Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 528/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Mgr. Roberta Sobotky, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2022 č. j. -431 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 12. 2021 č. j. -424, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle d (dále jen " ") a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu obecných soudů, které zamítly jeho návrh na vrácení soudního poplatku za dovolání. Stěžovatel uvádí, že soudy se v rozporu s a 4 ve spojení s nevypořádaly s žádným z důvodů, které stěžovatel uvedl v žádosti o vrácení soudního poplatku z podaného dovolání. Tvrdí, že vybírání soudního poplatku za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v případě řízení o žalobě proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci je nepřípustné. Odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

. Podle stěžovatele jsou napadená usnesení soudů nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a současně jsou projevem ústavně nepřípustné libovůle v soudním rozhodování. Alternativně stěžovatel navrhuje přerušit řízení o ústavní stížnosti a postoupit věc plénu k zahájení řízení o konkrétní kontrole norem s návrhem na zrušení položky 23 odst. 1 písm. d) Sazebníku poplatků, který je přílohou k , o soudních poplatcích (dále jen " ").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 1. 4. 2021 č. j. -283 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 406 418 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen " "). Rozsudek obvodního soudu byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 31. 12. 2021 č. j. -364, proti kterému podal stěžovatel včasné dovolání. Podáním ze dne 23. 11. 2021 byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč za dovolání a dne 24. 11. 2021 jej uhradil. Stěžovatel pak požádal o vrácení zaplaceného soudního poplatku, neboť se domníval, že tento byl vybrán nepřípustně. V záhlaví citovaným usnesením obvodní soud zamítl návrh stěžovatele na vrácení zaplaceného soudního poplatku. Městský soud usnesením potvrdil rozhodnutí obvodního soudu.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle § 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích "[j]de-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním dovolání". Podle položky 23 bod 1 a 2 přílohy k zákonu o soudních poplatcích "[z]a dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, podle předmětu dovolacího řízení a) peněžité plnění do částky 100 000 Kč včetně 7 000 Kč; b) za každou nemovitou věc 14 000 Kč; c) za každý obchodní závod nebo za každou jeho organizační složku 28 000 Kč; d) v ostatních případech 14 000 Kč. Za dovolání proti rozhodnutí, které není uvedeno v bodu 1 této položky, 4 000 Kč".

Ústavní soud konstatuje, že uložení poplatkové povinnosti za dovolání ve výši 14 000 Kč podle bodu 1 položky 23 přílohy k zákonu o soudních poplatcích a následné zamítnutí návrhu na vrácení soudního poplatku za dovolání ze strany obecních soudů je tak v souladu se zákonem. Ústavní soud žádný zásah do ústavně garantovaných práv neshledal, jde o ústavně konformní aplikaci podústavního práva.

V nálezech

sp. zn.

a

, na které poukazuje i stěžovatel, Ústavní soud shledal, že zavedení soudního poplatku za řízení podle , sledující cíl zamezení zneužívání dobrodiní zákona ve formě osvobození od soudních poplatků, naplňuje legitimní účel. Regulační funkce soudních poplatků ekonomicky motivuje účastníky řízení, aby ještě před zahájením řízení (včetně následného uplatnění opravných prostředků) uvážili, do jaké míry mohou být se svým návrhem úspěšní. Nemusí se přitom jednat o notorické sudiče, byť proti nim je zavedení soudních poplatků zaměřeno především. I pro řízení o nárocích podle je zachována možnost žádat o individuální osvobození od soudních poplatků podle Důvodem kasačního zásahu v citovaných nálezech byla absence novelizace položky 22, která vedla k vyměřování soudního poplatku za odvolání podle hodnoty sporu, což ve většině případů představovalo částku nepřiměřenou ve srovnání s fixní částkou za žalobu ve výši 2 000 Kč a za dovolání ve výši 14 000 Kč. Jak však Ústavní soud v citovaných nálezech zdůraznil, situace v případě dovolání je odlišná, neboť novelou naopak došlo k (nepřímé) novelizaci položky 23. Poplatková povinnost je v případě dovolání, obdobně jako v případě žaloby, stanovena při plnění nad částku 100 000 Kč fixně, a to ve výši 14 000 Kč.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Návrh na zrušení položky 23 odst. 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích, jako návrh akcesorický podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu