Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1369/2025

22 Cdo 1369/2025-268

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti žalované H. B., zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 13, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. -189, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 6. 2024, č. j. -156, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, vedeného Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY (výrok I). Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II) a uložil mu povinnost zaplatit žalované do 15 dnů od právní moci rozsudku na vypořádacím podílu 1 000 000 Kč (výrok III). Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV), a že každý z účastníků je povinen uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech státu 2 600 Kč na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi (výroky V a VI).

2. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. -189, rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadených výrocích V a VI pouze tak, že výše nákladů řízení, kterou mají účastníci zaplatit státu činí 7 600 Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až IV a ve zbývající části výroků V a VI potvrdil (výrok I). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

II.Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná (dále i „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o , , (dále jen „ “) neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soudu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že „neprovedl řádně navržené důkazy, které měly zásadní a možná jedinečný vliv na posouzení celé věci“. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , a také skutečnost, že neakceptoval její tvrzení.

4. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu o reálné nedělitelnosti pozemků a tvrdí, že rozdělení je možné. Odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nezabýval jejími námitkami a rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nespravedlivé. Nesouhlasí ani se znaleckým posudkem, jímž byla stanovena obvyklá cena nemovitostí. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i soudu odvolacího a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

III. Přípustnost dovolání

6. Dovolání není projednatelné.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz)].

9. Co se týče obsahu dovolání, dovolací soud je nucen konstatovat, že celé podání žalované je spíše pouhou polemikou s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, s jehož závěry žalovaná nesouhlasí. Žalovaná totiž v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soudu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétní právní otázku však již nevymezila, ani neuvedla žádná rozhodnutí, od kterých se měl odvolací soud odchýlit. Toliko uvádí, že odvolací soud neprovedl jí navržené důkazy, což k projednání dovolání samo o sobě nepostačuje.

10. Dovolací soud opakovaně zdůrazňuje, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

11. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

12. Bez řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání tak veškerá argumentace dovolatelky, že reálné rozdělení nemovitostí je dobře možné, zůstává toliko v rovině obecných výhrad, jimiž dovolací soud není oprávněn se zabývat. Na uvedeném ničeho nemění ani dovolatelkou uváděná rozhodnutí dovolacího soudu, neboť těmito odkazy není otázka přípustnosti dovolání náležitě vymezena, navíc se jedná o pouhou citaci z odůvodnění odvolacího soudu. Dovolací soud ostatně nemůže přihlédnout ani k polemice dovolatelky se skutkovými zjištěními, které soudy učinily ze znaleckého dokazování, ani nemůže přihlédnout k polemice se skutkovými závěry a s hodnotícími procesy provedených důkazů, kdy se mylně domnívá, že odvolací soud měl dospět k jiným skutkovým závěrům a měl jiným způsobem hodnotit provedené dokazování.

13. Ostatně jediným přípustným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

IV. Závěr a náklady řízení

14. Lze uzavřít, že dovolání představuje pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání. Dovolaní je tak zatíženo vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud se jím proto po věcné stránce vůbec nezabýval.

15. Jelikož dovolání žalované trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle odmítl.

16. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2025

Mgr. David Havlík předseda senátu