Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1020/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., Ph.D., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. února 2022 č. j. -201 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 17. května 2021 č. j. -183, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Mgr. Ing. Vlastislava Vlčka a Mgr. Ing. Martina Pinty, jako vedlejších účastníků řízení, takto:¨

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, přičemž za její podstatu označil "namítaný extrémní nesoulad skutkových a právních závěrů, ke kterým došel jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, bez provedených důkazů v soudním řízení" (pozn. citace stěžovatelova textu v bodech 1., 4. a 6. Ústavní soud převzal z ústavní stížnosti).

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se u Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") domáhá po vedlejších účastnících náhrady škody, která mu měla vzniknout jednáním insolvenčního správce, tj. obchodní společnosti KOPPA, v. o. s. Usnesením ze dne 27. 4. 2021 okresní soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 601 500 Kč. Posléze okresní soud napadeným usnesením stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků dospěv k závěru, že vedlejší účastníci nejsou v dané věci nositeli pasivní legitimace, proto je z odůvodnění žaloby zřejmé, že by žalobě nemohl vyhovět (stěžovatel nárokuje nahrazení škody, která měla vzniknout jednáním insolvenčního správce, přičemž vedlejší účastníci jsou jeho společníky). Z těchto důvodů neshledal naplnění podmínky, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

3. Usnesení okresního soudu napadl stěžovatel odvoláním s námitkami vůči postupu okresního soudu při hodnocení činnosti insolvenčního správce a námitkou podjatosti soudce Mgr. Martina Koška. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") stěžovatelovo odvolání neshledal důvodným, a proto napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu. V odůvodnění nejprve konstatoval, že stěžovatel neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, která by byla způsobilá vyvrátit domněnku nestrannosti soudce, a poté potvrdil závěr okresního soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace vedlejších účastníků, k němuž lze dospět již na počátku řízení, aniž by se musel tento závěr zakládat (teprve) provedeným dokazováním. K tomu dodal, že za této situace je nadbytečné zabývat se splněním druhé podmínky k osvobození od soudních poplatků, jíž je zjištění ztížených majetkových a osobních poměrů žadatele.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel shledává "podáním této ústavní stížnosti jako oprávněné neboť porušení povinnosti insolvenčního správce ..., který neplní své povinnosti stanovené mu , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů ( ), kdy je povinen při výkonu své funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí a v úmyslu vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli v rámci insolvenčního řízení uspokojeni v co největší míře, porušil jemu ustanovenou povinnost, kdy bez dispozičního oprávnění zpeněžoval a vydával bez úplaty majetek patřící do nevypořádaného SJM a majetek ve výhradním vlastnictví vedlejšího účastníka (manželka dlužníka) nezapsaný v seznamu konkurzní podstaty. Důvod odůvodněním obou obecných soudů, že nelze vyhovět žádosti žalobce (úpadce v insolvenčním řízení) o osvobození od soudních poplatků, brání-li tomu závěr o tom, že se v dané věci jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování žalobních požadavků, aniž by ve věci nařídil jednání a povedl dokazování ve vztahu k náhradě škody žalobci a konkurzní podstatě dlužníka vůči insolvenčnímu správci ad absurdum v případě úspěšnosti náhrady škody, by se plnění stalo součástí konkurzní podstaty (poškození možných oprávněných věřitelů oběma obecnými soudy) kdy odvolací dále uvedl, že za takové situace je nadbytečné zabývat se otázkou, zda je splněna druhá podmínka k osvobození od soudních poplatků, jíž je zjištění ztížených majetkových a osobních poměrů žadatele ( věta první )."

5. Nejrozsáhlejší pasáže ústavní stížnosti (IV. část) věnuje stěžovatel popisu jednání insolvenčního správce, kterými měla vzniknout stěžovateli a jeho manželce škoda (pozn. manželku označuje za vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti, aniž by byla účastnicí řízení o náhradě škody).

6. Stěžovatel je přesvědčen, že učiněná skutková zjištění tak, jak jsou oběma soudy popsána v obou rozsudcích (pozn. stěžovatel napadá usnesení), "se nacházejí v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, které soud neprovedl, a omezil své rozhodnutí pouze na nezaplacení poplatku, jelikož důkazy nebyly vůbec soudem hodnoceny ve vzájemném souladu a komplexně, neboť obecné soudy ve věci nenařídili jednání a neprovedli žádné dokazování a věc rozhodli zamítnutím pro nezaplacení soudního poplatku".

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána usnesení napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavní soud v minulosti také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté d (dále jen " "), nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností.

9. Při přezkumu rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků (obdobně při přezkumu žádosti o ustanovení právního zástupce) dal Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození, resp. pro ustanovení právního zástupce, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů [srov. usnesení ze dne 30. 4. 2009

sp. zn.

, ze dne 31. 10. 2013

sp. zn.

, ze dne 16. 6. 2020

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Právo na osvobození od placení poplatků za řízení před obecnými soudy a na ustanovení právního zástupce není u bez dalšího zaručeno, ostatně obecně zaručeno není ani na zákonné úrovni bez splnění dalších podmínek, a rozhodnutí o něm zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o osvobození od soudních poplatků, resp. o splnění podmínek pro ustanovení právního zástupce, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity vedoucí k porušení základních práv a svobod. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a Ústavní soud k přezkumu napadených rozhodnutí přistoupil při extrémním vykročení z pravidel upravujících toto osvobození, resp. z pravidel pro ustanovení právního zástupce, např. při zjištění svévole, při absenci jakéhokoliv odůvodnění nebo pro odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti [srov. např. nálezy ze dne 3. 9. 1998

sp. zn.

(N 98/12 SbNU 45), ze dne 31. 8. 2004

sp. zn.

(N 125/34 SbNU 281), ze dne 17. 5. 2011

sp. zn.

(N 96/61 SbNU 489), ze dne 27. 2. 2013

sp. zn.

(N 33/68 SbNU 351) a další]. K podobnému pochybení však v posuzované věci nedošlo.

10. Stěžovatelova stížnostní argumentace se míjí s odůvodněním napadených usnesení, v nichž se konstatuje, že ve věci jde o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva, protože je bez dalšího nepochybné, že požadavku stěžovatele nemůže být vyhověno z důvodu, že stěžovatel označuje za žalované vedlejší účastníky, kteří jsou společníky insolvenčního správce, a proto nejsou nositeli pasivní legitimace ve sporu (viz výše bod 3.). Nerespektují-li stěžovatel (disponující vzděláním v oboru právo) a jeho kvalifikovaná právní zástupkyně základní pravidla pro určení účastníků soudního řízení odvozená od jejich postavení v příslušném hmotněprávním vztahu (tj. věcnou legitimaci), musí nést nepříznivé následky svých pochybení [z veřejně přístupných zdrojů (www.isir.justice.cz) se podává, že indicie o nedostatku pasivní legitimace vedlejších účastníků mohl stěžovatel získat již v předchozí fázi řízení, a to z rozsudku krajského soudu ze dne 23. 10. 2019 č. j. -98, , zamítajícího žalobu na určení, že vedlejší účastníci jsou odpovědni za způsobenou škodu z důvodu odpovědnosti insolvenčního správce vůči věřitelům a dlužníku, byť posléze zrušeného pro nedostatek věcné legitimace]. Je přitom notorietou, že podmínky pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatek jsou stanoveny kumulativně, takže pro zamítnutí návrhu postačuje nesplnění toliko jedné z nich. Dospějí-li obecné soudy k jednoznačnému závěru, že není naplněna jedna z nich, je nadbytečné, aby se zabýval splněním druhé podmínky.

11. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu