Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3184/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Lurie, zastoupeného JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou, sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8 - Karlín, proti výroku pod bodem I. b) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2019 č. j. -1001, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) JUDr. Tomáše Pelikána, sídlem Máchova 838/18, Praha 2 - Vinohrady, insolvenčního správce dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, 2) Ing. Otakara Vrbíka, 3) Pavla Wollmana, 4) Valdemara Mecy a 5) Ing. Vladimíra Stehlíka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadené rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ve výroku pod bodem I. b), tedy v rozsahu, jímž mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před Městským soudem v Praze za dobu od 18. 5. 2011 do19. 2. 2013, a to s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle a d (dále jen " "), princip rovnosti účastníků řízení podle y, jakož i právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 19. 4. 2018 č. j. -931 zamítl žalobu, jíž se první vedlejší účastník řízení (žalobce) domáhal po stěžovateli (prvním žalovaném) a druhém až pátém vedlejším účastníkovi řízení (druhém až pátém žalovaném) zaplacení částky ve výši 7 467 278,11 Kč (výrok I.). Prvnímu vedlejšímu účastníkovi řízení uložil povinnost zaplatit stěžovateli k rukám jeho právní zástupkyně (Mgr. Martině Jelínkové) náklady řízení ve výši 500 240 Kč (výrok II.). Výrokem III. uložil prvnímu vedlejšímu účastníkovi řízení zaplatit druhému až pátému vedlejšímu účastníkovi řízení k rukám jejich právní zástupkyně (JUDr. Magdě Rothové) náklady řízení ve výši 7 594 226,20 Kč. Výrokem IV. pak prvnímu vedlejšímu účastníkovi řízení uložil zaplatit České republice náklady na znalečné ve výši 48 944,50 Kč.

3. K odvolání prvního vedlejšího účastníka řízení Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 23. 11. 2019 č. j. -1001 rozsudek městského soudu potvrdil ve výrocích I., II. a IV. [výrok pod bodem I. a)]. Změnil jej ve výroku III., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů druhého až pátého vedlejšího účastníka řízení tak, že první vedlejší účastník řízení je povinen zaplatit k rukám jejich právní zástupkyně (JUDr. Magdě Rothové) částku 6 520 114,04 Kč [výrok pod bodem I. b)]. Výrokem II. uložil vrchní soud prvnímu vedlejšímu účastníkovi řízení nahradit náklady odvolacího řízení stěžovateli ve výši 96 050 Kč k rukám jeho právní zástupkyně (Mgr. Martině Jelínkové) a druhému až pátému vedlejšímu účastníkovi řízení ve výši 370 308,40 Kč k rukám jejich právní zástupkyně (JUDr. Magdě Rothové). Vrchní soud sice přepočítal nákladové výroky, přičemž dospěl k závěru, že celkové náklady stěžovatele za řízení před městským soudem (včetně předchozího odvolacího řízení) by činily 663 405,88 Kč, ale vzhledem k tomu, že se stěžovatel proti výroku II. rozsudku městského soudu neodvolal, nepřistoupil vrchní soud ke korekci výše náhrady nákladů řízení.

4. Pro úplnost je třeba dodat, že proti rozsudku vrchního soudu podal první vedlejší účastník dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021 č. j. -1038 odmítnuto. Ústavní stížnost prvního vedlejšího účastníka řízení proti tomuto usnesení byla pak odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

5. Proti rozsudku vrchního soudu podali ústavní stížnosti jak stěžovatel [proti výroku pod bodem I. b)], tak i druhý až pátý vedlejší účastník řízení [rovněž proti výroku pod bodem I. b)]. Jejich ústavní stížnosti byly, poté co byly spojeny ke společnému řízení, odmítnuty usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2021

sp. zn.

pro nepřípustnost [srov. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] z toho důvodu, že podané dovolání prvního vedlejšího účastníka ve věci samé by mohlo mít vliv i na rozhodnutí o nákladech řízení, pročež by Ústavní soud nemohl před rozhodnutím Nejvyššího soudu přezkoumávat jejich ústavnost.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Zdůrazňuje, že rozsudek vrchního soudu napadá v části týkající se nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli za dobu, kdy byl právně zastoupen JUDr. Magdou Rothovou v řízení před městským soudem [tzn., napadá výrok pod bodem I. b) rozsudku vrchního soudu]. K tomu uvádí, že městský soud výrokem III. přiznal náhradu nákladů řízení jak stěžovateli, tak i druhému až pátému vedlejšímu účastníkovi řízení za dobu, kdy byli společně zastoupeni JUDr. Magdou Rothovou. Vrchní soud pak výrokem pod bodem I. b) sice přiznal náhradu nákladů řízení před městským soudem druhému až pátému vedlejšímu účastníkovi řízení, avšak přehlédl, že do této částky byla městským soudem zahrnuta i částka za dobu, kdy byl stěžovatel společně s druhým až pátým vedlejším účastníkem řízení zastoupen JUDr. Magdou Rothovou. Vrchní soud tak de facto žádnou odměnu stěžovateli za právní zastoupení JUDr. Magdou Rothovou za řízení před městským soudem nepřiznal. Stěžovatel dále poukazuje na to, že vzhledem k formulaci výroku II. městským soudem neměl důvod proti němu podávat odvolání, neboť v něm uvedená částka odpovídala úkonům jeho právní zástupkyně Mgr. Martiny Jelínkové, která jej zastupovala poté, co vypověděl plnou moc JUDr. Magdě Rothové.

III.

Vyjádření účastníka řízení

7. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření vrchnímu soudu. Ten pouze uvedl, že napadené rozhodnutí se neodchýlilo od rozhodovací praxe, přičemž se v něm zabýval i jednotlivými argumenty účastníků řízení a jasně a srozumitelně vyložil, z jakých důvodů rozhodl o podaném odvolání.

8. Vzhledem k tomu, že vyjádření neobsahovalo žádné nové skutečnosti a v zásadě ani nic podstatného, nebylo třeba jej zasílat stěžovateli k replice.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané .

10. Podle je ústavní stížnost podle písm. d) y oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle soudce zpravodaj návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným.

11. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti výroku vrchního soudu [výrok pod bodem I. b)], jímž však bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení toliko ve vztahu k druhému až pátému vedlejšímu účastníkovi řízení, nikoliv tedy ve vztahu k samotnému stěžovateli. Byť stěžovatel vychází z toho, že z odůvodnění městského soudu vyplývá, že do ústavní stížnosti napadeného výroku by měly být zahrnuty i náklady řízení, které se týkají jeho, pro Ústavní soud je rozhodující znění výroku. Nejsou-li tímto výrokem stěžovateli přiznávána žádná práva či ukládány žádné povinnosti, nemohlo tedy v daném případě ani dojít k jakémukoliv porušení základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní stížnost je tak třeba považovat za návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle .

12. Pro úplnost lze dodat, že spatřoval-li stěžovatel rozpor mezi odůvodněním a výrokem III. městského soudu, jak uvádí v ústavní stížnosti, mohl přinejmenším požadovat jeho opravu, šlo-li o chybu v psaní nebo počtech nebo jinou zjevnou nesprávnost [srov. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], případně podat odvolání. Rovněž mohl požadovat doplnění výroku II. rozsudku městského soudu (srov. ).

13. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle jako někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2022

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj