Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2562/2025

23 Cdo 2562/2025-235

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyň a) Truck Pedan s.r.o., se sídlem v Kladrubech, Kladruby 12, identifikační číslo osoby 27295117, a b) Penax - Petr Sýba s.r.o., se sídlem v Bílině, Na Výsluní 344/3, identifikační číslo osoby 27346765, obou zastoupených Mgr. Robertem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, proti žalovanému Muradovi Babaevovi, se sídlem v Kladrubech, Kladruby 8, identifikační číslo osoby 21106533, zastoupenému JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. -203, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 4. 2024, č. j. -178, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. .

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

3. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle , , (dále jen „ “) v tom, že odvolací soud se při řešení otázky posouzení podmínek pro přerušení řízení podle odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na jejíž konkrétní rozhodnutí odkázal. Dovolatel namítal, že přerušení řízení je v projednávané věci nehospodárné a nebyl pro něj dán důvod. Úvaha odvolacího soudu je podle jeho názoru nepřiměřená. Odvolací soud se podle mínění dovolatele nezabýval relevantními okolnostmi, které je nutné při posuzování podmínek pro přerušení řízení dle judikatury zvažovat, a jeho právní posouzení je neúplné, tudíž nesprávné. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedly, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a navrhly, aby dovolání bylo odmítnuto a aby jim byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a ), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné.

6. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolání není přípustné.

9. K důvodům, pro které dovolací soud může úvahu soudu o (ne)přerušení řízení dle revidovat, dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi vyjadřuje zdrženlivost s tím, že ustanovení , které stanoví, že soud může řízení přerušit, pokud probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

10. Jinými slovy postup podle záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně nevýznamné. Není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

11. V posuzovaném případě se odvolací soud shora uvedenými hledisky pro možnost přerušení řízení zabýval a založil svoji úvahu na tom, že ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. je řešena otázka, která bude mít význam pro řízení v této věci; současně vzal v úvahu také stav obou řízení tak, aby přerušení mělo praktický význam a neneslo s sebou neodůvodněné protahování. Popsanou úvahu odvolacího soudu tak nelze považovat ve smyslu výše citovaných judikatorních závěrů za zjevně nepřiměřenou a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

12. Nejvyšší soud dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že dovolání žalovaného není přípustné, neboť úvaha odvolacího soudu ohledně fakultativního přerušení řízení podle nebyla jako zjevně nepřiměřená v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

13. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

14. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2025

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu