Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2273/2025

23 Cdo 2273/2025-78

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PJ účetnictví s.r.o., se sídlem v Praze 5, Hoškova 1110/6, identifikační číslo osoby 08609390, zastoupené JUDr. Tomášem Elbertem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 694/32, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Karlov 2392/6, o zaplacení 345 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. ( ), o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2025, č. j. -19, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 345 780 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Brně elektronickým platebním rozkazem ze dne 23. 5. 2024, č. j. -10, uložil žalovanému, aby do 15 dní od doručení zaplatil žalobkyni částku 345 780 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím nebo aby podal do 15 dní od doručení rozhodnutí odpor, přičemž žalovaného poučil o následcích opožděného podání odporu. Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2024, č. j. -13, jako opožděný odmítl odpor podaný žalovaným dne 13. 6. 2024, neboť elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 26. 5. 2024 a žalovaný podal odpor až dne 13. 6. 2024. Podáním ze dne 26. 6. 2024, doplněným dne 11. 7. 2024, navrhl žalovaný prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze zdravotních důvodů.

2. Městský soud v Brně zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu usnesením ze dne 22. 7. 2024, č. j. -24. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. -19, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

3. Žalovaný napadl usnesení odvolacího soudu včasně podaným dovoláním, v němž namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (sic!) k dalšímu řízení. Žalovaný současně navrhl odklad vykonatelnosti elektronického platebního rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2024, č. j. -10.

4. Přípustnost dovolání spatřoval žalovaný v tom, že „napadené usnesení závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Krajského soudu, a závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování Krajského soudu nebyly vyřešeny“. Konkrétně žalovaný namítl, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe Krajského soudu v Brně“ při řešení otázky „souběhu doručení datových zpráv do datové schránky, nezaviněná žalobcem, kterou se odvolací soud nezabýval“. Měl za to, že se odvolací soud nevypořádal, s jeho argumentem, že mu byl elektronický platební rozkaz doručen souběžně s jinou zprávou, ačkoliv byl žalovaný e-mailem vyrozuměn pouze o dodání jediné zprávy do datové schránky a nemohl předpokládat, že k doručení druhé zprávy do datové schránky dojde ve stejném okamžiku, kdy otevřel datovou schránku. Domníval se, že lhůtu pro podání odporu zmeškal z důvodu omluvitelné překážky i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.

5. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalovaného rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] – dále jen „ “.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a též od které „ustálené rozhodovací praxe“ Nejvyššího soudu se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz).

10. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , je odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu jež spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz).

11. Dovolatel uvedeným požadavkům ve vztahu k jím vymezené otázce nedostál, jestliže uvedl, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně“. Tímto nikterak nevymezil vztah judikatury dovolacího soudu k řešení jím uvedené otázky a takové vymezení není patrné ani z dalšího obsahu dovolání. Nejde tedy o řádné vymezení některého z předpokladů přípustnosti podle Řádné vymezení předpokladu přípustnosti stejně tak nelze spatřovat ani v tvrzení žalovaného, že se jedná o otázku, která nebyla v rozhodování „Krajského soudu vyřešena“, resp. kterou „se odvolací soud nezabýval“. Ani takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení neobsahuje.

12. Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

13. Pro úplnost lze dodat, že vytýká-li žalovaný odvolacímu soudu v dovolání, že se nevypořádal s jeho argumentací týkající se souběhu doručení zpráv do datové schránky, namítá tím ve skutečnosti vadu řízení, která sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci). Tvrzení žalovaného o takovém údajném procesním pochybení tedy přípustnost dovolání založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ). Nadto se odvolací soud argumentací žalovaného ohledně souběhu doručení zpráv do datové schránky zabýval (srov. odstavec 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalovaného odmítl podle pro vady dovolání.

15. K návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti elektronického platebního rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2024, č. j. -10, lze uvést, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. O odkladu vykonatelnosti či právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí podle tedy nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Není-li při odmítnutí dovolání projednatelný návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, tím spíše nemůže být dovolacím soudem v této situaci projednáván ani návrh na odklad vykonatelnosti jiného rozhodnutí soudu prvního stupně. Ostatně nepřipouští odklad vykonatelnosti jiného, než dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšším soudem, a tudíž za dovolacího řízení není přípustný ani návrh na odklad vykonatelnosti takového jiného rozhodnutí. Podle se přitom nepřihlíží k úkonu účastníka, který není za řízení přípustný. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem dovolatele nezabýval.

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2025

Mgr. Jiří Němec

předseda senátu