Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1754/2025

27 Cdo 1754/2025-66

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky ACREDOS MS s. r. o., se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 07127235, zastoupené Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou, se sídlem v Rudné, Oblouková 1302/3, PSČ 252 19, za účasti BDO Group s. r. o., se sídlem v Praze 4, V Parku 2316/12, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 08639060, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. -47, takto:

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. -25, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti BDO Group s. r. o. (dále jen „společnost“), konané dne 19. 12. 2022, přijatých pod body 2 až 5 pořadu jednání, kterými byli zvoleni dva členové výboru pro odměňování a dva členové partnerské rady (dále jen „usnesení valné hromady“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

2. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

4. Dovolatelka se domnívá, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného práva, a to:

1) zda hlasování na valné hromadě v rozporu se (zákonným) zákazem výkonu hlasovacích práv má za následek neplatnost napadeného usnesení valné hromady nebo jeho nicotnost, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu,

2) otázka výkladu , o evidenci skutečných majitelů (dále jen „ “), která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a

3) zda v případě, že tvrzeným důvodem neplatnosti napadeného usnesení valné hromady je zneužití hlasovacích práv dle , (dále jen „o. z.“), musí být tento důvod obsahem protestu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

5. První dovolatelkou předkládaná dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak proto, že judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, podle něhož nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady společnosti s ručením omezeným či nedostatečný počet hlasů, odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady, je zásadně důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv vadou, pro kterou se na takové usnesení hledí, jako by nebylo přijato (za všechna rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2018 Sb. rozh. obč.). Tvrdila-li dovolatelka v návrhu (údajné) porušení (zákonného) zákazu výkonu hlasovacích práv na valné hromadě a posuzoval-li odvolací soud, resp. soud prvního stupně, toto tvrzení jako možný důvod neplatnosti (nikoliv nicotnosti) napadeného usnesení valné hromady, učinil tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. ).

6. Poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. , a ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. , jež se týkají „rozhodnutí v působnosti valné hromady“ přijatého osobou, která nebyla oprávněna vykonávat práva jediného společníka (akcionáře), je v poměrech projednávané věci zcela nepřiléhavý.

7. Dovolání není přípustné ani k řešení druhé dovolatelkou otevřené otázky výkladu . Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 8. 2025, sp. zn. , formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého za situace, kdy jsou podle údaje o skutečných majitelích zapsané v evidenci skutečných majitelů přístupné komukoliv, brání články 7 a 8 y základních práv Evropské unie aplikaci těch ustanovení vnitrostátního práva, která vynucují splnění povinnosti evidující osoby podle . Stát proto nemůže splnění této povinnosti vynucovat ukládáním sankcí či cestou řízení o nesrovnalosti.

8. Z uvedeného je zřejmé, že i kdyby byl u společnosti (jak se domnívá dovolatelka) chybně proveden zápis v evidenci skutečných majitelů, nebylo by možné aplikovat , podle kterého skutečný majitel nesmí při rozhodování valné hromady společnosti vykonávat hlasovací práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. ).

9. Konečně přípustnost dovolání nemůže založit ani třetí dovolatelkou vymezená otázka, neboť tuto odvolací soud, resp. soud prvního stupně, posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (zahájeném návrhem některého ze společníků) soud může posuzovat platnost napadeného usnesení toliko z důvodů, které byly uplatněny formou protestu některou z oprávněných osob; z jiných důvodů, uplatněných navrhovatelem v návrhu na zahájení řízení, soud nemůže vyslovit neplatnost usnesení valné hromady (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 9/2020 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. , ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. , ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. , či ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. ).

10. Nebyl-li dovolatelkou tvrzený důvod neplatnosti napadeného usnesení valné hromady (zneužití hlasovacích práv ve smyslu § 212 odst. 2 o. z.) uplatněn formou protestu, soudy se jím nezabývaly v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

11. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy se dovolatelka návrhem domáhá (toliko) vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, je dovolací argumentace týkající se řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z., včetně odkazu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. , ve kterém se soud zabýval (zákonným) spojením řízení o určení (ne)platnosti usnesení shromáždění vlastníků podle § 1209 odst. 1 o. z. a řízení o zneužití hlasovacího práva vlastníka jednotky k újmě celku, bez významu.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto, a společnosti tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

13. Náklady společnosti sestávají z odměny zástupce společnosti za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 28. 5. 2025 dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – jejíž výše podle , bodu 5 a advokátního tarifu činí 5.620 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 450 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.274,70 Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatelky celkem částku 7.344,70 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. 10. 2025

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu