Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1586/2025

21 Cdo 1586/2025-225

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Lucií Mališovou, advokátkou se sídlem ve Frýdlantu nad Ostravicí, Jana Trčky č. 966, proti žalované Beskydská vodárenská s. r. o. se sídlem v Ostravě, 28. října č. 1872/114, IČO 05670179, zastoupené Mgr. Jaromírem Jarošem, advokátem se sídlem v Ostravě, V Zátiší č. 810/1, o 93 213 Kč s příslušenstvím a o vydání potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2024, č. j. -189, opravenému usnesením ze dne 30. ledna 2025, č. j. -195, takto:

I. Dovolání žalované seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2024, č. j. -189, opravenému usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. -195, v části směřující proti výroku II, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Odvolací soud se při řešení nastolené otázky „práva zaměstnavatele dále přidělovat zaměstnanci práci i v případě výpovědi z pracovního poměru podle “ od závěrů přijatých v dovolatelkou označeném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 16. 1. 2019, který dovolatelka chybně označuje také jako „nález“ – pozn. Nejvyššího soudu) neodchýlil, jestliže pod bodem 10 odůvodnění napadeného rozsudku dovodil, že byť je v tomto rozsudku Nejvyššího soudu, jímž dovolatelka argumentovala již v předchozí fázi soudního řízení, řešeno období po uplynutí výpovědní doby a náhrada mzdy podle , není důvod, proč by se jeho závěry nemohly vztáhnout na období výpovědní doby a náhradu mzdy podle (tj. na situaci posuzovanou ve zde souzené věci). Dospěl-li také k závěru, že žalobce byl však oprávněn odmítnout výkon práce podle pracovní smlouvy dle s ohledem na předcházející pracovnělékařská vyšetření (viz bod 11 odůvodnění napadeného rozsudku), nelze v tom spatřovat rozpor se shora označeným rozsudkem Nejvyššího soudu. Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání tak není dán.

3. Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. , dovozuje, že zaměstnavatel má „právo »změnit« své rozhodnutí o zrušení pracovní pozice, resp. má právo přidělovat práci dle pracovní smlouvy i přesto, že pracovní pozice zaměstnance byla zrušena“, a odchylku odvolacího soudu od jeho závěrů spatřuje v tom, že odvolací soud se dle jejího mínění „snažil najít zástupné důvody pro to, aby vyslovil nesouhlas s právním názorem v tomto rozhodnutí uvedeným“, resp. že „fakticky popřel právní názor vyslovený v nálezu Nejvyššího soudu sp. zn. , kdy nepodstatnou a právně nevýznamnou argumentací vyslovil nesouhlas s právním názorem tam uvedeným“. Pokud tím brojí proti závěru o oprávnění žalobce odmítnout výkon práce s ohledem na jeho zdravotní stav, je nutno konstatovat, že ve vztahu k tomuto závěru žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu nevymezila, v této části proto dovolání nelze shledat přípustným a uvedený závěr tak není otevřen dovolacímu přezkumu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. ).

4. Pro úplnost lze uvést, že text dovolání spíše nasvědčuje tomu, že dovolatelka polemizuje s obsahem bodu 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy argumentaci tam uvedenou chybně připisuje odvolacímu soudu, protože zjevně přehlédla, že pod bodem 5 odůvodnění rozsudku odvolací soud toliko konstatoval argumentaci žalobce obsaženou v jeho vyjádření k odvolání, a dovolací argumentace se tak míjí s právním posouzením odvolacího soudu, které je obsaženo až v dalších částech odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Ve zbývající části není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení [písm. h)] a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek [písm. i)].

6. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 1. 2026

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu