Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2903/2025

-241

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. V., zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, sesídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 111 456 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2025, č. j. -209, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku rozhodl o odvolání žalobce tak, že potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 3. 2024, č. j. -160, kterým byla zamítnuta žaloba o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 111 456 Kč s příslušenstvím. Výrokem II rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

2. Žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 111 456 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou řízení konaného o kontrolním hlášení žalobce za období 2. čtvrtletí roku 2018. Žalobce uvedl, že celková délka řízení před správním orgánem i před soudem činila 4 roky a 7 měsíců (od 25. 7. 2018 do 27. 2. 2023). Takové řízení považoval žalobce za nepřiměřeně dlouhé, a proto požadoval přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení v celkové délce 4 roky a 6 měsíců nelze hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé.

3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včas podaným dovoláním. Toto dovolání odůvodnil tím, že „řízení o pokutě za nepodání kontrolního hlášení je řízení o přestupku na poli práva daňového. V případě nemajetkové újmy za přestupkového řízení, které bylo skončeno rozhodnutím o zastavení řízení, se postupuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, a nikoliv podle § 31a odst. 3 OdpŠk, jak plyne z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. a ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. .“ Přípustnost dovolání žalobce odvozuje od pochybení odvolacího soudu, neboť se neodůvodněně odchýlil od shora uvedených rozhodnutí dovolacího soudu, když v případě žalobce aplikoval § 31a odst. 3 OdpŠk a nikoliv § 31a odst. 2 OdpŠk.

4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítala, že žalobce se žalobou zcela jasně domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení. Soudy obou stupňů tak správně posoudily nárok žalobce v intencích kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Došly přitom k závěru, že ve věci nebyl dán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Žalobce se nyní snaží vyvolat dojem, že se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou z titulu nezákonného rozhodnutí, to však z žaloby neplyne. Žalovaná proto navrhla odmítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. V rozsahu, v němž podané dovolání směřuje proti části výroku I napadeného rozhodnutí, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v jeho výroku o nákladech řízení, a proti výroku II napadeného rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení není dovolání objektivně přípustné [ ].

8. Soud prvního stupně se v souladu se žalobou zabýval toliko otázkou délky řízení a dospěl k závěru, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Proti tomuto závěru brojil žalobce ve svém odvolání a touto otázkou se rovněž zabýval odvolací soud. V napadeném rozsudku pak dospěl k závěru, „že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, kterého se žalobce dovolává“. To byl důvod zamítavého rozsudku soudu prvního stupně i napadeného rozsudku odvolacího soudu. Nemajetková újma způsobená nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (spočívajícím nikoli v nepřiměřené délce řízení) nebyla ze strany žalobce vůbec tvrzena, a tedy soudem ani posuzována. Na žalobcem předložené námitce (nikoli otázce – ta formulována nebyla) tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu není založeno. Předložená námitka proto přípustnost dovolání podle nezakládá.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl ( ).

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 12. 2025

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu