Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
36A549ADE8022AA9C1258D3C0052E9AB.html
HTML · 13.83 KB
No categories available
27 Cdo 2741/2025
27 Cdo 2741/2025-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu, Hannover Building, Windmill Lane, Irsko, zahraniční osoby registrované pod č. 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, proti povinným 1)J. H., a 2)J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 79/2024 , o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2025, č. j. 9 Cmo 37/2025 -22, takto:
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 3. 1. 2025, č. j. 16 C 79/2024 -10, Krajský soud v Hradci Králové odmítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podanou povinnými proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 1. 11. 2024, č. j. 4 Cmo 101/2024 -66. Tímto usnesením Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zamítl návrh povinných na opravu odůvodnění usnesení ze dne 30. 5. 2024, č. j. 4 Cmo 101/2024 -47, kterým potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2023, č. j. 4 Cmo 159/2023 -15, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 13. 2. 2024, č. j. 16 C 49/2023 -29.
2. Učinil tak proto, že podání povinných neobsahovala náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby prozmatečnost podle § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Vrchní soud v Praze k odvolání povinných usnesení soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které neobsahují náležitosti podle § 232 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Povinní při jejich podání nebyli zastoupeni advokátem, ani nedoložili, že mají odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Nejvyššímu soudu je ze své činnosti známo (a plyne to i z obsahu spisu), že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06 , či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 ). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016 , ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019 , nebo ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022 .
6. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za nepochybné, že záměrem dovolatelů při podání žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, jakož i navazujících opravných prostředků (včetně projednávaného dovolání), je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř. o. s. ř. ), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní úkony dovolatelů podle § 2 a § 6 o. s. ř. o. s. ř. nemohou požívat právní ochrany, pročež k nim Nejvyšší soud podle § 41a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016 ).
7. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že dovolatelé nebyli v tomto dovolacím řízení vyzváni, aby si zvolili zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podali řádné dovolání. Dovolatelé si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni vědomi, jelikož je jim známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byli mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýváni (včetně poučení o následcích nevyhovění výzvě).
8. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byli stěžovatelé v minulosti opakovaně poučováni o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014 , ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015 , ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016 , nebo ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016 ].
9. Jelikož dovolatelé nesplnili zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jejich dovolání, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. o. s. ř. řízení o jejich dovolání zastavil.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu