Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2526/2025

29 Cdo 2526/2025-95

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce MONETA Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1442/1b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem, se sídlem v Praze, Boušova 792/25, PSČ 190 14, proti žalovaným 1) A&I HOLDING s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 10, Počernická 272/96, PSČ 108 00, identifikační číslo osoby 24 27 71 00, a 2) H. R., zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 490/31, PSČ 120 00, o zaplacení 265.512,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2025, č. j. -82, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. července 2024, č. j. -53, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 265.512,- Kč s 6% úrokem od 1. června 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu v částce 885,04 Kč (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení 42.783,50 Kč (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku podala druhá žalovaná (podáním učiněným osobně u soudu prvního stupně dne 9. prosince 2024) odvolání; současně požádala o prominutí zmeškání lhůty k odvolání, neboť byla v době od 10. července 2024 do 8. srpna 2024 ze zdravotních důvodů „mimo území ČR“.

Usnesením ze dne 21. ledna 2025, č. j. -69, Městský soud v Praze zamítl návrh druhé žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti shora zmíněnému rozsudku; přitom uvedl chybné datum jeho vydání (14. srpna 2024).

Proti tomuto usnesení podala druhá žalovaná dne 7. února 2025 odvolání (č. l. 70); toto odvolání doplnila podáním ze dne 19. února 2025 a doručeným soudu prvního stupně téhož dne (č. l. 72), ve spojení s podáním ze dne 9. dubna 2025 (č. l. 76), v němž uvedla, že je zde důvod k postupu podle , (dále jen „ “), když se nemohla z omluvitelných důvodů (dočasný pobyt v zahraničí) seznámit s obsahem (doručované) písemnosti ‒ rozsudku č. j. -53.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. dubna 2025, č. j. -79, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. ledna 2025, č. j. -69, ve znění, že se zamítá návrh druhé žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2024, č. j. -53.

Dále Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. dubna 2025, č. j. -82, zamítl návrh druhé žalované (rozuměj návrh obsažený v podáních ze dne 19. února 2025 a 9. dubna 2025) na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2024, č. j. -53.

Přitom zdůraznil, že v době doručování rozsudku (tj. od 18. července 2024 do 29. července 2024) a následně až do 9. srpna 2024 se druhá žalovaná zdržovala v zahraničí ze zdravotních důvodů; prokazatelně se tak nemohla z omluvitelného důvodu seznámit s rozsudkem soudu prvního stupně. To však již neplatí pro období po datu 16. září 2024, kdy bylo na úřední desce soudu prvního stupně vyvěšeno sdělení o tom, že mu byla vrácena písemnost, kterou si druhá žalovaná do deseti dnů nevyzvedla a která nemohla být vhozena do její poštovní schránky (viz č. l. 59). Proto vyhodnotil návrh na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku jako opožděný (podaný po uplynutí lhůty určené v ). Současně doplnil, že tento závěr by se prosadil i při akceptaci tvrzení druhé žalované, podle něhož se seznámila s obsahem rozsudku až 25. listopadu 2024.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2025, č. j. -82 podala druhá žalovaná dovolání, které má za přípustné ( o. s. ř) k řešení právní otázky, zda je neúčinnost doručení podle „vyloučena“ v případě, kdy ve věci rozhodoval soud, který podle jejího místa bydliště není soudem příslušným k rozhodování ve věci, a kdy bylo na úřední desce tohoto soudu vyvěšeno sdělení o vrácení písemnosti, kterou si nevyzvedla a která nemohla být doručena do její poštovní schránky.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že:

a) Dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v považuje za splněné. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

b) Dovolání není přípustné podle , když napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením, kterým se odvolací řízení končí; nejde ani o usnesení předvídané

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutí, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2025

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu