Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 1025/2023

4 Tdo 1025/2023-773

USNESENÍ

nejvyššího státního zástupce

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce

odmítá

.

Odůvodnění:

1

. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. , byla obviněná K. D. uznána vinnou ze spáchání zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

„dne 27. 4. 2022 v přesněji nezjištěné době kolem 18:50 hodin v přízemním bytě situovaném v bytovém domě č.p. XY na XY v obci XY, okres XY, po předchozím slovním střetu s poškozeným J. K., narozeným XY, vzala v kuchyni bytu tam uložený nůž s čepelí dlouhou 20 centimetrů a širokou 4,5 centimetru a jím s úmyslem usmrtit takovým útokem jmenovaného poškozeného jej velkou silou bodla do levého podžebří, čímž mu způsobila bodnou ránu ve zmíněném místě s bodným kanálem probíhajícím zpředu zleva šikmo doprava a dozadu širokým 3,8 centimetru a hlubokým nejméně 11 centimetrů s bodným poraněním jater a protětím stěny břišní srdečnice vedoucím k zakrvácení břišní dutiny, což bylo příčinou úmrtí poškozeného, k němuž došlo během několika minut po takovém zranění

.“.

2

. Za uvedené jednání byla obviněná K. D. odsouzena podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.

3

. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě.

4

. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit majetkovou škodu:

poškozené Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, IČO 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, v částce 15 089 Kč,· poškozené J. K., narozené XY, bytem XY, XY, v částce 162 140 Kč.

5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné dále uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu v penězích:

· poškozené J. K., narozené XY a poškozenému J. K., narozenému XY, oba bytem XY, XY, každému v částce 750 000 Kč,· poškozeným A. K., narozené XY, N. K., narozené XY a D. K., narozenému XY, všichni bytem XY, XY, každému v částce 550 000 Kč,· poškozeným J. F., narozené XY a M. F., narozenému XY, oba bytem XY, XY, každému v částce 250 000 Kč.

6. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. K., J. K., A. K., N. K., D. K., J. F. a M. F., odkázáni se zbytkem svého uplatněného nároku nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.7. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. , podala obviněná K. D., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze a poškození J. K., J. K., A. K., N. K., D. K., J. F. a M. F. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. , tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.8. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. , podal následně nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněné K. D., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl obviněné soudem prvního stupně uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.9. Nejvyšší státní zástupce namítl, že odvolací vrchní soud nevzal dostatečně v úvahu, že výše zákonné trestní sazby vyjadřuje význam zájmu chráněného v § 140 tr. zákoníku, a to zájmu na ochraně lidského života. Výše konkrétního trestu by tak měla odrážet zejména fatální následek způsobený vražedným útokem. Státní zástupce poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , v němž je zdůrazněno, že okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest uložený na samé spodní hranici stanovené trestní sazby, kterou je pachatel ohrožen, není způsobilý vyjádřit jejich význam. Použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody proto nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života a podobně. V nyní předkládané věci byla pozornost obou soudů soustředěna na osobní poměry pachatelky, resp. v podstatě na jedinou jejich součást, tedy na nízký věk obviněné. Nijak však nebyl z hlediska povahy a závažnosti trestného činu zohledněn také věk oběti – poškozeného, kterému bylo v době smrti pouze 23 let. Úvaha odvolacího vrchního soudu poukazující na malý časový odstup od doby, v níž by byl obviněné ukládán trest jako mladistvé, se jeví podle názoru státního zástupce jako nepatřičná. Soud prvního stupně zohlednil u obviněné přitěžující okolnost dle § 42 písm. h) tr. zákoníku, neboť spáchala trestný čin ke škodě osoby blízké, tedy svého partnera, se kterým žila ve společné domácnosti. Okolností polehčujících je na straně obviněné nepochybně více. Je skutečně nezbytné jí přičíst polehčující okolnost dle § 41 písm. f) tr. zákoníku, neboť spáchala trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých. Soud prvního stupně dále u obviněné shledal polehčující okolnosti dle § 41 písm. l) a o) tr. zákoníku, když své jednání v plném rozsahu doznala, a to včetně subjektivní stránky svého jednání, neboť připustila, že v dané situaci svého partnera skutečně napadla a byla si vědoma, že jej může usmrtit. Svého skutku také dle názoru soudu upřímně litovala. Dle názoru soudu prvního stupně obviněné svědčí i polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. p) tr. zákoníku, tedy že vedla před spácháním skutku řádný život. Nelze však přehlédnout poněkud neukotvený způsob, jakým vedla svůj život a plánovala, či spíše neplánovala budoucnost, a také skutečnost, že zjevně zneužívala návykové látky.10. Nejvyšší státní zástupce má dále za to, že soud prvního stupně nedostatečně hodnotil otázku povahy trestné činnosti spáchané obviněnou, která je přitom jedním ze dvou základních hledisek pro užití tr. zákoníku. Obviněná útočila proti nejcennějšímu zájmu chráněnému a následkem jejího útoku bylo bezprostřední úmrtí poškozeného. Zmíněný útok byl vyvolán relativně běžnou konfliktní situací, jejímuž průběhu zcela zjevně neodpovídala prudkost reakce obviněné v podobě vražedného útoku vůči poškozenému. Na vzniku této situace se poškozený nijak významně nepodílel, jak je patrné z výpovědi obviněné, podle níž si před incidentem jen slovně vyměňovali názory a v době, kdy poškozeného smrtelně zranila, žádný názorový střet netrval. V této souvislosti je třeba ještě připomenout, že poškozený byl usmrcen prakticky jedinou ranou nožem. Pokud nalézací soud v souvislosti s hodnocením povahy trestné činnosti obviněné zmiňuje, že šlo o jeden v afektu „nešťastně vedený úder“, pak závažný smrtící útok nožem vedený velkou silou dosti nepřípadně bagatelizuje. Pokud jde o stav obviněné v době činu, lze poznamenat, že usmrcení jiného podobným násilným jednáním je v rámci situačních konfliktů zpravidla spojeno s afektivním jednáním, přičemž většina pachatelů obdobné trestné činnosti se v době jejího páchání nachází ve stavu prostého afektu, rovněž se tedy nejedná o okolnost nijak mimořádnou. Dodal, že oproti závěrům soudů nelze obviněné v rámci hodnocení poměrů pachatele a povahy jím spáchané trestné činnosti podle tr. zákoníku relevantně přiznat polehčující okolnost podle tr. zákoníku spočívající v jejím doznání, neboť doznání je již obsaženo v samotném prohlášení viny podle tr. ř. Tuto okolnost přitom není možné obviněnému přičíst v podstatě dvakrát, a to jednou jako komponent základní okolnosti spočívající v prohlášení viny a opětovně poté při hodnocení poměrů pachatele a povahy jím spáchaného činu. Odvolací vrchní soud přiznal rovněž přílišný význam údajné upřímné lítosti obviněné, třebaže sám zpozoroval určitý rozpor mezi slovy obviněné při hlavním líčení na straně jedné a jejím vystupováním na straně druhé. Státní zástupce dále namítl, že odvolací vrchní soud se odvolacími argumenty ve svém rozhodnutí v podstatě nezabýval a omezil se na obecný odkaz na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přestože v tom byl kladen až nepatřičný důraz na polehčující okolnosti, a naopak zcela nedostatečně v něm byla hodnocena povaha spáchané trestné činnosti.11. Závěrem proto shrnul, že v posuzovaném případě nebyly bezezbytku splněny všechny zákonné podmínky pro aplikaci tr. zákoníku. V důsledku nesprávné aplikace tohoto ustanovení byl obviněné uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, čímž byl naplněn uplatněný dovolací důvod dle tr. ř. Zmíněnou vadu následně nenapravil ani Vrchní soud v Praze, třebaže na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněné K. D. proti výroku o uloženém trestu odnětí svobody k tomu měl vytvořeny procesní podmínky. Tím, že odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné, naopak zatížil své rozhodnutí vadou naplňující dovolací důvod podle tr. ř. S ohledem na popsané skutečnosti proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle tr. ř. podle , 2 tr. ř. za podmínky uvedené v tr. ř., zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. v tom rozsahu, v jakém jím bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [ tr. ř.].12. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v tr. ř. zaslán k vyjádření obviněné K. D., která se přípisem ze dne 23. 10. 2023 k dovolání vyjádřila. Uvedla, že je přesvědčena, že výše trestu je dostatečná k tomu, aby se napravila. Činu upřímně lituje a není dne, kdy by si to nevyčítala. Dodala, že vřele vítá návrh soudu k léčbě závislosti na omamných látkách, protože ví, že na spáchaném činu měla značný podíl. Závěrem prosí, aby ji byl dosavadní trest ponechán a byla jí dána šance dokázat společnosti, že pro ni bude po propuštění přínosem. Obhájce obviněné souhlasí se závěry soudů ohledně aplikace ustanovení tr. zákoníku a navrhuje dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnout. 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná ( tr. ř.), učinil tak včas a na správném místě ( tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné ( tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti ( tr. ř.).14. Ve smyslu ustanovení tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku ( , , 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. ). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním ( tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem ( tr. ř.).15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětných zákonných ustanovení. 16. Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle tr. ř., s odkazem na dovolací důvod podle tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl obviněné soudem prvního stupně uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.17. Důvod dovolání podle tr. ř. je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Důvodem dovolání podle ustanovení tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) ( tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle až l) tr. ř. (druhá alternativa).18. Je třeba uvést, že dovolací námitky nejvyššího státního zástupce formálně odpovídají jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle tr. ř. v jeho druhé alternativě, ve spojení s dovolacím důvodem podle tr. ř., neboť brojí proti mimořádně sníženému trestu odnětí svobody, který obviněné uložil soud prvního stupně, přičemž odvolací soud zamítl odvolaní státního zástupce, které směřovalo právě do výroku o trestu. Nejvyšší státní zástupce ve smyslu tr. ř. namítl, že v posuzovaném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci tr. zákoníku.19. Nejvyšší soud však konstatuje, že dovolání opodstatněným neshledal. Pozornost zaměřil primárně na posouzení splnění podmínek uvedených v ustanovení tr. zákoníku. Dospěl pak k závěru, že tyto podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody splněny byly.20. Podle tr. zákoníku má-li soud za to, že vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil svoji vinu. Základním a nezbytným předpokladem pro postup podle citovaného zákonného ustanovení je tedy prohlášení viny pachatele ve smyslu tr. ř. V posuzované věci obviněná ve svém písemném vyjádření a následně i ve svém prohlášení před soudem prvního stupně u hlavního líčení vinu prohlásila. Učinila tak po řádném zákonném poučení a s vědomím veškerých z toho vyplývajících důsledků ve smyslu tr. ř. Je třeba souhlasit s názorem nejvyššího státního zástupce, že obviněné nelze v rámci hodnocení poměrů pachatele a povahy spáchané trestné činnosti podle tr. zákoníku relevantně přiznat polehčující okolnost podle tr. zákoníku spočívající v jejím doznání, neboť doznání je již obsaženo v samotném prohlášení viny podle tr. ř. Obviněné lze ovšem přiznat polehčující okolnosti podle , o) a p) tr. zákoníku, jak bude rozvedeno dále.21. V dané věci je tedy evidentní, že obviněná skutečně prohlásila svoji vinu ve smyslu tr. zákoníku. Samotné prohlášení viny však nepostačuje. S prohlášením viny totiž musí být kumulativně naplněna i podmínka v podobě prognózy, že lze nápravy pachatele dosáhnout i trestem kratšího trvání, a to vzhledem k jeho poměrům a povaze jím spáchané trestné činnosti. Jakkoliv si je Nejvyšší soud vědom toho, že obviněná svým jednáním formálně naplnila znaky skutkové podstaty zločinu vraždy podle tr. zákoníku, je třeba připomenout, že rozpětí trestní sazby tr. zákoníku činí deset až osmnáct let. Obviněné je ovšem nezbytné přičíst polehčující okolnost dle tr. zákoníku, neboť spáchala trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých, neboť jí bylo v době spáchání skutku přesně osmnáct let, jeden měsíc a jedenáct dnů. Věk mladistvých je určen obdobím od patnáctého do završení osmnáctého roku věku. Věk blízký věku mladistvých tedy převyšuje horní hranici věku mladistvých, jinak ale rozhodovací praxe ponechává na rozhodnutí soudu, o kolik může věk pachatele převýšit věk 18 let pro přiznání této polehčující okolnosti. Soudní praxe považuje za blízkost věku mladistvému mírné překročení hranice osmnácti let, nejčastěji jde o pachatele ve věku do 19 či do dovršení 20 let. Nejvyšší soud je proto přesvědčen, že na obviněnou lze tuto polehčující okolnost beze zbytku aplikovat, když v době spáchání skutku pouze o několik týdnů překročila hranici osmnácti let. 22. Je třeba konstatovat, že proces dospívání je věc značně individuální, a proto přiznání této polehčující okolnosti závisí též na úrovni pachatelovy fyzické, duševní a mravní vyspělosti, na stupni jeho socializace a na tom, zda a jak se tyto skutečnosti projevily na spáchaném trestném činu. Na základě znaleckých posudků znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, PhDr. Jiřího Klose, Ph.D., a znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Vlastimila Tichého lze osobnost obviněné popsat jako nevyzrálou, emočně nevyváženou, afektivně dráždivější s histrionskými rysy a s impulzivní reaktivitou v zátěži. Rozumovou a vůbec společenskou vyspělost obviněné lze považovat za sníženou. Bylo prokázáno, že ukončila toliko základní vzdělání, středoškolské vzdělání zatím přerušila a poté pouze krátce pracovala brigádně. Její profesní zkušenosti jsou téměř nulové a její sociální adaptovanost nicotná, z čehož lze usuzovat, že v době spáchání skutku byla obviněná v rozumové a mravní vyspělosti jednoznačně na úrovni osoby mladistvé. 23. Taktéž k motivu spáchaného činu lze dle znaleckého zkoumání uvést, že šlo o nezvládnutý afekt spočívající ve zbrklém zkratkovém jednání, který vycházel z osobnostních rysů obviněné, její reaktivity a interreaktivity s poškozeným. Nejvyšší soud jednání obviněné v žádném případě nezlehčuje, nýbrž považuje za nutné upozornit na skutečnost, že v době rozhodování hrozil obviněné dle nesnížené trestní sazby minimální trest ve výměře deseti let. Nejvyšší soud je ovšem toho názoru, že takový trest by byl nepřiměřenou trestní sankcí. Pokud by se totiž obviněná dopustila stejné trestné činnosti o necelé dva měsíce dříve, byla by v postavení mladistvé a hrozil by jí trest ve výměře nejvýše pěti let (viz , podle nějž trestní sazby odnětí svobody stanovené v se u mladistvých snižují na polovinu, přičemž však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok). 24. Soud prvního stupně navíc na základě zjištěných skutečností s odkazem na shromážděné důkazy a zejména s odkazem na znalecký posudek znalců uložil obviněné ve smyslu , odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení protitoxikomanické, a to dle doporučení znalců v ústavní formě, přičemž obviněná ve svém vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvádí, že si je vědoma své závislosti na omamných látkách a tento návrh, resp. uložení ochranného léčení vřele vítá. S ohledem na závažnost a nevratnost jednání obviněné je proto nutno souhlasit se soudy nižších stupňů, že v kombinaci s uloženým ochranným léčením protitoxikomanickým je možné volit trest odnětí svobody méně citelný. Nejvyšší soud považuje uložený trest odnětí svobody ve výměře osmi let ve spojení s uloženým ochranným léčením za dostatečný. Upozorňuje, že ochranné léčení v ústavní formě je mimořádně závažným omezením osobní svobody léčeného, které někdy může znamenat větší újmu než nepodmíněný trest odnětí svobody, a to díky neurčitosti svého trvání, zejména pak z hlediska nápravy a vyléčení obviněné umožňuje trest uložený pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. 25. Nejvyšší soud dále poukazuje na skutečnost, že obviněná vykazuje snahu o nápravu, přičemž i znalec ve svých závěrech uvedl, že možnost resocializace hodnotí sice jako ztíženou, ale reálnou. Obviněná před nástupem do výkonu trestu přerušila studium, nicméně se jedná o ženu mladého věku, která se v budoucnu po výkonu trestu může ke studiu či jinému získávání kvalifikace pro zaměstnání znovu uchýlit. V daných souvislostech při posuzování splnění podmínek tr. zákoníku není od věci mít na zřeteli i skutečnost, že obviněná bezpochyby dodržovala před spácháním skutku právní řád a další základní normy občanské společnosti a nebyla trestně ani přestupkově stíhána. Z chování obviněné je nyní patrné, že převzala odpovědnost za své jednání a má náhled na své dosavadní vadné počínání (včetně konzumace drog). Svého skutku lituje, což je patrné z jejího prohlášení, že by udělala cokoliv, aby mohla vše vrátit, a to nejen ve vztahu k její osobě, ale zejména ve vztahu ke ztrátě života jejího partnera. Pozůstalým se při hlavním líčení u soudu prvního stupně omluvila za způsobenou bolest, když dodala, že si následky ponese celý život.26. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl v konečném důsledku k závěru, že podmínky tr. zákoníku splněny byly. Tento závěr byl podložen při splnění dalších zákonných podmínek zjištěním plynoucím z rozvedených skutečností, že nápravy obviněné lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. , proto obstojí, kasační zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě.27. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání nejvyššího státního zástupce podle tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení tr. ř. v neveřejném zasedání.P o u č e n í :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. ř.).

V Brně dne 14. 11. 2023

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu