Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 908/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2022 č. j. -271, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a nezletilé E. M. a U. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen " ") s tvrzením, že jím byla porušena základní práva (svobody) zakotvená v , a y základních práv svobod, ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 5. 3. 2021 č. j. -212 zvýšil výživné vedlejšímu účastníkovi k vedlejší účastnici (dceři stěžovatelky a vedlejšího účastníka) z částky 250 EUR měsíčně na částku 280 EUR měsíčně od 1. 9. 2018 a na částku 400 EUR měsíčně od 1. 1. 2019 a rozhodl o nedoplatku na výživném a jeho splátkách. V odůvodnění uvedl, že naposledy o výživném pro vedlejší účastnici rozhodoval v roce 2014, kdy se měsíční příjem vedlejšího účastníka pohyboval v rozmezí 1100 až 1160 EUR, nadto pobíral tzv. vyrovnávací příspěvek složený z rodinného přídavku a odečitatelné částky na dítě v částkách 143 až 144 EUR měsíčně. Stěžovatelka byla tehdy s vedlejší účastnicí na rodičovské dovolené a pobírala příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. Vedlejší účastník byl ženatý, jeho manželka vydělávala 500 až 700 EUR měsíčně. V roce 2020 činil hrubý roční příjem vedlejšího účastníka ze zaměstnání 15 764,31 EUR a starobní důchod pobíral ve výši 1 893,35 EUR měsíčně. Dále vedlejší účastník na základě dohody vyplácel své manželce výživné ve výši 1 028,07 EUR měsíčně, a to z důvodu jejího nízkého příjmu. Zvýšily se také potřeby vedlejší účastnice, která začala navštěvovat základní školu a měla mimoškolní aktivity.

3. K odvolání vedlejšího účastníka změnil napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu a jeho vyživovací povinnost k nezletilé dceři zvýšil z částky 250 EUR měsíčně v období od 1. 12. 2018 do 30. 11. 2020 na částku 360 EUR měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2021 na částku 290 EUR měsíčně splatných vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky. Dále rozhodl o nedoplatku na výživném a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Změnu rozsudku okresního soudu odůvodnil tím, že výživné je namístě vedlejšímu účastníkovi zvýšit od 1. 12. 2018, kdy získal starobní důchod. Potřeby vedlejší účastnice se sice zvýšily již od 1. 9. 2018 s nástupem do školy, avšak vedlejší účastník přispěl na pořízení školních potřeb, ale hlavně přestal pobírat vyrovnávací příspěvek. Mzdu ve výši okolo 1 000 EUR spolu se starobním důchodem vedlejší účastník pobíral až do listopadu roku 2020, a proto pro toto období (počínaje dnem 1. 12. 2018) shledal důvody pro zvýšení výživného na částku 360 EUR měsíčně. Následně se ale vedlejšímu účastníkovi podstatně příjem ze zaměstnání snížil, a proto až do konce srpna roku 2021 ponechal původní výši výživného. Výživné opětovně zvýšil až pro období od září roku 2021, kdy vedlejšímu účastníkovi zemřela manželka, k níž plnil vyživovací povinnost, nadto ve stejné době vedlejší účastnice nastoupila již do čtvrté třídy základní školy a její potřeby tedy přirozeně narostly; těmto okolnostem pak podle krajského soudu odpovídá výživné 290 EUR měsíčně.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v prvé řadě uvádí, že nebrojí proti výši výživného, ale proti postupu, jakým k určení této výše dospěl. Stěžovatelka namítá, že nerozhodl v nejlepším zájmu vedlejší účastnice jako dítěte, přičemž odkazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019

sp. zn.

(N 85/94 SbNU 131), neboť se spokojil s vysvětlením majetkové situace prezentované vedlejším účastníkem, aniž k tomu provedl dostatečné dokazování, které by mohlo tvrzení vedlejšího účastníka přesvědčivě potvrdit nebo vyvrátit (to se týká zejména tvrzení vedlejšího účastníka, že již nepobírá na vedlejší účastnici vyrovnávací příspěvek). Zmiňuje-li v rozhodnutí kapesné, které vedlejší účastník dává vedlejší účastnici, pak to by mělo být podle stěžovatelky při rozhodování o výživném zohledňováno jen jako dar. Mělo by být rovněž přihlíženo k tomu, že vedlejší účastník zemřelé manželce platil násobně vyšší výživné, než jaké hradil vedlejší účastnici.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.

7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování soudů ve věcech výživného pro dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí.

8. Těžiště stěžovatelčiny argumentace spočívá v námitce, že nedůsledně zjistil rozsah příjmů vedlejšího účastníka, když vycházel jen z jeho tvrzení. Toto východisko stěžovatelky však podle Ústavního soudu zásadně neodpovídá struktuře odůvodnění rozsudku krajského soudu obsahující podrobný popis zjištění, z nichž pro účely stanovení přiměřené výše výživného vyšel.

9. Přistoupil-li k určitému snížení vyživovací povinnosti vedlejšího účastníka, reagoval tak na zjištění dovozené mimo jiné z výplatních pásek předložených vedlejším účastníkem, který nově, jako poživatel starobního důvodu v důsledku koronavirové pandemie, pracuje již jen omezený počet hodin (ani stěžovatelka v této souvislosti nevysvětluje, proč by takovéto doklady vystavené zaměstnavatelem vedlejšího účastníka neměly být v daném rozsahu dostačující). také nepřehlédl, že vedlejší účastník již nemá vyživovací povinnost k jeho v mezidobí zemřelé manželce, což promítl do dílčího zvýšení výživného pro vedlejší účastnici.

10. Stěžovatelce lze sice přisvědčit, že z odůvodnění rozsudku krajského soudu se přímo nepodává, jak si ověřoval, že vedlejší účastník nepobírá vyrovnávací příspěvek (když sama v této souvislosti přiznává, že vedlejšímu účastníkovi při jeho získání nejprve odmítala poskytnout součinnost), nicméně okolnost eventuální absence výplaty zmíněné sociální dávky vyplácené v rakouském sociálním systému se v úvahách krajského soudu o výživném promítla zejména v souvislosti s určením jednotlivých období, kdy ke zvýšení výživného pro vedlejší účastnici přistoupil. Konkrétně v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 19.) uvádí, že potřeby vedlejší účastnice se zvýšily se zahájením její povinné školní docházky k 1. 9. 2018, nicméně zohlednil, že vedlejší účastník přispěl vedlejší účastnici na školní potřeby (kromě toho, že se s vedlejší účastnicí stýká, s čímž jsou spojeny přiměřené náklady) a také že přestal pobírat vyrovnávací příspěvek. Proto okamžik dalšího zvýšení výživného vedlejšího účastníka pro vedlejší účastnici stanovil až k 1. 12. 2018. Ústavní soud - v souladu s výše uvedeným - konstatuje, že posouzení konkrétních okolností případu náleží zejména obecným soudům, a rozhodl-li se přistoupit k dílčí změně výživného až k 1. 12. 2018 (nikoliv tedy k 1. 9. 2018), pak Ústavní soud toto rozhodnutí s ohledem na postavení jemu dané u akceptuje.

11. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva (svobody) stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu