Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 910/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici České Budějovice, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -795 ze dne 2. února 2022, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") usnesením č. j. -776 ze dne 19. ledna 2022 propustil stěžovatele z vazby na svobodu. Ke stížnosti státní zástupkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "stížnostní soud") usnesení nalézacího soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tvrdí, že nesprávným postupem nalézacího soudu bylo zasaženo do jeho práv zakotvených v , a d (dále jen " ").

3. Nalézací soud usnesením č. j. -770 ze dne 19. ledna 2022 zastavil trestní stíhání stěžovatele (pro závažné protiprávní jednání související s neoprávněným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami), neboť trest, k němuž by stíhání vedlo, je zcela bez významu vedle trestu uloženého mu dosud nepravomocným rozsudkem stížnostního soudu č. j. -10072 ze dne 20. října 2021, jímž byl pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. b) a c) , ve znění účinném od 1. října 2020, a přečin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle , odsouzen k souhrnnému a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let ve věznici s ostrahou. Následně nalézací soud vydal shora uvedené usnesení, jímž byl stěžovatel propuštěn z vazby.

4. Obě usnesení nalézacího soudu napadla státní zástupkyně bezprostředně stížnostmi. Protože protokol z hlavního líčení ani stejnopisy stížností nebyly obhájci zaslány, vyžádal si je dne 2. února 2022; dne 3. února 2022 mu byl doručen protokol z hlavního líčení, a teprve k jeho další žádosti (ze dne 10. února 2022, 8:43 hod.) mu byly téhož dne v 15:11 hod. doručeny i stejnopisy stížností. Dne 14. února 2022 nalézací soud doručil obhájci napadené usnesení stížnostního soudu.

5. Podle stěžovatele měl nalézací soud stížnosti zaslat obhájci dříve, neboť to v daném případě bylo "potřebné" ve smyslu § 146 odst. 2 písm. d) trestního řádu; odkazuje k tomu i na nález

sp. zn.

ze dne 28. srpna 2019 (N 151/95 SbNU 312), podle kterého je třeba poskytnout obhajobě možnost vyjádřit se ke konkrétní odůvodněné argumentaci uvedené ve stížnosti. V neposkytnutí možnosti vyjádřit se spatřuje stěžovatel zásah do svých práv a navrhuje Ústavnímu soudu zrušit napadené usnesení stížnostního soudu.

6. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v tom, že mu (jeho obhájci) nalézací soud nezaslal stížnost státní zástupkyně. Podle § 146 odst. 2 písm. d) trestního řádu předseda senátu okresního soudu předloží věc k rozhodnutí nadřízenému krajskému soudu a přitom doručí, "je-li to potřebné", opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena; právě taková situace podle stěžovatele nastala.

7. Povinnost zaslat stížnost protistraně nenastává automaticky; "potřebnost" zaslání musí být posouzena vždy pro každý jednotlivý případ. Obecný soud může přitom vycházet i z judikatury Ústavního soudu [mimo citovaný nález též například z nálezů

sp. zn.

ze dne 14. října 2010 (N 210/59 SbNU 69),

sp. zn.

ze dne 15. listopadu 2011 (N 196/63 SbNU 283) či

sp. zn.

ze dne 31. července 2018 (N 130/90 SbNU 159)], podle které je nezbytné stížnost zaslat protistraně, obsahuje-li nové významné skutečnosti. Právo stěžovatele na obhajobu by bylo porušeno tehdy, byla-li by mu upřena možnost uplatnit námitky proti novým argumentům obsaženým ve stížnosti (viz

sp. zn.

či

sp. zn.

), což se v tomto případě podle Ústavního soudu nestalo.

8. Z napadeného usnesení se podává, že hlavním důvodem pro ponechání stěžovatele ve vazbě bylo předchozí usnesení stížnostního soudu (sp. zn. ze dne 2. února 2022), jímž bylo zrušeno usnesení nalézacího soudu o zastavení trestního stíhání stěžovatele (č. j. -770), a bylo konstatováno, že vazební důvody nadále trvají. Stížnostní soud vyhověl státní zástupkyni, podle které nalézací soud vyvodil z důkazů provedených v hlavním líčení nesprávné právní závěry - předmětná stížnost však neobsahuje nové skutečnosti ani argumentaci a je jen vyslovením nesouhlasu se zastavením trestního stíhání. Rovněž stížnost proti propuštění stěžovatele z vazby se jen odvolává na provedené důkazy - bez nové argumentace.

9. Za dané situace nespatřuje Ústavní soud v postupu nalézacího soudu pochybení, jehož důsledkem by bylo nesprávné rozhodnutí stížnostního soudu, dokonce s ústavněprávními dopady. Lze současně odkázat i na usnesení

sp. zn.

ze dne 6. ledna 2015, v němž se Ústavní soud zabýval shodnou problematikou (nedoručení stížnosti státního zástupce) v jiné stěžovatelově věci.

10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh zjevně neopodstatněný, protože právo stěžovatele na obhajobu ( y) nebylo podle Ústavního soudu nedoručením stejnopisu stížnosti porušeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu