Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1745/2025

-169

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 128 040 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, č. j. -138, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se v řízení domáhal vůči žalované zaplacení částky 128 040 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež mu měla být způsobena jeho nezákonným trestním stíháním pro zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle , 2 písm. d), f) , , a přečin zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem dle , a která odpovídala nákladům, jež žalobce v trestním řízení vynaložil na svou obhajobu.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 9. 2024, č. j. -106, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 11. 2024, č. j. -110, řízení ohledně požadavku na zaplacení částky 67 459,48 Kč zastavil (výrok I) a dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 573 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 27. 4. 2024 do zaplacení, jakož i úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 64 942,68 Kč za dobu od 27. 4. 2024 do 7. 6. 2024 (výrok II), přičemž ve vztahu k částce 59 007,52 Kč s příslušenstvím a k úroku z prodlení z částky 2 516,80 Kč žalobu zamítl (výrok III) a závěrem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku III týkající se částky 59 007,52 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu, a to ve všech jeho částech, vyjma části týkající se plnění vztahujícího se k úkonům žalobcova obhájce provedeným v době po zahájení žalobcova trestního stíhání, napadl žalobce včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

5. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. V části, v níž podané dovolání směřuje proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti jeho výroku I, pokud jím byl potvrzen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, tedy proti výrokům, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné, neboť tak stanoví

8. Otázka, zda žalobci náleží též náhrada nákladů připadajících na ty úkony jeho právního zástupce, které byly realizovány před zahájením žalobcova trestního stíhání, tedy otázka, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. , a ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. , přičemž měl současně rozhodnout v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. , ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. , a ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. , pokud žalobci náhradu za tyto úkony nepřiznal, přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá.

9. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že náhrada škody spočívající v nákladech řízení, jejichž součástí jsou podle věty první , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), i náklady zastoupení, je v souladu s a 2 možná pouze při současném splnění dvou podmínek tam uvedených, tj. musí jít o náklady účelně vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí a současně poškozený neměl možnost takové náklady uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 23/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. , a dále stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. , publikované pod č. 111/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. ). Nejsou-li uvedené podmínky splněny, je náhrada škody spočívající v těchto nákladech vyloučena. Ke shodnému závěru konstantně dospívá též judikatura Ústavního soudu, jak patrno např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. , a ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. . Závěr odvolacího soudu je přitom s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu plně v souladu, pokud za situace, kdy nezákonné rozhodnutí představované usnesením o zahájení žalobcova trestního stíhání bylo vydáno dne 10. 10. 2016, tento soud náhradu nákladů vztahujících se k úkonům žalobcova právního zástupce uskutečněným před uvedeným datem žalobci nepřiznal, neboť se nemohlo jednat o úkony, jež by směřovaly ke změně či zrušení uvedeného nezákonného rozhodnutí, jak zmíněný vyžaduje (viz bod 31 odůvodnění napadeného rozsudku). Žalobcova dovolací argumentace, jakož i jím zmiňovaná judikatura pak vychází ze závěrů vyslovených ve vztahu k odlišnému typu nároku, neboť se týká problematiky odškodnění nemajetkové újmy, nikoliv nároku, jenž je předmětem nyní vedeného řízení a je v upraven speciálně.

10. Přípustnost podaného dovolání ve smyslu za uvedené situace nemůže odůvodnit ani žalobcova námitka, podle níž měl odvolací soud porušit zásadu legitimního očekávání účastníků řízení, rozhodl-li napadeným rozsudkem odlišně od případu, který byl u téhož odvolacího soudu veden pod sp. zn. a jenž se měl týkat skutkově i právně totožného případu, čímž měl odvolací soud nyní postupovat v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. . Pakliže odvolací soud zmíněné rozhodnutí v reakci na žalobcovu argumentaci v napadeném rozsudku neignoroval, nýbrž se v jeho odůvodnění k němu vyjádřil, přičemž neshledal důvod pro jeho následování (jak patrno z bodu 37 odůvodnění) a namísto toho vyslovil závěr, jenž konvenuje výše zmíněné dlouhodobé judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu, respektoval tím i judikaturou formulovaný požadavek, že účastníci řízení mají právo očekávat, že soud bude ve stejných nebo obdobných případech rozhodovat stejně či obdobně, a není-li tomu tak, musí jasně a logicky vysvětlit, proč tomu tak není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. , ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. , nebo ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. ).

11. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání odmítl.

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s vyjádřením k podanému dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle a a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 9. 2025

Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu