Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 764/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) V. P., 2) J. H., obou zastoupených Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 3/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -511 ze dne 24. listopadu 2021, usnesením Krajského soudu v Brně č. j. -450 ze dne 17. června 2021 a č. j. -319 ze dne 30. května 2019 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově č. j. -398 ze dne 2. října 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství ve Vyškově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Vyškově (dále jen "nalézací soud") rozsudkem č. j. -299 ze dne 22. února 2019 zprostil stěžovatele (a další osobu) obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se zde uvedený skutek stal. K odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 30. května 2019 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu.

2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem nalézací soud uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání trestného činu podvodu podle a 4 písm. d) ve stádiu pokusu, stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle a 4 písm. d) ve stádiu pokusu spáchaného formou účastenství, za což jim uložil shodně trest odnětí svobody v trvání dvou let podmíněně odložený na zkušební dobu jednoho a půl roku. Odvolání stěžovatelů odvolací soud usnesením ze dne 17. června 2021 zamítl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněné.

3. Řádně zastoupení stěžovatelé ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítají, že obecné soudy z provedených důkazů vyvodily nesprávné závěry, opomenuly některé důkazy, nerespektovaly presumpci neviny a nepostupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.

4. Podle stěžovatelů nalézací soud po vrácení věci dovodil závěr o jejich vině jen z odborného vyjádření a revizního znaleckého posudku, aniž by z nich plynoucí informace hodnotil kriticky a přihlédl k možnému ovlivnění podpisu zůstavitelky jejím zdravotním stavem, polohou, apod. Nalézací soud ani neprověřil, podepsala-li skutečně srovnávané y zůstavitelka. Stěžovateli vznesené námitky obecné soudy dostatečně nevypořádaly ani neprovedly další relevantní důkazy, které tak byly opomenuty [viz například nález

sp. zn.

ze dne 20. února 2004 (N 25/32 SbNU 225)]. Podle stěžovatelů nebyla respektována zásada in dubio pro reo [

sp. zn.

ze dne 30. dubna 2007 (N 73/45 SbNU 149)] a vyslovené závěry jsou v rozporu s provedenými důkazy [

sp. zn.

ze dne 11. listopadu 2003 (N 130/31 SbNU 165)].

5. Stěžovatelé jsou dále přesvědčeni, že některé důkazy nebyly získány procesně přípustným způsobem [

sp. zn.

ze dne 11. června 2002 (N 69/26 SbNU 207)], byla porušena rovnost účastníků řízení [

sp. zn.

ze dne 10. července 2014 (N 160/74 SbNU 185)], důkazní řízení neproběhlo ústavně konformním způsobem [

sp. zn.

ze dne 18. listopadu 2004 (N 172/35 SbNU 315)] a důkazy nebyly správně hodnoceny [

sp. zn.

ze dne 30. dubna 2007 (N 73/45 SbNU 149)].

6. S ohledem na uvedené okolnosti jsou stěžovatelé přesvědčeni o zásahu do svých práv zakotvených v , 37 odst. 1, 2 a 3, v a 4 d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

7. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se domáhala vydání nemovitosti od dědice ze zákona a svůj nárok opírala o závěť, v níž byla označena jako dědička; stěžovatel a další obžalovaný měli být podpisu závěti zůstavitelkou přítomni. Nalézací soud nejprve uvěřil obžalovaným a vyslovil, že byla unáhleně použita trestní represe. Odvolací soud učinil opačný závěr, ve zrušujícím usnesení konstatoval nepřezkoumatelnost některých závěrů, a nalézacímu soudu vytkl, že nepostupoval podle zásady formální logiky, nehodnotil důkazy v souladu s jinými a ani nevyslechl zástupce zpracovatele odborných vyjádření, který měl být přibrán a vyslechnut jako znalec. Znalecké zkoumání podpisu totiž kategoricky deklarovalo, že zůstavitelka závět nepodepsala, podle nalézacího soudu však závěr nebyl kategorický, ale pravděpodobný či pochybný.

8. Nalézací soud v novém řízení provedl chybějící důkazy a na jejich základě vyhodnotil jednání obžalovaných jako trestný čin. Odvolací soud neshledal, že by opakované nalézací řízení vykazovalo dříve vytčené vady, ani že by nalézací soud pochybil způsobem, který obžalovaní v odvolání namítali; rovněž Nejvyšší soud odmítl, že by dovolací námitky stěžovatelů byly důvodné.

9. V ústavní stížnosti stěžovatelé vyjadřují nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, zejména odborných vyjádření a revizního znaleckého posudku a zpochybňují jejich správnost i způsob opatření. Ústavní soud je však soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), nikoli dalším stupněm obecných soudů, a proto neposuzuje hodnocení důkazů provedené obecnými soudy svým vlastním hodnocením, neboť tato činnost je svěřena právě obecným soudům, povolaným zjišťovat a hodnotit skutkový stav a zkoumat, jsou-li podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu; své úvahy v tomto směru musí obecné soudy zákonným způsobem odůvodnit. Ústavní soud může zasáhnout jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, narušujících základní práva a svobody, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo svévolné. V projednávané věci Ústavní soud taková pochybení nezjistil.

10. Bylo-li revizním znaleckým posudkem vypracovaným znaleckým ústavem přezkoumáno odborné vyjádření, neobstojí tvrzení stěžovatelů o nezákonném opatření důkazu. Argumentací stěžovatelů se obecné soudy zabývaly v dostatečné míře, vypořádaly se s jejich obhajobou, srozumitelně a přezkoumatelně vysvětlily, proč jí neuvěřily; důkazy byly zhodnoceny jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 2 odst. 6 trestního řádu). Skutečnost, že stěžovatelé byli původním rozhodnutím nalézacího soudu zproštěni obžaloby a následně byli po provedení dříve opominutých důkazů uznáni vinnými, neznamená bez dalšího, že v řízení existovaly tak silné pochybnosti, aby odůvodnily aplikaci zásady in dubio pro reo plynoucí z presumpce neviny ( y).

11. Není důvodné ani tvrzení stěžovatelů o opomenutých důkazech; porušením jejich práv není, vyhodnotí-li obecný soud provedené důkazy jinak, než jak účastníci řízení očekávají. Právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) ani právo na přístup k soudu ( y) účastníkům řízení nezaručuje dosažení jimi očekávaného výsledku, ale zachování předem přesně stanovených pravidel soudního řízení, což se v tomto případě stalo. Byly-li v řízení důkazy předložené stěžovateli vyvráceny, nebylo porušeno ani právo jejich na právní pomoc a obhajobu ( a y), ani na rovnost v řízení ( y).

12. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu