Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 608/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Antonína Růžičky, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Fialovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pekařská 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2021 č. j. -149, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2020 č. j. -120 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. července 2020 č. j. -78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení a 4, a 3 a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě zrušení shora uvedených rozsudků.

2. Stěžovatel uvedl, že dne 17. 10. 1977 rozhodl Městský národní výbor v R. o vyvlastnění pozemků parc. č. X1 o výměře 742 m2, parc. č. X2 o výměře 59 m2 a část parc. č. X3 o výměře 49 m2 ve vlastnictví matky stěžovatele z důvodu výstavby místní komunikace, přičemž toto rozhodnutí bylo následně Krajským národním výborem dne 31. 8. 1978 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Následně stavební úřad Městského národního výboru R. rozhodl dne 15. 12. 1986 o povolení užívání stavby komunikace v ulici D. v R., které bylo taktéž pro nezákonnost rozhodnutím Okresního národního výboru Brno - venkov ze dne 29. 6. 1987 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Stěžovatel byl donucen v důsledku probíhající výstavby odstranit stavbu nacházející se na jednom z vyvlastňovaných pozemků a zbudovat ji na jiném pozemku ve svém výlučném vlastnictví, také musel přeložit kanalizaci do nové revizní šachty, přičemž hodnota přemístěné vedlejší stavby byla znaleckým posudkem ze dne 27. 6. 2001 stanovena na částku 199 718,48 Kč.

3. Na popud stěžovatele Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, kterému byla postoupena jeho stížnost na nečinnost ve správním řízení vedeném Městským úřadem v R. ve věci kolaudačního řízení, aby jako nadřízený orgán přikázal nečinnému správnímu orgánu zahájení kroků ve věci kolaudace předmětné místní komunikace v R., bylo dne 6. 12. 2016 stavebním úřadem Městského národního výboru R. vydáno po 34 letech kolaudační rozhodnutí, na základě kterého bylo povoleno užívání komunikace v předmětném úseku v R. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 12. 2016. Stěžovatel se pak podáním ze dne 17. 5. 2017 domáhal u vedlejších účastníků řízení (Ministerstvu dopravy a Ministerstvu pro místní rozvoj) podle o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem částky ve výši 199 718,48 Kč, jež mu měla být způsobena vydáním nezákonného rozhodnutí o vyvlastnění výše uvedených pozemků Městským národním výborem R., a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem částky ve výši 680 000 Kč, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky kolaudačního řízení vedeného u stavebního úřadu města R. Ani jeden z vedlejších účastníků stěžovateli nevyhověl, a to z důvodu uplatnění námitky promlčení. Stěžovatel následně uplatnil oba uvedené nároky u Obvodního soudu pro Prahu 1.

4. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu rozsudkem ze dne 30. 7. 2020 č. j. -78 zamítl, a to především z důvodu uplatněné námitky promlčení. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání. Odvolací soud svým rozsudkem ze dne 2. 12. 2020 č. j. -120 rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 potvrdil, když taktéž dospěl k závěru, že oba uvedené nároky jsou již promlčené. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, jež bylo usnesením ze dne 14. 12. 2021 č. j. -149 odmítnuto.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že po roce 1989 sice došlo k relativně rychlým změnám v politice a společnosti, avšak co se týče práva a právních předpisů a vnímání státu a státní správy občany, tam změny probíhaly daleko pomaleji. Stěžovatel se musel vyrovnat se společenským klimatem teprve se rodící demokracie, jež nebylo ještě dostatečně připraveno k tomu, aby bylo s to skutečně efektivně napravovat dysfunkce společenského systému, podobné jeho případu. Pokud však byla způsobena škoda, měla by být státem jednotlivci nahrazena. Čl. 11 odst. 1 d zaručuje právo každého vlastnit majetek a podle y je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Stěžovateli však škoda za vyvlastněné pozemky včetně nuceného odstranění stavby nacházející se na jednom z vyvlastňovaných pozemků nebyla nikdy nahrazena.

6. Stěžovatel dále podotkl, že pokud skutečně došlo k promlčení jeho nároků na náhradu jak majetkové, tak i nemajetkové újmy, pak byla námitka vedlejších účastníků (Ministerstva dopravy a Ministerstva pro místní rozvoj) je v nesouladu s dobrými mravy. Stěžovatel je totiž toho názoru, že vedlejší účastníci neměli právo tuto námitku vznést, neboť to byli především oni, kteří porušili opakovaně zákon, zasáhli do ústavně základních práv a svobod stěžovatele a nebyli po dlouhou dobu schopni celou záležitost uzavřít.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. K prvnímu nároku stěžovatele ve výši 199 718,48 Kč odvolací soud uvedl, že vzhledem k datu zrušujícího rozhodnutí (31. 8. 1978), jeho doručení žalobci jakožto zmocněnci jeho matky a podání žaloby (2. 5. 2019) je zjevné, že námitka promlčení nároku žalobce je důvodná. Taktéž k druhému nároku stěžovatele ve výši 680 000 Kč odvolací soud uvedl, že vzhledem k datu ukončení kolaudačního řízení a datu podání žaloby je námitka promlčení důvodná. Odvolací soud rovněž neshledal, že by vznesená námitka promlčení měla být v nesouladu s dobrými mravy a odkázal v této souvislosti rovněž na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. S uvedenými závěry se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska.

9. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní stížnost spočívá v polemice stěžovatele s uvedenými a řádně zdůvodněnými právními závěry soudů. Námitka stěžovatele ohledně porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté d a rozsudek je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.

10. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu