Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Ncu 158/2023

20 Ncu 158/2023-16

USNESENÍ

Odůvodnění:

Navrhovatelka podala u Nejvyššího soudu návrh, aby bylo na území České republiky uznáno rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, oddělení pro záležitosti rodiny, se sídlem v Londýně, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. FD23P00120, jímž bylo rozhodnuto o výchově a výživě k nezletilému AAAAA, narozenému dne XY navrhovatelce a D. B. E. S. R.

Ve věci uznání rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte se užije Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, vyhlášená pod č. m. s. (dále „Úmluva o ochraně dětí“), k níž přistoupilo též Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Podle čl. 23 odst. 1, ve spojení s čl. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně dětí opatření ve věcech péče o dítě přijatá orgány jednoho smluvního státu budou uznána ve všech ostatních smluvních státech.

Podle čl. 24 Úmluvy o ochraně dětí, aniž by byla dotčena ustanovení čl. 23 odst. 1, může zainteresovaná osoba požadovat na příslušných orgánech smluvního státu, aby rozhodly o uznání, nebo neuznání opatření přijatého v jiném smluvním státě. Postup se řídí právem dožádaného státu.

Podle , odst. 2 , o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), cizí rozhodnutí v jiných než majetkových věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení.

Podle ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

Ve věci uznání rozhodnutí o výživném nezletilého dítěte se užije Úmluva o mezinárodním vymáhání výživného na děti a dalších druhů vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů ze dne 23. 11. 2007 (dále „Úmluva o výživném“), jíž je vázána Česká republika [srov. rozhodnutí Rady ze dne 9. 6. 2011 o schválení Haagské úmluvy ze dne 23. 11. 2007 o mezinárodním vymáhání výživného na děti a dalších druhů vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů jménem Evropské unie (2011/432/EU)] i Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Podle Úmluvy o výživném nestanoví-li tato úmluva jinak, řídí se řízení o uznání a výkonu právem dožádaného státu, tedy v tomto případě je třeba postupovat opět podle ustanovení .

Vzhledem k datu narození nezletilého dítěte a jelikož z navrhovatelkou předložených listin nevyplývá přesné datum zahájení řízení o výchově a výživě, nelze vyloučit ani aplikaci nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení Brusel II bis“) a nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „nařízení o výživném“), jejichž ustanovení se v souladu s čl. 67 odst. 2 písm. b) a písm. c) Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (viz Úřední věstník Evropské unie 2019/C 384 I/01) použijí na rozhodnutí přijatá v soudních řízeních zahájených před koncem přechodného období, tj. do 31. 12. 2020.

Podle čl. 21 odst. 1 nařízení Brusel II bis jsou rozhodnutí vydaná v některém členském státě v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení, přičemž v souladu s nařízení Brusel II bis může přesto kterákoliv dotčená osoba požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí. O takových návrzích v České republice přísluší rozhodovat okresním soudům (viz a Úřední věstník Evropské unie 2013/C 85/06).

Podle čl. 23 odst. 1, odst. 2 nařízení o výživném rozhodnutí vydané v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007 [Spojené království Velké Británie a Severního Irska nebylo v době svého členství v Evropské unii vázáno citovaným protokolem – srov. rozhodnutí Rady ze dne 30. 11. 2009 o uzavření Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím (2009/941/ES)], jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení, přičemž každá strana, která uplatňuje uznání rozhodnutí jako hlavní věc v daném sporu, může navrhnout v řízení podle kapitoly IV oddílu 2 nařízení o výživném, že má být rozhodnutí uznáno.

Absence možnosti stanovit pro věc rozhodnou právní úpravu nebrání v tomto okamžiku Nejvyššímu soudu, aby vyslovil, že není věcně příslušný k projednání předmětného návrhu, a v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), rovněž určil, že v dané věci jsou příslušné rozhodovat okresní soudy. Obě v úvahu přicházející varianty, tj. použití haagských úmluv či nařízení Brusel II bis a nařízení o výživném totiž vylučují založení pravomoci Nejvyššího soudu (stanovují pravomoc okresních soudů, případně zakládají režim automatického uznání cizího rozhodnutí s možností stvrzení rozhodnutí zvláštním rozhodnutím okresního soudu).

Na základě Nejvyšší soud rovněž rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10, který je obecným soudem navrhovatelky, a je tedy podle věty druhé místně příslušným k projednání daného návrhu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 10. 2023

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu