Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2652/2025

-591

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Č. K., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Kašpárkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Pod Štěpem 707/5, proti žalované H. K., zastoupené JUDr. Martinem Rimkem, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 2165/48, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, č. j. -554, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 1. 2025, č. j. -471, ve výrocích I–X rozhodl o vypořádání jednotlivých položek navržených účastníky k vypořádání, jakož i o jimi uplatněných vnosech, načež rozhodl ve výrocích XI–XIII o nákladech řízení.

2. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 6. 2025, č. j. -554, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV a V zrušil a řízení v této části zastavil (výrok I), ve výroku VIII změnil (výrok II) a ve výrocích I, II, III, VI, VII, IX a X potvrdil (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV–VI).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu , , (dále jen „“) spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení nejen otázky procesního práva, ale i práva hmotného, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Poukázal na to, že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. (k tomu odkázal i na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. ). Soud prvního stupně neshledal žádné okolnosti, které by vedly k odklonu od zásady, aby žádný z účastníků řízení o vypořádání společného jmění manželů neměl právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přesto dospěl k opačnému závěru, přičemž uvedl, že je zde důvod zvláštního zřetele hodný, který spatřuje v povaze žaloby, která je podle odvolacího soudu žalobou o vnosech, přičemž v takovém sporu je soud vázán návrhem účastníků; je proto možné rozhodnout podle úspěchu ve věci. Odvolací soud nesprávně aplikoval , přestože šlo o typický spor o vypořádání společného jmění manželů. Žalobci nicméně neposkytl žádný prostor se k náhradě nákladů vyjádřit, pročež je rozsudek překvapivý a řádně neodůvodněný. Odvolací soud porušil zásadu předvídatelnosti (k tomu poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. ) a zasáhl do práva žalobce na spravedlivý proces ve smyslu d. Odvolací soud též nesprávně vyložil ustanovení , advokátního tarifu. Nakonec žalobce poukázal na požadavek spravedlivého řešení sporů mezi účastníky civilního soudního řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rovněž navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

8. Významná není ani výše nákladů řízení, o které bylo ve výroku rozhodnuto, přestože nejsou nijak výjimečné případy, kdy tato výše přesáhne nejen částku 50 000 Kč, která je limitem přípustnosti dovolání v řízeních, jejichž předmětem je peněžité plnění [], ale i částku, pro kterou se řízení vede (Doležílek, J. [Výjimky z přípustnosti dovolání]. In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. . 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 20.).

9. V daném případě je dovolání nepřípustné již z toho důvodu, že směřuje explicitně proti výroku IV napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Totéž lze seznat z obsahu dovolání, které polemizuje (nesouhlasí) toliko s postupem odvolacího soudu při rozhodování o nákladech řízení. Toliko v tomto duchu žalobce formuluje dovolací námitky. V tomto směru je však dovolání ze zákona objektivně nepřípustné [podle ].

10. Jelikož dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud je podle odmítl.

11. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pronedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. ), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. (dostupný na http://nalus.usoud.cz/)].

12. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2025

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu