Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 427/2025

33 Cdo 427/2025-651

USNESENÍ

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. -554, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby soud určil, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky stavební parcely č. XY, jejíž součástí je stavba č.p. XY, a pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, obec ,XY okres XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY; žalobcům uložil společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 64 311,50 Kč.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, č. j. -617, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobci jsou ve společném jmění manželů vlastníci předmětných nemovitých věcí, a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 150 021 Kč. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že kupní smlouva z 24. 11. 2014, jíž žalobci převedli vlastnické právo k nemovitým věcem žalovanému, je platným právním jednáním ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). K zaplacení kupní ceny mělo dojít započtením pohledávky žalovaného ve stejné výši z titulu zápůjčky podle dohody o uznání dluhu z 21. 11. 2014. Na rozdíl od soudu prvního stupně k uznání dluhu nepřihlédl; považoval je za zdánlivé právní jednání ( , o. z.). Závazky žalobců, které měly být předmětem uznání, nejsou řádně specifikovány a nejasnosti (neurčitost) se nepodařilo výkladem odstranit ( a násl. o. z.). Dluh z půjčky, jejímž titulem měla být dohoda o novaci ze 17. 10. 2011, není vymezen výší. Závazek z prodeje bytu není identifikován právním důvodem, tj. z jakého titulu byl žalobce rozdíl mezi kupní cenou jím zaplacenou a kupní cenou, kterou následně obdržel, po žalobcích požadovat. Žalovaný doložil závazky žalobců z jiných důvodů a ve výši nekorespondující se dluhy uvedenými v dohodě o uznání, která zahrnovala i příslušenství v ní uvedených závazků (bez jeho specifikace), přitom v podání z 18. 7. 2024 určil částku 4 166 000 Kč jako součet jiných závazků, které příslušenství neobsahovaly. Skutečnost, že žalovaný měl vůči žalobcům případně jiné pohledávky, které nebyly obsahem dohody z 21. 11. 2014, není relevantní, protože nebyly předmětem započtení proti pohledávce žalobců z kupní ceny. Odvolací soud uzavřel, že započtení pohledávky žalovaného ve výši sjednané kupní ceny s odkazem na dohodu o uznání dluhu, k níž se nepřihlíží, nemá za následek zánik pohledávky žalobců na zaplacení kupní ceny. Od kupní smlouvy žalobci dne 13. 3. 2017 odstoupili důvodně ( , o. z.).

Dovolání, jímž žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud odmítl ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. ). Dovolatelka je tak povinna uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Dovolatel své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostál, avizuje-li, že „má být vyřešena právní otázka jinak“. Prosazuje-li, že má být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak, pak z obsahu dovolání vyplývá, že tím měl na mysli, aby dovolací soud posoudil jinak otázku vyřešenou odvolacím soudem (tedy odlišně od odvolacího soudu), nikoliv – jak vyžaduje – otázku již dříve vyřešenou dovolacím soudem. Jinak řečeno, požadavek žalovaného, aby právní otázka řešená v souzené věci odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilý založit přípustnost dovolání v režimu Poslední ze čtyř v citovaném ustanovení zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se dovolatel mylně domnívá, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. 11. 2025

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu