Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2847/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., t. č. ve Věznici Horní Slavkov, P.O.BOX 50, zastoupeného Mgr. Petrem Broďánim, advokátem se sídlem K. H. Borovského 692/63, Sokolov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021 č. j. -1900, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2020 č. j. -1555, rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2020 č. j. -1012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle a d (dále jen " ") a , 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2020 č. j. -1012 uznán vinným přečinem křivého obvinění podle , odst. 3 písm. c), e) (bod 1), přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle (bod 2) a přečinem výtržnictví podle (bod 3) za užití k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 a půl roku, pro jehož výkon by zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň- město na dobu 5 let. Krajský soud v Plzni rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že bod 2 předal k vyřízení Magistrátu města Plzně. V bodech 1 a 3 rozsudek potvrdil a uložil stěžovateli trest odnětí svobody v délce 20 měsíců ve věznici s ostrahou. Trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň-město potvrdil. Stěžovatel podal proti těmto rozhodnutím dovolání k Nejvyššímu soudu, který jej odmítl.

3. Stěžovatel vidí porušení svých práv v postupu soudů, kdy okresní soud použil znalecký posudek z jiného řízení, nesprávně kvalifikoval stěžovatelovo jednání jako přečin křivého obvinění a přečin výtržnictví, což následně potvrdil i odvolací soud. Dále namítá pochybení Nejvyššího soudu v procesu dovolání.

4. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [ písm. d) y]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu ( a y) nelze domáhat, což platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů obecných soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování.

5. Na tomto místě je rovněž třeba podotknout, že je to pouze obecný soud, kdo hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů ( a y). Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda obecné soudy při svém rozhodování respektovaly podmínky předvídané ústavním pořádkem a postupovaly při hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 trestního řádu, přičemž své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. Není proto úkolem Ústavního soudu, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pouze v případě, kdyby právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutno takové rozhodnutí považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu a řádně vedené soudní řízení podle y.

6. Z uvedených důvodů je třeba odmítnout ty námitky stěžovatele, jimiž se snaží přimět Ústavní soud k přehodnocení konkrétních provedených důkazů a skutkových závěrů soudů. To se týká například námitky, dle níž soudy nedostatečně posuzovaly, zda byl stěžovatel v době projednávaných jednání v příčetném stavu. Okresní soud provedl jako listinný důkaz znalecké posudky, které k osobě stěžovatele vypracovali znalci v předchozích trestních kauzách, neboť nebyly shledány pochybnosti o duševním stavu stěžovatele a stěžovatel sám prohlašoval, že netrpí žádnou psychickou poruchou a své chování má plně pod kontrolou. Nenasvědčují-li vlivu jakékoliv duševní poruchy žádné zjištěné skutečnosti, lze znalecké zkoumání považovat za nadbytečný důkaz.

7. Stěžovatel spatřuje procesní pochybení Nejvyššího soudu v nezaslání vyjádření státního zástupce obhájci stěžovatele, pročež se musel stěžovatel v rámci dovolání vyjádřit sám. Dle bodu 15. rozsudku Nejvyššího soudu bylo vyjádření státního zástupce zasláno obhájci stěžovatele a stěžovatel neuvedl žádné důkazy nebo skutečnosti, které by svědčili o opaku.

8. V nyní posuzované věci podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí soudů obsahují dostatečná, konkrétní a logická odůvodnění, která přesvědčivě reagují na všechny námitky a tvrzení stěžovatele a osvětluje jejich promítnutí do výrokové části rozsudků. K námitkám stěžovatele směřujícím proti právní kvalifikaci jeho jednání, rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a dovozování průběhu skutkového děje, Ústavní soud konstatuje, že logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo stěžovatele na spravedlivé řízení porušeno nebylo.

9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2022

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu