Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2293/2023

22 Cdo 2293/2023-162

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) I. R. a b) M. R., obou zastoupených Mgr. Štěpánkou Brožovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31, proti žalovanému P. Š., zastoupenému Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem v Berouně, Pivovarská 170/3, o určení neexistence věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. -138, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. -112, určil, že věcné břemeno doživotního užívání pro žalovaného spočívající v oprávnění žalovaného doživotně a bezplatně užívat byt 2+1 s příslušenstvím v přízemí rodinného domku č. p. XY, část obce XY, založené smlouvou darovací a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 1. 12. 2012, neexistuje (výrok I), v části týkající se určení neexistence věcného břemene doživotního užívání pro žalovaného spočívající ve spoluužívání pozemků p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemků p. č. XY, XY, XY, XY, XY a XY, vše v katastrálním území XY, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

2. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. -138, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu na určení, že věcné břemeno doživotního užívání pro žalovaného spočívající v oprávnění žalovaného doživotně a bezplatně užívat byt 2+1 s příslušenstvím v přízemí rodinného domku č. p. XY, část obce XY, založené smlouvou darovací a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 1. 12. 2012, neexistuje, zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

3. Odvolací soud vyšel při svém rozhodnutí ze skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalovaný uzavřel 1. 12. 2012 se svou dcerou smlouvu, kterou jí daroval dům č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY a přilehlé pozemky v katastrálním území XY. V darovací smlouvě bylo ve prospěch žalovaného zřízeno věcné břemeno bezplatného doživotního užívání „bytu 2+1 s příslušenstvím v přízemí rodinného domu č. p. XY“ a spoluužívání převáděných pozemků. Uvedené věcné břemeno bylo zapsáno do katastru nemovitostí, jako vlastníci předmětných nemovitostí jsou v katastru nemovitostí uvedeni žalobci. V přízemí rodinného domu č. p. XY se nacházejí tři pokoje, kuchyň, chodba, schodiště a koupelna, v tomto dispozičním uspořádání bylo přízemí domu již v době uzavření předmětné smlouvy.

4. Vymezení rozsahu věcného břemene doživotního užívání pomocí označení „byt 2+1 s příslušenstvím v přízemí“ konkrétního domu považuje odvolací soud za „nepochybné každému“, neboť v české společnosti je dispozice bytu vymezena počtem obytných místností + počtem kuchyní a příslušenstvím se míní vedlejší místnosti a prostory sloužící k tomu, aby byly s bytem užívány, což odpovídá i zákonné definici. Je tedy nepochybné, že žalovanému přísluší užívat v přízemí domu dva pokoje, kuchyň, chodbu a koupelnu. Odvolací soud poukázal na potřebu priority výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, a dospěl k závěru, že neurčitost vymezení věcného břemene nemůže být v dané věci dána jen tím, že v přízemí domu jsou místnosti tři, nikoli dvě. Pokud by snad vznikly pochybnosti, které dvě ze tří místností je žalovaný oprávněn užívat, není dle názoru odvolacího soudu vyloučeno, aby volbu provedli žalobci jako povinní z věcného břemene. Odkázal přitom na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , které lze vzhledem k obecné úpravě vzniku věcného břemene cesty i věcného břemene bydlení v , (dále jen „obč. zák.“), vztáhnout i na posuzovaný případ. Použitelné naopak není rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , na které poukazovali žalobci, neboť řeší jinou skutkovou situaci.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání.

6. Přípustnost dovolání spatřují žalobci v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, spočívá na řešení právní otázky, při které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za nesprávný považují závěr odvolacího soudu, že vymezení věcného břemene užívání v domě, ve kterém nejsou vymezeny bytové jednotky a v jehož přízemí se kromě kuchyně, chodby, schodiště a koupelny nacházejí 3 místnosti, tak, že žalovaný má k dispozici byt 2+1 s příslušenstvím, je formulací, ze které je nepochybně každému (tedy nejen účastníkům smlouvy) srozumitelné a nepochybné, že mu v přízemí náleží užívat dva pokoje, kuchyň, chodbu a koupelnu, a že pokud by snad byly pochybnosti ohledně určení, které dvě ze tří místností má žalovaný užívat, není vyloučeno, aby volbu provedli žalobci jako povinní z věcného břemene. Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. považují žalobci za nepřípadný, neboť se týká zřízení věcného břemene cesty přes určitý pozemek jako celek, kde nebylo pouze sjednáno, kudy cesta vede. V dané věci šlo ale o věcné břemeno, kterým nebyl zatížen celý dům nebo celé jeho přízemí. Namítají, že určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií, písemný projev vůle by tedy neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky smluvního vztahu. Určitost projevu musí proto být dána obsahem y, v níž je zaznamenána. Pokud má dojít k omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene jen co do části věci, musí být tato část věci konkrétně označena a vymezena. Poukazují dále na to, že odvolací soud vyšel ze zjištění, že v přízemí domu č. p. XY se již v době uzavření předmětné smlouvy 1. 12. 2012 nacházely tři pokoje, kuchyň, chodba, schodiště a koupelna. Ani svědkyně Š., která věcné břemeno žalovanému zřídila, nevěděla, co je bytem 2+1 myšleno, a nebyla schopna vymezit, které místnosti je žalovaný oprávněn užívat, žalovaný svá tvrzení o počtu pokojů v přízemí domu a o jejich užívání v průběhu řízení měnil. Žalobci mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je nejen překvapivé, ale také v rozporu se závěry Nejvyššího soudu o potřebě určitého vymezení věcného břemene, které jsou obsaženy v jeho rozhodnutích sp. zn. a sp. zn. . Odkazují dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. a na tam uvedené závěry k určitosti obsahu právního úkonu, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.

7. Žalovaný k dovolání uvedl, že v průběhu řízení učinil nesporným, že v době uzavření smlouvy byly v domě tři místnosti, sporné bylo, zda šlo o místnosti obyvatelné, neboť jeden z nynějších pokojů sloužil v té době jako chlév. Vymezení věcného břemene označením byt 2+1 v přízemí domu bylo proto naprosto určité. Smlouvu nechala vypracovat jeho dcera, té proto muselo být zřejmé, co je bytem 2+1 myšleno. O věcném břemeni byli žalobci informování již při koupi nemovitostí v prosinci 2014, o tom, že o rozsahu věcného břemene neměli pochybnosti, svědčí i nerušené vykonávání práva odpovídajícího věcnému břemeni po dobu dalších téměř 7 let. Poukazoval také na , , (dále jen „o. z.“) a na zásadu materiální publicity zakotvenou v o. z. Navrhoval, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců zamítl.

8. Podle , (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

10. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při svém rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil.

11. Platnost smlouvy je v souladu s o. z. třeba posuzovat podle účinného v době uzavření smlouvy.

12. Podle § 151o odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

13. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

14. Právní úkon je neurčitý, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný a určitý není jeho věcný obsah a současně neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel podle , 3 obč. zák. Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu y, na níž je tento projev vůle zaznamenán; není postačující, že smluvním stranám je jasné, co je předmětem smlouvy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

15. Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , dostupný na nalus.usoud.cz, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. ).

16. Pokud by byl rozsah věcného břemene vztahujícího se k části věci vymezen v ě o právním úkonu slovně zcela určitě, nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu ve smyslu obč. zák. sama skutečnost, že nebyl pořízen geometrický plán s vyznačením části, jíž se věcné břemeno týká (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1985, , uveřejněné pod č. 28/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. , dostupném na nalus.usoud.cz, uvedl, že u nedostatků v označení právního úkonu je nutno rozlišit, zda zakládají skutečně vadu umožňující záměnu předmětu úkonu, nebo zda spočívají jen v jinak nepřesném či neúplném označení tohoto předmětu; o takový případ by šlo tehdy, jestliže správné označení úkonu bylo zjistitelné podle dalších identifikujících znaků nebo i z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), popř. objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn.

18. V dané věci bylo dohodnuto věcné břemeno bydlení v přízemí domu č. p. XY s tím, že jde o užívání bytu 2+1 s příslušenstvím. Žalovaný tvrdí, že v přízemí domu byly v době užívání jen místnosti určené k bydlení, které odpovídaly dispozici 2+1 s příslušenstvím, jiné obytné místnosti v přízemí domu nebyly a přízemí bylo v té době jako byt o dispozici 2+1 také fakticky užíváno. Pokud by skutečně faktické užívání přízemí domu matkou žalovaného, případně žalovaným, odpovídalo v době uzavření darovací smlouvy užívání bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím a skutečně obývaný prostor v přízemí o této dispozici by tak nebylo možno zaměnit s jiným prostorem v přízemí, šlo by v dané věci v souladu s výše citovanou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu o dostatečně určité vymezení věcného břemene bydlení.

19. Skutečnost, že po stavebních úpravách v přízemí domu vznikla další místnost, která byla užívána jako obytná, by na platnost ujednání o věcném břemeni neměla vliv, pokud se tak stalo po uzavření darovací smlouvy, kterou bylo věcné břemeno zřízeno. Platnost smlouvy je totiž třeba posuzovat k okamžiku jejího uzavření (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. ).

20. Odvolací soud založil své rozhodnutí na úvaze, že každému je zřejmé, co se rozumí bytem 2+1 a že byt 2+1, který je žalovaný oprávněn užívat, se nachází v přízemí domu, ve kterém je možné vymezit jen jeden byt o takové dispozici. Považuje přitom za nerozhodné, pokud nebylo ujednáno, které dva ze tří pokojů je spolu s kuchyní a příslušenstvím žalovaný oprávněn užívat, neboť volbu mohou v případě potřeby provést žalobci jako povinné osoby.

21. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. , z jehož závěrů odvolací soud vyšel, se však týkal věcného břemene cesty. Přestože samotným průchodem nebo průjezdem je obvykle fakticky zasažena jen část pozemku, lze platně sjednat věcné břemeno cesty přes určitý pozemek i bez vymezení toho, kudy cesta vede. Chybí-li úmluva stran, je na zavázané osobě, aby prostor k přiměřenému výkonu práva cesty určila, neboť vzhledem k tomu, že povinný z věcného břemene má být zatěžován co nejméně, lze libovolně procházet a projíždět kdekoli po zatíženém pozemku jedině v případě, že to bylo ujednáno. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. , které se týkalo věcného břemene uložení a vedení elektrické přípojky přes určitý pozemek. Přestože je tedy zatížen celý pozemek, samotný výkon práva cesty nebo vedení elektrické přípojky může zavázaná osoba omezit jen na určitou část pozemku.

22. Na rozdíl od věcného břemene cesty či vedení elektrické přípojky je však věcné břemeno užívání bytu, není-li stanoveno jinak, výlučné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. ) a fakticky zasahuje do celého prostoru, který má být věcným břemenem zatížen. V takovém prostoru, který je věcným břemenem užívání zatížen, nelze samotný výkon práva bydlení omezovat jen na část prostoru tak, aby byl povinný z věcného břemene zatížen co nejméně. Nemá-li tedy být výkonem věcného břemene bydlení zatížena celá nemovitost (dům nebo bytová jednotka), tak jako tomu bylo v řešené věci, je třeba prostor určený k užívání dostatečně určitě vymezit.

23. V dané věci nebylo třeba řešit otázku určitosti ujednání o věcném břemeni, kterým je zatížena celá nemovitost, přestože tomu odpovídající právo je fakticky vykonáváno jen na části takové nemovitosti, tedy otázku řešenou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. , ale otázku určitosti výslovného vymezení části nemovitosti, kterou je žalovaný oprávněn k bydlení užívat. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. , se proto v dané věci neuplatní.

24. Odvolací soud se nezabýval tím, zda se v přízemí domu č. p. XY nacházel v době uzavření darovací smlouvy nezaměnitelný prostor, který odpovídá vymezení věcného břemene v této smlouvě, neboť to nepovažoval za právně významné. Rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle

25. Dovolací soud proto podle napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil podle věty první k dalšímu řízení.

26. Vysloveným právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán ( věta první část věty za středníkem ve spojení s ).

27. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 10. 2023

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu