Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 436/2025

23 Nd 436/2025-128

USNESENÍ

Odůvodnění:

1. V podání doručeném Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dne 31. 5. 2025 namítli žalobci podjatost mimo jiné všech soudců Vrchního soudu v Praze a žádali, aby tito soudci byli vyloučeni z rozhodování v jejich věci. Jako důvod vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze uvedli, že tento soud usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. UL 72/2018-633, zabránil vydání zfalšovaných návrhů na zajištění důkazů, které byly dle tvrzení žalobců odcizeny ze spisu, čímž se soudci Vrchního soudu stali spolupachateli trestné činnosti. Z tohoto důvodu považovali žalobci za vyloučené, aby kterýkoliv soudce Vrchního soudu v Praze rozhodoval o jejich námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, neboť soudci Vrchního soudu budou dle žalobců mít zájem na „krytí“ svých kolegů.

2. Předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Ing. Dušan Hrabánek předložil předmětný spisový materiál Nejvyššímu soudu k posouzení námitky podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze.

3. Jak vyplývá ze spisu, věc byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k projednání a rozhodnutí senátu Vrchního soudu v Praze, který je tvořen soudci JUDr. Ing. Dušanem Hrabánkem, JUDr. Josefem Holejšovským, Ph.D., a JUDr. Františkem Švantnerem. Soudci uvedeného senátu Vrchního soudu v Praze se vyjádřili na č. l. 125 spisu tak, že nemají žádný poměr k věci či k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. JUDr. František Švantner současně uvedl, že ve věci vedené pod sp. zn. UL 72/2018, na kterou žalobci v námitce podjatosti odkazují, byl předsedou senátu a věc rozhodl podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v souladu se zákonem a nevidí důvod, proč by jej tato skutečnost měla vyloučit z rozhodování v předkládané věci.

4. Podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

5. Podle důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

6. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( , věta první, ).

7. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je jednotná v tom, že v souladu s ustanovením není přípustné, aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu, když podstatnou náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce, proti němuž námitka směřuje, a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. ). Nejvyšší soud se tedy zabýval námitkou podjatosti toliko ve vztahu k těm soudcům Vrchního soudu v Praze, jimž podle rozvrhu práce přísluší rozhodovat v předmětné věci.

8. Poměr k věci ve smyslu může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak nepřátelský (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. ).

9. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. ).

10. Je nutno konstatovat, že v podání žalobců navzdory jejich obsáhlosti nejsou uvedeny žádné skutečnosti, pro něž by se vyloučení dotčených soudců Vrchního soudu v Praze mohlo jevit ve světle výše popsaných judikatorních východisek adekvátním. Žalobci svou nedůvěru ve schopnost soudců Vrchního soudu v Praze rozhodovat v jejich věci nestranně odůvodňují toliko tím, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. UL 72/2018-633, zamítl návrh žalobce a) na určení lhůty soudu prvního stupně k provedení procesního úkonu, z čehož pak bez jakýchkoliv relevantních podkladů žalobci dovozovali podjatost všech soudců Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že soudci Vrchního soudu „kryjí“ domnělou trestnou činnost soudců soudu prvního stupně, kterou spatřovali v rovněž tvrzeném odcizení důkazních návrhů ze spisu. Z pouhé skutečnosti, že Vrchní soud nevyhověl procesnímu návrhu žalobce a) na určení lhůty, ovšem nelze bez dalšího (tj. bez existence dalších relevantních okolností zakládajících důvod pochybovat o nepodjatosti soudců) dovozovat podjatost kteréhokoliv soudce tohoto soudu (srov. ). Žalobci ani okrajově nenastínili existenci jiných relevantních okolností, jež by umožňovaly přesvědčivě učinit závěr, že má kterýkoli ze soudců senátu Vrchního soudu v Praze, jemuž byla věc k rozhodnutí podle rozvrhu práce přidělena, k věci či k účastníkům řízení poměr bránící nezaujatému rozhodování (srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. ).

11. Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle , věty první, , vznesenou námitku podjatosti shledal neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2025

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.

předseda senátu