.

6. K námitce dovolatelky, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, Nejvyšší soud dodává, že rozhodnutí odpovídá závěrům formulovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; je řádně odůvodněno a má všechny náležitosti stanovené v , 2 Dovolatelkou tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ostatně nebyly – podle obsahu jejího dovolání – na újmu uplatnění jejich práv.

7. Z ani z práva na spravedlivý proces také nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 109/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8. Dovolání není přípustné pro řešení otázky (kterou dovolatelka považuje za neřešenou), zda vlastník bytu může nájemci „přeúčtovat“ služby podle , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále též jen „ “), tím, že „přepošle fakturu s popisem služeb, dlužných částek a přiloží k ní podrobné vyúčtování tohoto SVJ pro kontrolu výpočtu převzatých plnění a dlužných částek“, neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud dospěl k závěru, že dovolatelka neprovedla vyúčtování služeb řádně, neboť postrádají údaje (které konkretizoval) požadované v ; pro závěr, zda vyúčtování má náležitosti požadované právními předpisy, není přitom významné, zda vyúčtování vyhotovila sama žalobkyně nebo „přeposlala“ jiné vyúčtování (fakturu apod.). V řízení navíc nebylo zjištěno, že by k předmětným fakturám, jimiž byly žalobci vyúčtovány poskytované služby, byla přiložena vyúčtování služeb vyhotovená SVJ.

9. Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá ani na další žalobkyní formulované otázce – zda hrubým porušením povinností nájemce [§ 2288 odst. 1 písm. a) o. z.] – je i nezaplacení jednoho nájemného včetně zálohy na služby (plnění spojená s užíváním bytu) společně s nedoplatkem z vyúčtování služeb. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že ani jedno z vyúčtování předložených žalobci nebylo ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu splatné, protože se nejednalo o vyúčtování řádná, neměl žalobce v době dání výpovědi z nájmu bytu vůči žalované žádný splatný dluh z vyúčtování.

10. Lze sice přisvědčit dovolatelce, že i když má poskytovatel služeb povinnost vyúčtovat zálohy na služby po skončení každého zúčtovacího období, provede-li vyúčtování za více zúčtovacích období najednou, není toto vyúčtování jen proto nesprávné. Podstatné je, zda vyúčtování (ať již za jedno či více zúčtovacích období) obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Závěr odvolacího soudu, že nenastala splatnost nedoplatků na vyúčtování služeb za období let 2013 až 2016 (ani za rok 2017) však byl založen nejen na argumentu, že vyúčtování za roky 2013 až 2016 zjevně odporuje zákonným požadavkům již proto, že v rozporu s bylo provedeno za delší než dvanáctiměsíční zúčtovací období, nýbrž též na tom, že v obou vyúčtováních v rozporu s absentují údaje o skutečné výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh na služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování ( , ), a nelze tak z nich zjistit, z jakých skutečně vynaložených nákladů a za použití jakých pravidel pro rozúčtování jednotlivých služeb žalovaná dospěla k vyúčtovaným nedoplatkům. Ani pro řešení této otázky tak není dovolání přípustné.

11. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelkou napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle

12. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 15. 11. 2023

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu