Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3091/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti PROGRESSCENTRUM ART AND TECHNOLOGY veřejná obchodní společnost "v likvidaci", se sídlem Mariánskohorská 395/58, Ostrava, zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem 28. října 438/219, Ostrava, Mariánské Hory, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021 č. j. -550, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019 č. j. -486 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2018 č. j. -313, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle d (dále jen ""). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu obecných soudů, které odmítly provést stěžovatelkou navrhovaný důkaz (spis stavebního úřadu) a svévolně jí odepřely doplnit skutková tvrzení, kterými by dostála své povinnosti tvrzení ve vztahu k jí vzniklé škodě. Stěžovatelka rovněž shledává rozhodnutí soudů všech stupňů nedostatečná ve vztahu k odůvodnění neprovedení jí navrhovaného důkazu. Uvádí, že soudy se s její argumentací vůbec nevypořádaly, resp. ji posoudily protiústavně.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka a Miroslav Chýlek (dále jen "vedlejší účastník č. 1") se v řízení před obecnými soudy domáhali po České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "vedlejší účastník č. 2") zaplacení částek 18 110 000 Kč (stěžovatelka) a 380 000 Kč (vedlejší účastník č. 1) jako náhrady škody a nemajetkové újmy, jež jim měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. a následně pod sp. zn. . Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatelky a vedlejšího účastníka č. 1 zamítl. Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelky a vedlejšího účastníka č. 1 odmítl podle

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle , což však představuje jeho obligatorní náležitost. Proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle y, odmítl-li pro tuto vadu dovolání.

Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné právní zastoupení. Je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je však povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti.

Ústavní soud v dané věci ověřil, že Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání vysvětlil, že námitky stěžovatelky nemohou přípustnost dovolání založit, neboť se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí. Ve vztahu k otázce aktivní legitimace vedlejšího účastníka č. 1 se nejednalo o otázku, která by v judikatuře Nejvyššího soudu nebyla řešena (rozsudky sp. zn. a ), přičemž Nejvyšší soud doplnil, že odvolací soud danou otázku vyřešil v souladu s touto judikaturou. Ve vztahu k otázce vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy Nejvyšší soud s odkazem na usnesení sp. zn. dovodil, že stěžovatelka v dovolání neuvedla žádné důvody, které by jí bránily své právo uplatnit včas. Ve vztahu k námitkám k závěru soudů nižších stupňů o neunesení břemene tvrzení ohledně příčinné souvislosti se stěžovatelka a vedlejší účastník č. 1 nezabývali otázkou přípustnosti dovolání a nevymezili, kterou z podmínek přípustnosti považovali pro ně za splněnou.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka nesplnila své povinnosti, v důsledku čehož bylo její dovolání správně odmítnuto jako neprojednatelné. Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y. Pokud jde o rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle a , zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu