Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3467/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2021 č. j. -412, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 4. 2021 č. j. -379 bylo rozhodnuto, že dle za použití § 340b odst. 1 trestního řádu se stěžovateli přeměňuje nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem okresního soudu dne 11. 7. 2016 č. j. -185, v trest odnětí svobody v trvání 300 dnů nepodmíněně a podle se stěžovatel zařazuje pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.

3. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 4. 11. 2021 č. j. -412 byla odmítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako opožděná.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel tvrdí, že v řízení nebylo nijak jednáno s jeho obhájcem, nebyl obesílán k jednání a nebylo mu doručováno usnesení okresního soudu, ač ve spise byla založena generální plná moc ze dne 23. 7. 2018. Soud vyšel z toho, že při konání veřejného zasedání se na zastupování tímto advokátem stěžovatele dotázal, a ten ho pro aktuální řízení vyloučil. Stěžovatel však namítá, že v situaci, kdy se ve spise nacházela písemná plná moc, mu soud vůbec neměl takovýto dotaz pokládat. Zmocnění udělené advokátu by se obecně mělo považovat v pochybnostech za platné. Navíc v případě písemné plné moci by mělo platit, že vypovězena může být opět jen písemně. V takovém případě není možné, aby soud vycházel z toho, co stěžovatel vysloví pouze ústně. Jednostranné vyjádření zmocnitele zde nelze akceptovat. Jestliže stěžovatel zastupování advokátem popíral, mohl si soud ověřit situaci přímo u daného advokáta, což však neučinil. K pozdějšímu podání opravného prostředku pak došlo v návaznosti na to, že v řízení před soudem prvého stupně došlo k výše popsaným porušením práva na obhajobu, když usnesení okresního soudu nebylo doručováno obhájci; to mělo být při posuzování jeho opožděnosti zohledněno. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního

sp. zn.

.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

7. Se stěžovatelovými tezemi nelze souhlasit. Postup okresního soudu, který si ověřoval existenci právního zastupování dotazem při jednání ústní formou, je zcela běžný, a stěží lze proti němu něčeho namítat. Obdobným způsobem se mimochodem v praxi řeší pochybnosti o existenci právního zastoupení i při ústních jednáních Ústavního soudu. Není pravdou, že v případě písemné plné moci se zmocnitel k jejímu trvání nemůže vyjadřovat jinak než písemně; takový požadavek z ničeho nevyplývá.

8. Stěžovatelem uváděný nález Ústavního soudu

sp. zn.

se týkal situace, kdy tehdejší stěžovatelka byla písemně soudem dotázána, zda ji určitý advokát stále zastupuje, a ta na tento dotaz, jenž jí byl doručen fikcí, nereagovala, přičemž zároveň soud (omylem) zaslal jejímu advokátovi určitou písemnost v řízení, čímž mohl vyvolat dojem, že dřívější plná moc byla soudem již i pro aktuální řízení akceptována. Jde tak zjevně o zcela odlišné okolnosti než v případě stěžovatele, jenž se výslovně před soudem vyjádřil, že ho daný advokát aktuálně nezastupuje.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu