Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1122/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Vacka, zastoupeného Mgr. Martinem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 1, Tržiště 366/13, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -400 ze dne 18. 1. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a společnosti AVX Czech Republic s. r. o., se sídlem v Lanškrouně, Dvořákova 328, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")] domáhá zrušení nadepsaného rozsudku Nejvyššího soudu (dále též "dovolací soud"), kterým bylo zamítnuto jeho dovolání; stěžovatelem položená právní otázka, týkající se příplatku ke mzdě jen pro určitou kategorii zaměstnanců, nebyla vyřešena ku prospěchu stěžovatele (jako bývalého zaměstnance vedlejší účastnice). V této souvislosti stěžovatel namítá porušení ve spojení s a d (dále jen "").

2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

3. Stěžovatel uvádí, že si je vědom povahy řízení o ústavní stížnosti a skutečnosti, že nemůže uspět s pouhou polemikou se skutkovými a právními závěry obecných soudů. Nad její rámec ovšem Ústavnímu soudu žádnou relevantní argumentaci nepředkládá. Dovolací soud se stěžovatelem nastolenou otázkou zabýval meritorně a odůvodněně vysvětlil, proč přístup zaměstnavatele k příplatkovému odměňování zaměstnanců nepovažuje za diskriminační. Podle závěru Nejvyššího soudu stěžovatel nespadal do kategorie zaměstnanců majících nárok na žalovaný příplatek ke mzdě podle vnitřního předpisu zaměstnavatele; nemohlo tak být ohroženo stěžovatelovo legitimní očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť jeho očekávání podle odůvodněného rozhodnutí nezávislých obecných soudů (v čele s Nejvyšším soudem) nebylo legitimní (neopíralo se o objektivně legitimní základ). Ústavní soud nepřezkoumává výklad podústavního práva a vnitřních předpisů zaměstnavatele provedený obecnými soudy, do jejichž rozhodovací činnosti mu přísluší vstupovat pouze za podmínek vymezených ústavním pořádkem (zde nesplněných).

4. Dále stěžovatelem uváděné námitky, které podle jeho názoru nebyly obecnými soudy vypořádány (s. 7 ústavní stížnosti), ve skutečnosti představují jeho odlišný právní pohled na souzenou věc a jejich nevypořádání obecnými soudy má spočívat v tom, že se jimi sice zabývaly, ale nepřisvědčily jim. Takto ovšem garance plynoucí z y nestojí; právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ jednotlivci nezaručují. V ostatních (skutečně garantovaných) ohledech Ústavní soud po prostudování napadeného rozhodnutí a obsahu ústavní stížnosti pochybení neshledal.

5. Nezbylo proto než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu