Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2077/2025

24 Cdo 2077/2025-351

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po P. B., za účasti 1) P. S., zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 600/21, 2) P. B. a 3) H. B., obou zastoupených Mgr. Nikolou Runštukovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády č. 287/19, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání P. B. a H. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. listopadu 2023, č. j. -254, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání P. B. a H. B. (poz. syna a poz. manželky) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 11. 2023, č. j. -254, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to již proto, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení (výroky II. a III. o náhradě nákladů odvolacího řízení, které dovolatelé rovněž výslovně napadají) [ust. ].

2. Týká-li se dále dovolání napadeného rozhodnutí potvrzujícího usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), z ustanovení vyplývá, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání je skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka byla pro jeho rozhodnutí určující. Předestírá-li dovolatel dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž nebylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže být za účelem jejího řešení dovolání přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

3. Pokud dovolatelé ve svém dovolání vznáší námitky stranvzniku stavby – rodinného domu č. p. XY v části obce XY v katastrálním území XY – jako samostatné nemovité věci, nikoliv jako součásti pozemku - stavební parcely č. XY [jakkoliv se tím dodatečně snaží vyvolat pochybnosti v tom ohledu, nenáležel-li snad rodinný dům do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky a neměl-li tak být i vypořádán], dovolacímu soudu předkládají k řešení otázku, jež nebyla předmětem právního posouzení věci odvolacím soudem, který ohledně předmětného nemovitého majetku zcela zahrnutého do pozůstalosti vycházel ze závěru, že bez dohody dědiců nelze rozdělit pozůstalost jinak, než stanoví zákon, tj. stejným dílem ( o. z.), a která tak nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodující, a proto již z tohoto důvodu není dovolání dovolatele přípustné ve smyslu ustanovení ( z. ř. s.).

4. Dovolatelé přitom odvozují přípustnost dovolání od dvou zásadních argumentů, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že jejich dovolání je přípustné taktéž pro jimi nastíněnou dosud neřešenou otázku. Zjevně však přehlíží, že jejich argumentace je spojena výlučně s rodinným domem a vyúsťuje v domněle „neodstranitelnou vadu řízení“ nastíněnou již shora v bodě 3. (pozn.: dovolateli je pro posuzovanou věc považován za rozhodující okamžik vzniku stavby a forma jejího vlastnictví). Budiž dodáno, že dovolatelé však již ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vznesli námitky výhradně k rozdělení pozůstalosti (nikoliv k vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky), když uvedli zejména, že nesouhlasí s rozdělením majetku, především pokud jde o rodinný dům v XY, a že tento rodinný dům by chtěla vlastnit H. B., jelikož zde pobývá od roku 1993. Odvolací soud toto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil s tím, že se nemohl bez dohody dědiců o jiném rozdělení majetku odchýlit od zákona. K tomuto závěru odvolacího soudu však dovolatelé v dovolání ani žádné (natož relevantní) dovolací argumenty ve smyslu ustanovení ( z. ř. s.) neuplatnili.

5. P. S. (poz. dcera) ve vyjádření k dovolání poukázala na to, že se dovolatelé opírají o tvrzení, která ve svém prvotním dovolání (pozn.: míněno nesepsaném advokátem) nezmiňují, přičemž ani následně svá tvrzení nijak neprokazují, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. jako nedůvodné zamítnuto.

6. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolání P. B. a H. B. proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení ( z. ř. s.) odmítl.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( z. ř. s., ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2025

JUDr. Roman Fiala předseda senátu