Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3067/2025

26 Cdo 3067/2025-587

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně N. T., zastoupené Mgr. Vítem Tokarským, advokátem se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábřeží 246/12, proti žalovanému J. T., zastoupenému Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, o 428 272 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. -526, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 428 272 Kč příslušenstvím – úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnila tím, že se žalovaným byli manželé a společní nájemci družstevního bytu č. 6 a garáže v domě č.p. XY v XY, ulici XY. Jejich manželství bylo rozvedeno, následně (blíže označeným rozsudkem soudu) bylo jejich právo společného nájmu bytu a garáže zrušeno a jedinou členkou bytového družstva a nájemcem bytu a garáže se stala žalobkyně. Žalovanému bylo uloženo byt a garáž vyklidit a vyklizené je předat žalobkyni do jednoho měsíce od zajištění náhradního bytu. Následně v roce 2013 žalobkyně nabyla uvedený byt (dále též jen „byt“ nebo „bytová jednotka“) do svého vlastnictví. V rozhodném období květen 2015 - duben 2018 žalovaný byt výlučně užíval, za jeho užívání žalobkyni ničeho (včetně služeb spojených s užíváním) nehradil. Žalobkyně se proto za uvedené období domáhá částky 360 000 Kč, coby dlužného „nájemného“ po 10 000 Kč měsíčně, a náhrady služeb spojených s užíváním předmětného bytu ve výši 68 272 Kč.

2. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně“) – poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 9. 3. 2021, č. j. -153, byl na základě podaného odvolání žalovaného zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2021, č. j. -222 – rozsudkem ze dne 24. 4. 2023, č. j. -422, řízení co do částky 1 772,61 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zastavil (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 426 489,23 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), „ve zbytku“ žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV a V).

3. Na základě odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) – poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 20. 9. 2023, č. j. -445, byl na základě podaného dovolání žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, č. j. -492, zrušen ve výroku I, kterým odvolací soud změnil výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 360 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 6. 2018 do zaplacení, a věc byla vrácena v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. -526, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II v uvedeném rozsahu potvrdil.

4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle , 2 , odmítl, neboť není podle přípustné.

5. Předkládá-li dovolatel otázku, jež v rozhodování dovolacího soudu neměla být dosud vyřešena, zda má „změna právního vztahu k bytu (z nájemního na vlastnický) osoby povinné strpět bydlení jiné osoby do zajištění bytové náhrady vliv na výši či výpočet úplaty, kterou je za užívání tohoto bytu povinna platit osoba jíž svědčí právo bydlet v tomto bytě do zajištění bytové náhrady“, a otázku, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (vyjádřené např. v jeho rozsudcích ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. , a ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. ), podle níž „osoba, jíž svědčí po skončení nájmu bytu právo v bytě bydlet do zajištění odpovídající bytové náhrady, má povinnost platit úhradu za užívání bytu ve výši, která odpovídá výši nájemného sjednaného za trvání nájemního poměru“, pomíjí, že obě uvedené otázky již byly vyřešeny v předcházejícím rozhodnutí dovolacího soudu vydaném v poměrech dané věci (výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, č. j. -492, dále též jen „rozsudek č. j. -492“) a od jejich řešení se odvolací soud v napadeném rozsudku neodchýlil; ohledně prvé z nich je její řešení navíc též v souladu s názorem žalovaného o nerozhodnosti okolnosti nabytí vlastnictví k bytu žalobkyní.

6. V rozhodném období květen 2015 - duben 2018 poté, co bylo právo společného nájmu družstevního bytu účastníků zrušeno, žalobkyně určena jediným nájemcem bytu a členem bytového družstva a následně jí bytová jednotka byla převedena do vlastnictví, byla žalobkyně (dle zjištění soudů) vlastníkem bytové jednotky a žalovaný ji užíval na základě práva bydlení. Nejde (a nešlo) proto – z pohledu analogické (a přiměřené) aplikace , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), až obč. zák., a tedy i až obč. zák. o nájemném, o vztah pronajímatele a osoby, jejíž nájemní poměr skončil, ale o založený vztah výlučného nájemce (po zrušení společného nájmu družstevního bytu) a osoby, jejíž nájemní poměr skončil (kdy až v jeho průběhu se posléze výlučný nájemce stane vlastníkem bytové jednotky). Jinými slovy, právo bydlení žalovaného bylo založeno zrušením společného nájmu družstevního bytu účastníků vůči žalobkyni jako (dosavadní společné) nájemkyni, nikoliv v důsledku skončení nájmu (jako takového) vůči pronajímateli. Následné nabytí vlastnictví bytové jednotky žalobkyní (v průběhu takto již založeného práva bydlení) tak význam nemá.

7. Tím se též předmětná věc odlišuje od otázek řešených v dovolatelem odkazovaných rozsudcích sp. zn. a sp. zn. (v nichž šlo právě o právo bydlení ve vztahu pronajímatele a osoby, jejíž nájemní poměr skončil).

8. Majetkový prospěch pak uživateli bytu (domu) vzniká z toho titulu, že jej žádný právní důvod, a tedy ani právo bydlení do zajištění bytové náhrady, neopravňuje užívat dané prostory bezplatně (viz rozsudek č. j. -492, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. ).

9. Náhrada majetkového prospěchu získaného realizací založeného práva v bytě bydlet musí v případě, že bylo založeno způsobem, jako v poměrech dané věci (tedy zrušením společného nájmu družstevního bytu účastníků a vůči žalobkyni jako určené výlučné nájemkyni a následné vlastnici bytové jednotky) odpovídat hodnotě, kterou oprávněná osoba bydlením získala. Tato hodnota - „nájemné“ - představující majetkový prospěch vznikající uživateli bytu (domu) výkonem práva bydlet, se v poměrech dané věci - z hlediska svého rozsahu - řídí úpravou institutu bezdůvodného obohacení, pro rozhodné období (po 31. 12. 2013) ustanoveními a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (srov. opět rozsudek č. j. -492, též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. ).

10. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolateli se správnost závěrů odvolacího soudu prostřednictvím jím vymezených dovolacích důvodů zpochybnit nepodařilo.

11. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není (v rozsahu, v němž byl výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. -445, zčásti zrušen rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení) doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 1. 2026

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu