Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2935/2023

-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně M & V, spol. s r.o., se sídlem 4. května 288, 755 01 Vsetín, IČO 43964095, zastoupené JUDr. Lubomírem Gajduškem, advokátem se sídlem Smetanova 841, 755 01 Vsetín, proti žalované JF Stroje SE, se sídlem Táborská 4297/197, Židenice, 615 00 Brno, IČO 28331915, zastoupené opatrovnicí Mgr. Bc. Hanou Vančurovou, advokátkou se sídlem Řeznická 367/1, 602 00 Brno, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2023, č. j. -74, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. -74, výrokem I potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 11. 10. 2021, č. j. -50, ve výroku I, kterým byla žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč zamítnuta; výrokem II rozhodl o změně výroku II rozsudku soudu prvního stupně, týkající se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které je žalobkyně povinna nahradit žalované, a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala existenci kupní smlouvy a neunesla ani břemeno důkazní o dodání zboží žalované, jehož zaplacení se domáhá pouze na základě faktury, která měla být částečně neuhrazená, a ze které ani nevyplývají žádné konkrétní údaje či ujednání účastníků o uzavření kupní smlouvy. Odvolací soud rovněž ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že poskytnutí částečného finančního plnění žalovanou na danou fakturu, které žalobkyně dokládala výpisem z účtu, nemohlo mít za následek vznik vyvratitelné právní domněnky existence zbytku dluhu v době jeho uznání ve smyslu , , bylo-li pouze doloženo, že dne 12. 1. 2017 byla odepsána z účtu žalované určitá finanční částka ve prospěch účtu žalobkyně, avšak bez bližší identifikace platby. Oba soudy též shodně dospěly k závěru, že žalobkyně neprokázala dodání zboží žalované, jestliže na dodacím listu a faktuře je uvedena STS Prachatice a.s., tedy osoba od žalované odlišná. Odvolací soud proto potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, jelikož žalobě nebylo možno vyhovět jak z titulu kupní smlouvy, tak z titulu případného bezdůvodného obohacení. Odvolací soud pouze změnil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla zastoupena advokátkou jako ustanoveným opatrovníkem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s právním posouzením věci, a namítá, že soudy přistoupily k věci zásadně formalisticky a nepřihlédly k tomu, že žalobkyně nemohla dokladovat dokumentaci o vyúčtovaném dodání zboží žalované na základě ústní smlouvy, jelikož komunikace mezi stranami probíhala telefonicky. Namítá rovněž, že soudy nesprávně posoudily skutečnost o částečné úhradě faktury žalovanou a otázka týkající se uznání závazku měla být soudy obou stupňů podle jejího názoru posouzena jinak. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí vydaná v dané věci zrušil a o věci bylo nově rozhodnuto.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ), k tomu oprávněným subjektem – účastnicí řízení, zastoupené advokátem ( a 4 ), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat, jestliže žalobkyně v dovolání nevymezila, v jakém předpokladu přípustnosti dovolání, uvedeném v , spatřuje jeho přípustnost. Pokud dovolatelka pouze uvedla, že otázka týkající se uznání dluhu měla být oběma soudy posouzena jinak, pak tato formulace významově neodpovídá vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , tj. možnému uplatnění přípustnosti dovolání spočívající v požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud formuloval právní závěr, že pokud může být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné). Má-li být tedy dovolání přípustné podle ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, musí být z obsahu dovolání patrno, jakého předpokladu přípustnosti dovolání se dovolatel dovolává, v čem spatřuje dovolatel přípustnost dovolání podle , tedy jestli napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jakých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil a v čem, nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak. Žádnou z uvedených přípustností dovolání však dovolatelka nevymezila, tudíž nedostála požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání podle Namítá-li žalobkyně v dovolání pouze nesprávné právní posouzení věci oběma soudy, je nutno konstatovat, že skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. ). Námitkami k nesprávnému právnímu posouzení je vymezen jen důvod dovolání, nikoliv přípustnost dovolání ve smyslu Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 10. 2023

JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu