Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 939/2025

33 Cdo 939/2025-295

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Peter Mark s.r.o., se sídlem v Brně, Brno – město, Šilingrovo náměstí 257/3, identifikační číslo osoby 07214481, zastoupené JUDr. Petrem Prchalem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Drdlova 540/18, proti žalované Střední škola, Havířov - Prostřední Suchá, příspěvková organizace, se sídlem v Havířově, Prostřední Suchá, Kapitána Jasioka 635/50, identifikační číslo osoby 13644271, zastoupené Mgr. Richardem Kolibou, advokátem se sídlem v Třinci, nám. Svobody 527, o zaplacení 118 096 Kč s příslušenstvím a o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2024, č. j. -252, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 781,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Richarda Koliby.

Odůvodnění:(dle )

1. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 5. 1. 2024, č. j. -203, uložil žalované povinnost převzít třetí část díla zhotoveného dle smlouvy na zhotovení projektové dokumentace, výkon inženýrské činnosti, autorského dozoru a koordinátora BOZP po dobu přípravy stavby ze dne 24. 2. 2021 ve znění dodatku č. 1 ze dne 22. 2. 2022 a toto převzetí písemně stvrdit a povinnost zaplatit žalobkyni 118 096 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

2. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání.

4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, eventuálně zamítnuto.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení ( a 4 ), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované a zda je přípustné.

6. Žalobkyně vymezuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání tak, že „předmětná právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak a odvolací soud se ve svém rozhodnutí odchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Nesprávné právní posouzení „a současně rozpor s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu“ spatřuje v otázce, zda žalované vznikla povinnost převzít dílo. Odvolacímu soudu konkrétně vytýká, že se „nesprávně vypořádal s argumentem, který se v těchto rozhodnutích vyskytuje, a to, že chce-li se zhotovitel domoci práva na zaplacení ceny díla, musí se vůči objednateli soudně domáhat uložení povinnosti protokolárně převzít dílo nebo nahrazení projevu vůle“. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž „je-li sjednáno předání a převzetí díla ve formě zápisu, pak existence (pořízení) takového zápisu (protokolu) je podmínkou předání a převzetí díla, a pokud zápis pořízen nebyl, resp. nebyl objednatelem podepsán, není možno považovat dílo za předané […]. Zhotovitel se může v takovém případě po objednateli domáhat pouze převzetí díla, nikoliv však zaplacení jeho ceny, ledaže smlouva o dílo stanoví jinak“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. ).

7. Od závěru citovaného rozsudku sp. zn. (a ani od dalších dovolatelkou označených rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , a ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. ) se odvolací soud neodchýlil, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že se zabýval tím, zda žalované vznikla povinnost dílo převzít (tedy zda je namístě nahradit její projev vůle soudním rozhodnutím). Uvedl přitom, že jelikož do dne rozhodnutí soudu nebyla žalované předána dokumentace ve formě a způsobem sjednaným v čl. III. 3.3 třetí odrážka smlouvy, neměla žalovaná povinnost dílo převzít, neboť byla povinna dílo převzít jen tehdy, pokud bude bez jakýchkoliv vad a nedodělků. Objednala-li si žalovaná dílo spočívající ve zhotovení projektové dokumentace, kterou žádala předat ve 4 listinných vyhotoveních a 2x na CD v požadovaném formátu dle smlouvy, pak byla-li samotná dokumentace předána pouze e-mailem, nebylo dílo provedeno bez vad, řádně. Odvolací soud uzavřel, že žalované tak nevznikla povinnost dílo převzít.

8. V další části dovolání pak dovolatelka neformuluje konkrétní právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z další dovolací argumentace je patrno, že se jedná o prostou polemiku se závěrem odvolacího soudu, že žalované nevznikla povinnost dílo převzít. Pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. , či ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. ).

9. Odkazuje-li dovolatelka v souvislosti s povinností žalované převzít dílo na rozsudek ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. , pak od závěrů tohoto rozsudku se odvolací soud neodchýlil a ani odchýlit nemohl, a to proto, že otázku hmotného práva, k níž se Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyjadřoval (otázka výkladu § 2605 odst. 1 o. z., konkrétně, zda v případě, že dílo, které bylo uvedeno do zkušebního provozu, i když bylo zhotoveno v rozporu se smlouvou a trpí vadami, je způsobilé sloužit svému účelu), odvolací soud neřešil a jeho rozhodnutí na jejím řešení nezávisí. V projednávané věci odvolací soud uvedl, že účastnice řízení se od „výše uvedených ustanovení (tj. i o. z. – pozn. dovolacího soudu) odchýlily a tuto problematiku si v rámci autonomie vůle ujednaly zcela odchylně“. Dovolatelka zde argumentuje judikatorními závěry, které se v poměrech souzené věci neuplatní.

10. Odvolací soud se neodchýlil ani od dovolatelkou citovaného závěru rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. , že projektová dokumentace je dílem s nehmotným výsledkem, které je trvale zachyceno na hmotném nosiči. Argumentuje-li v souvislosti s tímto rozhodnutím tak, že poskytnutí projektové dokumentace nelze vnímat a omezovat pouze na y nebo na CD, že podstatou díla nebyly y, zjevně přehlíží, že pro odvolací soud bylo určující zjištění, že účastnice si v čl. III 3.3 třetí odrážky smlouvy sjednaly formu a způsob předání projektové dokumentace (formou písemného protokolu a ve 4 listinných vyhotoveních a 2x na CD v požadovaných formátech atd.)

11. Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i výroky o nákladech řízení, proti nimž však dovolání není přípustné podle

12. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle je odmítl.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. 10. 2025

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu