Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1099/2025

-123

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci žalobkyně Log-point Areál Višňové, s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 838/6, identifikační číslo osoby 24751251, proti žalovaným 1) innogy Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, identifikační číslo osoby 49903209, a 2) E.ON International Participations N. V., se sídlem Willemsplein 4, 's-Hertogenbosch, Nizozemské království, registrační číslo 34168241, oběma zastoupeným JUDr. Ing. Janem Zrzaveckým, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti unesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2024, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 3 049,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. Jana Zrzaveckého, Ph.D.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím ve výroku I potvrdil rozsudek ze dne 6. 5. 2024, č. j. -37, kterým Krajský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2023, č. j. -1129 (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 25 857,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II), a ve výroku II rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 6 727,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejich zástupce.

2. Rozhodnutím, jež bylo napadeno žalobou pro zmatečnost, Vrchní soud v Olomouci odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2023, č. j. -1108, kterým byl v daném řízení pode , (dále „“), ustanoven revizní znalec. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že proti odvoláním napadenému usnesení není odvolání přípustné podle , neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení.

3. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně při posuzování otázky přípustnosti odvolání proti rozhodnutí, jímž byl v řízení ustanoven (revizní) znalec, postupoval správně, jestliže se – vázán rozsahem podané žaloby pro zmatečnost z důvodu – zabýval pouze tím, zda je právně chybný závěr o tom, že odvolání žalobkyně muselo být odmítnuto. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že proti usnesení, jímž předseda senátu ustanovuje znalce, není odvolání přípustné. Platí-li výše uvedené pro ustanovení znalce, musí per analogiam tatáž pravidla platit i pro ustanovení znalce revizního podle Rozhodnutí soudu, kterými se upravuje vedení řízení, jsou v vymezena pouze obecně, a soud proto musí v každém konkrétním případě zvažovat, zda se jedná právě o takové usnesení, a zohlednit, zda takové rozhodnutí nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé a zda jeho vydání je v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení. Zároveň však nemůže způsobit újmu účastníkům ani dalším osobám. Mezi taková rozhodnutí lze bezesporu řadit rovněž usnesení o ustanovení (revizního) znalce. Usnesením o ustanovení (revizního) znalce není zasaženo do práv účastníků, narozdíl od přiznání znalečného, jímž je zasahováno do majetkové sféry jak účastníků, tak znalce. Právo na přiznání znalečného vzniká až vypracováním znaleckého posudku a usnesení o ustanovení (revizního) znalce je pouze procesním opatřením směřujícím k rozhodnutí ve věci samé, tj. upravuje se jím vedení řízení. Tomu odpovídá i skutečnost, že takovým usnesením soud není vázán a může jej v dalším průběhu řízení sám zrušit nebo změnit, neboť takové rozhodnutí zůstává bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé a nemůže znamenat újmu práv účastníků řízení ( ). Odvolací soud odkázal na usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 30. 5. 1966, sp. zn. , a dále na usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. .

4. Dovolatelka přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, a to:

a) zda je přípustné odvolání účastníků řízení proti usnesení, kterým soud ustanovil tzv. revizního znalce podle věty druhé , ve znění účinném od 1. 9. 2011,

b) zda rozhodnutí soudu o ustanovení znalce podle , resp. rozhodnutí soudu o ustanovení revizního znalce podle věty druhé , ve znění účinném od 1. 9. 2011, zasahuje do práv a povinností účastníků tím, že účastníkům řízení vzniká již okamžikem právní moci usnesení o ustanovení znalce podmíněná povinnost k náhradě nákladů znalečného na takový posudek, přičemž nepodmíněnost povinnosti závisí pouze na výsledku řízení v tom ohledu, která strana bude v řízení neúspěšná, případně v jakém rozsahu bude neúspěšná.

5. Dovolatelka je toho názoru, že rozhodnutí o ustanovení znalce podle věty druhé je rozhodnutím, proti němuž je přípustné odvolání. Jedná se o rozhodnutí, pro něž musí být splněny zvláštní zákonem výslovně stanovené podmínky, bez jejichž naplnění nelze takové rozhodnutí přijmout. Tyto podmínky vyplývají přímo z textu ustanovení Za účelem ustanovení znalce podle věty druhé musí být podán znalecký posudek nebo posudky podle nebo podle , musí zde být důvodné pochybnosti o jejich správnosti, nejasnosti nebo neúplnosti, které nebyly odstraněny ani dodatečným vysvětlením znalce. Zákonodárce tedy předpokládá postup podle věty druhé jako mimořádný, kdy splnění podmínek musí být v řízení prokázáno a z usnesení o ustanovení znalce musí vyplývat, jaké důkazy byly provedeny, jaké v nich byly nejasnosti nebo neúplnosti či jaké byly pochybnosti o jejich správnosti, co soud učinil pro jejich odstranění, co bylo dodatečným dotazem u znalce odstraněno a co i nadále zůstává nejasné, pochybné či neúplné, takže má být přezkoumáno dalším znalcem. Splnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle musí být přezkoumatelné odvolacím soudem, neboť bez možnosti odvolání by soudy mohly rozhodovat zcela svévolně, bez řádného odůvodnění a bez zohlednění skutečné potřebnosti a nezbytnosti takového postupu.

6. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí o ustanovení znalce zasahuje do práv a povinností účastníků řízení, neboť jim v tom okamžiku vzniká povinnost uhradit náklady znalečného. Tato povinnost je podmíněná a závisí na tom, která strana, případně v jakém rozsahu, bude neúspěšná. Pro neúspěšnou stranu se podmíněná povinnost stává rozhodnutím soudu ve věci samé nepodmíněnou. Rozsah povinnosti je dán rozhodnutím o výši znalečného. Samotné stanovení znalečného je pouze otázkou „matematického“ vyčíslení, na samotný právní základ povinnosti neúspěšného účastníka řízení uhradit znalečné již přiznání konkrétní výše znalečného nemá vliv.

7. Dovolatelka se domnívá, že výkladem jednotlivých druhů usnesení, proti kterým podle není přípustné odvolání, lze dovodit, že usnesení o ustanovení znalce podle věty druhé nespadá pod ustanovení upravující průběh řízení podle Judikaturu, na kterou odvolací soud odkazuje, dovolatelka považuje za zastaralou, neboť nezohledňuje v plném rozsahu dopady novely provedené ani celkový vývoj znalecké profese a obecně vývoj celého znaleckého odvětví a možnosti stran při překládání důkazů v podobě znaleckých posudků.

8. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalované ve vyjádření k dovolání uvedly, že usnesení o ustanovení revizního znalce podle není speciálním usnesením, odlišným od usnesení o ustanovení standardního znalce ve smyslu o. s. ř a judikatura týkající se otázek ustanovování standardního znalce by měla být plně aplikovatelná na ustanovování revizního znalce. Soud rozhoduje o tom, jaké důkazy k prokázání rozhodných skutečností ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku v řízení provede a jaké nikoliv, a nemůže být limitován ze strany účastníků řízení takovým způsobem, že by mu mohli zabránit v provedení některých důkazů nebo se naopak domoci provedení těch důkazů, které soud na základě své právní úvahy provést odmítá. K nápravě vad v důkazním řízení slouží institut odvolání a tyto vady nelze odstraňovat v průběhu řízení, předtím než soud ve věci meritorně rozhodne. Podle názoru žalovaných jsou nadále platné závěry judikatury a stanoviska Nejvyššího soudu odkazované v dovoláním napadeném rozhodnutí a právní teorie i judikatura jsou zajedno v otázce nepřípustnosti odvolání proti usnesení o ustanovení (jakéhokoli) znalce. Úvahy dovolatelky týkající se věcných důvodů pro ustanovení znalce žalované považují za spekulativní a nerozhodné z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Žalované zdůraznily, že není možné připustit alternativní výklad přípustnosti odvolání proti usnesení o ustanovení revizního znalce v závislosti na průběhu konkrétního řízení, resp. stadiu důkazního řízení. Soudy nemohou postupovat tak, že jednou budou na usnesení o ustanovení znalce pohlížet jako na usnesení o vedení řízení a podruhé nikoli (např. s odkazem na to, že se v konkrétním případě jedná o nestandardní situaci, jak tvrdí dovolatelka). U jednotlivých typů rozhodnutí, která byla praxí označena za rozhodnutí o vedení řízení, nelze ad hoc činit výjimky a připouštět možnost odvolat se proti nim.

10. Podle žalovaných dovolatelka opomíjí, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má konstitutivní povahu. Aby mohly vzniknout náklady na znalečné, musí být nejprve ustanoven znalec, který následně podá ve věci znalecký posudek, nicméně prvním usnesením, které reálně zasahuje do práv účastníků řízení, je až rozhodnutí o vyčíslení znalečného, potažmo následné meritorní rozhodnutí, v němž soud v závislosti na výsledku řízení (konstitutivně) uloží povinnost k úhradě nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci neměl úspěch. Koncept podmíněně vzniklé povinnosti k úhradě znalečného již v okamžiku vydání usnesení o ustanovení znalce proto není obhajitelný. Ustanovený znalec navíc znalecký posudek ve věci nemusí podat nebo jej podá v takové podobě, že mu soud nepřizná znalečné pro vady zpracovaného posudku.

11. Žalované odkázaly na řadu komentářové literatury a rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, zdůraznily, že žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, jehož prostřednictvím lze dosáhnout nápravy zásadních procesních pochybení v rozhodnutích soudu prvního a druhého stupně, a podle jejich názoru se v dané věci o takový případ nejedná (usnesení o jmenování revizního znalce není nezákonné). Žalované navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též jen „“; nepřihlížel přitom k doplnění dovolání žalobkyně ze dne 21. 1. 2025, neboť bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud výslovně neřešil otázku, zda proti rozhodnutí o ustanovení znalce k vypracování revizního znaleckého posudku ( věta druhá ) je přípustné odvolání. Dovolání není důvodné.

13. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( věta druhá ). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

14. Podle závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

15. Podle je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

16. Podle odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.

17. Právní teorie i soudní praxe jsou dlouhodobě jednotné v tom, že proti rozhodnutí o ustanovení znalce podle není odvolání přípustné, neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; takové rozhodnutí totiž nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé, týká se otázky, která v zájmu hospodárného vedení řízení vyžaduje rychlého řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení nebo třetích osob, a soud jím není vázán a může jej změnit, aniž by bylo potřebné podat odvolání [srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soud řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, LAVICKÝ, P. a kol. : Praktický komentář. Wolters Kluwer (dostupné v systému ASPI), rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1966, sp. zn. , stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. , odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. ].

18. Rozhodnutí soudu o ustanovení znalce ve smyslu věty druhé za účelem přezkumu již vypracovaného znaleckého posudku je svou povahou, procesním postupem a náležitostmi srovnatelné s rozhodnutím o ustanovení znalce ve smyslu a lze jej za užití výše nastolených kritérií nepochybně charakterizovat jako rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení, a proti kterému proto není odvolání podle přípustné.

19. Argumentace dovolatelky, že rozhodnutí o ustanovení (revizního) znalce zasahuje do práv a povinností účastníků řízení, neboť jim v tom okamžiku vzniká povinnost uhradit náklady znalečného, není případná a nemůže obstát. Samotné rozhodnutí o ustanovení revizního znalce neznamená, že účastník ponese náklady na vypracování revizního znaleckého posudku. O znalečném rozhoduje soud samostatným rozhodnutím podle a o povinnosti účastníka uhradit případné náklady znaleckého posudku pak v rámci nákladového výroku konečného rozhodnutí ( ), případně v průběhu řízení; proti oběma rozhodnutím je odvolání přípustné.

20. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je zcela správné, Nejvyšší soud dovolání podle zamítl.

21. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a V dovolacím řízení úspěšné žalované mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež pro každou z žalovaných sestávají z jedné poloviny odměny za společný úkon právní služby advokáta při zastupování dvou osob (sepis vyjádření k dovolání ze dne 27. 5. 2025 za obě žalované) ve výši 2 300 Kč a ve výši 1 840 Kč, tj. 2 070 Kč [, , , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč ( a 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést, ve výši 529,20 Kč ( ), celkem tedy 3 049,20 Kč ve prospěch žalované 1) a 3 049,20 Kč ve prospěch žalované 2).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 9. 2025

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu