Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1061/22

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany P. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Randova 204/I, Klatovy, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2022 sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 1. 2021 sp. zn. ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 30. 7. 2021 sp. zn. a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 20. 4. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s , , , a d.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byl upraven styk otce s nezletilou Simonou (jedná se o pseudonym) na každý sudý týden v pondělí od 15:00 hod. do 16:30 hod., a to v organizaci DOMUS - Centrum pro rodinu, z. s., Klatovy s tím, že se jedná o asistovaný styk (výrok I). Matce (stěžovatelce) okresní soud uložil povinnost nezletilou ke styku připravit a dopravit do organizace DOMUS a otci uložil povinnost dostavit se do organizace DOMUS k asistovanému styku (výrok II. a III.). Výrokem IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že stanovil styk otce s nezletilou v každou sudou středu v době od 16:00 hod do 17:00 hod, a to opět v organizaci DOMUS - Centrum pro rodinu (výrok I). Výrokem II. a III. uložil odvolací soud rodičům povinnosti směřující k realizaci styku a výrokem IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.

Stěžovatelka nesouhlasí se stykem nezletilé a jejího otce, neboť dle jejího názoru není v zájmu nezletilé. Obecné soudy nepřihlédly k poměrům nezletilé, která je dlouhodobým psychologickým a psychiatrickým pacientem. Stěžovatelka opustila s dcerou společnou domácnost s otcem v situaci, kdy byly oběťmi domácího násilí, což otec nechce a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ani nemůže přiznat. U nezletilé byl diagnostikován cervikokraniální syndrom, úzkostně depresivní porucha, ADHD. Stěžovatelka dále vytkla obecným soudům, že se nezajímaly o aktuální zdravotní stav otce, který je poživatelem invalidního důchodu III. stupně. K dané situaci není otec schopen zaujmout konstruktivní přístup, o zdravotní stav své dcery se prakticky nezajímá. Obecné soudy podle stěžovatelky pochybily, když si nevyžádaly aktuální zprávu o zdravotním stavu otce a nepřihlédly ani k tomu, že opatrovník s nezletilou nevykonal žádnou schůzku, jak mu bylo soudem uloženo. Stěžovatelka je toho názoru, že ze shora uvedených důvodů bylo zasaženo do jejich základních práv a svobod.

III.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y (dále jen " ") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně, a dále rovněž to, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [ , písm. d) y], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy, provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů k nezletilému dítěti, atp. Stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu ovšem nenáleží.

Stěžovatelka v souvislosti se stykem nezletilé s otcem poukazuje především na dceřin vážný psychický stav, nicméně se jedná o námitku, s níž se vypořádaly již obecné soudy. Ty se zabývaly jak psychickým stavem otce, který označily za dlouhodobě kompenzovaný, tak i samotným průběhem styku s nezletilou. Je pravdou, že dcera reaguje na otce primárně negativně, ovšem v průběhu styku dochází k pozitivní progresi. Z odůvodnění obecných soudů je zřejmé, že tyto si byly vážného zdravotního stavu nezletilé dobře vědomy a z toho důvodu stanovily styk nezletilé s otcem jednou za dva týdny, a to v rozsahu jedné hodiny. Navíc míra negativních dopadů na zdravotní stav nezletilé je eliminována již tím, že se jedná o styk asistovaný, odehrávající se v neutrálním prostředí. V projednávané věci není pochyb o tom, že psychický stav nezletilé si vyžaduje při realizaci styku s otcem zvýšenou pozornost a v jejím zájmu je tak třeba vyzvednout význam přípravy na styk.

Dle náhledu Ústavního soudu lze ústavní stížností napadená rozhodnutí považovat za řádně odůvodněná a ústavně konformní. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatelky bez zbytečného odkladu, o jejím návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu