Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2860/2023

-124

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně R. A., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem,advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 194 863 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. , 139/2023-103, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 194 863 Kč s příslušenstvím, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou přestupkového řízení vedeného Magistrátem hlavního města Prahy. Přestupkové řízení bylo zahájeno dne 12. 2. 2018, a to na základě provedené cenové kontroly přepravy ze dne 29. 11. 2017, kterou bylo zjištěno, že žalobkyně jako řidička služby

U.

účtovala předražené jízdné.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 12. 2022, č. j. -34, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2023, č. j. -73, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 47 462 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 30. 4. 2022 do zaplacení (výrok I), dále zamítl návrh žalobkyně na zaplacení další částky ve výši 147 401 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě, jakož i z částky 47 462 Kč od 30. 12. 2021 do 20. 4. 2022 od 21. 4. 2022 do 29. 4. 2022 (výrok II), a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení v částce 493,38 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve vyhovujícím výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně ohledně 34 863 Kč s příslušenstvím potvrdil a dále jej změnil tak, že se žaloba o zaplacení 12 599 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 31 161 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v části výroku I a II, jíž byla žaloba zamítnuta, avšak jen v rozsahu částky 100 000 Kč s příslušenstvím, včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Otázka, zda pro účely posouzení přiměřenosti délky správního řízení se do jeho délky započítává doba, po kterou probíhala kontrola podle , o kontrole (kontrolní řád), jež tomuto řízení předcházela, přípustnost dovolání podle nemůže založit, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že počátek posuzovaného správního řízení je namístě vztáhnout až k okamžiku zahájení přestupkového řízení, tedy ke dni 12. 2. 2018, odkdy mohla žalobkyně nejistotu ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozené začít skutečně důvodně pociťovat, nikoliv (bez dalšího) již od okamžiku zahájení jemu předcházející kontroly podle kontrolního řádu, jak žalobkyně v dovolání prosazuje. Z uvedeného rovněž vyplývá, že kontrolu podle kontrolního řádu a navazující správní řízení nelze (bez dalšího) považovat za řízení jediné ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. , a ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. ).

Otázka, zda se i v případě správních řízení krátí základní částka zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního řízení za první dva roky jeho trvání o polovinu, přípustnost dovolání ve smyslu také nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud na ni odpověděl kladně (srov. část VI stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“). Uvedené krácení je vyjádřením toho, že každé řízení nějakou dobu trvá. Lhostejno, zda jde o řízení soudní či správní. Existence žalobkyní uváděných lhůt, jimiž je vázáno správní řízení, na ně nemá žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne21. 6. 2022, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. , a ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle nezakládá ani otázka valorizace částek vyčíslených ve Stanovisku, kterou žalobkyně odůvodňuje poukazem na podstatnou změnu životní úrovně společnosti, inflaci či požadavek přiměřenosti zadostiučinění, neboť ani při řešení této otázky se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž platí, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), ani změna životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. ). Neexistuje ani důvod pro odchýlení se od této judikatury, což Nejvyšší soud několikrát zopakoval ve svých nedávných rozhodnutích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. , či ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. , proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. ). K témuž závěru se přihlásil ve své rozhodovací činnosti i Ústavní soud (srov. body 43 a následující nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. ).

Žalobkyně konečně v dovolání namítá, že zákonná lhůta 6 měsíců pro předběžné projednání nároku podle § 15 OdpŠk je „přežitá“ a neodpovídá možnostem datových a komunikačních technologií s tím, že pokud soud prvního stupně a odvolací soud vychází při posouzení počátku běhu prodlení z tohoto ustanovení, jsou jejich vývody v tomto směru v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. . Tato námitka žalobkyně však také nemůže přípustnost dovolání podle založit, protože se ve svém základu jedná o obecnou polemiku s jednoznačnou dikcí zákona, jež nemůže vyhovět parametrům podle ustanovení a 3 Ustanovením OdpŠk jsou obecné soudy vázány i v případě, že Ústavní soud v rámci úvahy obiter dictum uvedl, že by tato lhůta měla být v blízké době zákonodárcem zkrácena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2023, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2023

JUDr. Pavel Simon předseda senátu