Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 875/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů Jany Langové a Martina Šrámka, obou zastoupených Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Brno, Čichnova 1294/23a, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 4. 2021 č. j. -85 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2022 č. j. -113, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení a d (dále jen ""), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu, kterou se každý ze stěžovatelů domáhal zaplacení částky 150 € a dále dohromady částky 439 € jako náhrady škody vzniklé v důsledku zpožděného letu provozovaného žalovanou (easyJet Airline Company Limited). Městský soud v Praze odvolání stěžovatelů proti tomuto rozsudku odmítl podle jako nepřípustné.

Stěžovatelé namítají, že obecné soudy nesprávně posoudily jejich nárok a nepřiléhavě aplikovaly judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Nesouhlasí především se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci nebylo prokázáno, že by předmětné letenky zakoupené stěžovateli byly pořízené v rámci jedné přepravní smlouvy s cestovním plánem zahrnujícím na sebe přímo navazující lety. Podle stěžovatelů v jejich případě naopak šlo o přímo navazující lety, resp. jeden let s mezipřistáním. Namítají také, že rozsudek soudu prvního stupně postrádá dostatečné odůvodnění a je nepřezkoumatelný.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh podaný po lhůtě pro jeho podání stanovené, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Pro posouzení ústavní stížnosti je podstatné, že Městský soud v Praze odmítl odvolání stěžovatelů pro jeho nepřípustnost ze zákona. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na , podle něhož není odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. V daném případě totiž soud prvního stupně rozhodoval o dvou samostatných nárocích stěžovatelů, vycházejících z téhož skutkového základu, které byly spojeny do jednoho řízení. Šlo o tzv. subjektivní kumulaci nároků více žalobců, kteří měli v řízení postavení samostatných společníků podle , a z nichž každý se mohl domáhat finanční kompenzace po žalované samostatně. Soud prvního stupně proto rozhodl o nároku každého ze žalobců samostatně a je rovněž nutno samostatně posuzovat předmět řízení o žalobě každého ze stěžovatelů z hlediska přípustnosti odvolání. Předmět řízení v případě každého ze stěžovatelů přitom dolní hranici stanovenou v nepřesahuje. Na základě uvedeného odvolací soud konstatoval, že - i přes nesprávné poučení soudu prvního stupně - odvolání stěžovatelů není přípustné. Ústavní soud k tomu dodává, že stěžovatelé žádné námitky vůči nesprávnému poučení soudu prvního stupně neuvedli a nevznesli ani výhrady proti rozhodnutí o odmítnutí jejich odvolání.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud odmítl odvolání stěžovatelů jako nepřípustné ze zákona, nelze jeho rozhodnutí považovat za porušení y. Ústavní soud proto shledal ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze zjevně neopodstatněnou.

Pokud jde o část ústavní stížnosti, v níž se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, Ústavní soud shledal, že byla podána po lhůtě stanovené pro její podání. V dané věci totiž nelze - jak se domnívají stěžovatelé - považovat za poslední procesní prostředek k ochraně jejich práv ( a 4 a ) stěžovateli podané odvolání, neboť to nebylo s ohledem na ustanovení přípustné. Z tohoto důvodu dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku obvodního soudu ve smyslu začala běžet ode dne následujícího po dni, kdy byl stěžovatelům tento rozsudek doručen ( ve spojení s ) a marně uplynula.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu