Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2885/2024

33 Cdo 2885/2024-465

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce S. T., zastoupeného Mgr. Alenou Holubkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, proti žalované Luminta s. r. o., se sídlem v Praze 5, Jinonicích, Pod stolovou horou 984/5 (identifikační číslo 279 24 424), zastoupené Mgr. Ing. Janem Levým, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 249/28, o 1 637 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. -434, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 6. 9. 2023, č. j. -392, uložil žalované zaplatit žalobci 1 637 000 Kč a na náhradě nákladů řízení 256 340 Kč. Po právní stránce uzavřel, že žalovaná z titulu smluv o půjčce a o zápůjčce dluží částku 1 637 000 Kč, kterou žalobci nevrátila ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů /dále jen „obč. zák.“/, a násl. , , ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. z.“/).

Rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. -434, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 263 770 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že právo na peněžité plnění uplatněné žalobou má základ v právních vztazích účastníků ze smluv o půjčce a o zápůjčce. Žalovaná v odvolání vznesla námitku promlčení, kterou – po koncentraci řízení – neopřela o nové, tj. dosud netvrzené nebo neprokázané skutečnosti a důkazy (zde odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2004, ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 101/2008). Odvolací soud proto – v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. – na podkladě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že žalobce nevykonal právo v tříleté promlčecí lhůtě, která počala běžet dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1, § 629 odst. 1 o. z.); ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. mohl plnění požadovat již 1. 7. 2014. Promlčecí lhůta uplynula 1. 7. 2017, přičemž žalobu podal 25. 4. 2020. Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, není žalovaná povinna plnit (§ 609, § 610 odst. 1 o. z.).

V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce za otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, označil délku promlčecí lhůty za situace, kdy dlužník částečným plněním uznal dluh (§ 2054 odst. 2, § 639 o. z.). Ze skutečností vyplývajících z provedených důkazů lze dovodit, že částečným splněním dluhu v letech 2016 až 2019 ve výši 1 916 000 Kč žalovaná uznala zbytek dluhu, a v takovém případě – argumentuje dovolatel – se právo promlčí v desetileté promlčecí lhůtě běžící ode dne, kdy k uznání došlo. Dále vytknul, že odvolací soud v rozporu s nenařídil k projednání odvolání jednání. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout.

Dovolání je podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na otázce délky promlčecí lhůty ( a násl. o. z.), jejímuž řešení se odvolací soud vyhnul.

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).

Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.).

Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo (§ 639 věta první o. z.).

Hodnocením provedených důkazů [výpovědi svědkyň K. A. a O. N., y (výpis z obchodního rejstříku, seznam pokladních dokladů, přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2014 až 2021, notářský zápis sp. zn. NZ 976/2015 /N 1005/2015/ z 21. 10. 2015, notářský zápis sp. zn. NZ 936/2018 z 17. 1. 2020, komunikace přes aplikaci Whats App a emailová komunikace mezi O. S. a K. A. z 6. až 13. 9. 2019, čestné prohlášení O. S. ze 17. 1. 2020, dopis žalobce ze 4. 3. 2020, komunikace mezi žalobcem a jednateli žalované ze 4. a 5. 12. 2020, notářský zápis sp. zn. 59/2020 ze 17. 1. 2020)] soud prvního stupně zjistil, že žalobce přenechal žalované na rozvoj výroby v době od června 2013 do června 2014 částku 3 553 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byly účelově vázány a žalovaná se zavázala je splatit. V letech 2016 až 2019 vrátila žalobci částku 1 916 000 Kč. Dopisem ze 4. 3. 2020 žalobce vyzval žalovanou k vrácení zbytku dluhu ve výši 1 637 000 Kč. Společníkem žalované se žalobce stal 21. 10. 2015, kdy nabyl obchodní podíl ve výši 50 % za 1 Kč. Obrana žalované, podle níž si žalobce koupil za 3 553 000 Kč 50 % obchodní podíl a částka 1 916 000 Kč byla podílem na zisku žalované vyplaceným žalobci, se zhroutila poté, co bylo zjištěno, že žalovaná podíly na zisku nevyplácela a žádná valná hromada o rozdělení zisku v letech 2015 až 2020 nebyla svolána.

Poté, co nastala koncentrace řízení, měl odvolací soud k dispozici skutková zjištění soudu prvního stupně, která bez dalšího převzal. Za situace, kdy žalobce (věřitel), jehož tíží povinnost tvrdit a prokázat, že okolnosti částečného plnění nasvědčují konkludentnímu uznání zbytku dluhu, a žalovaná, jejíž obrana uplatněním nových skutečností a důkazů je po koncentraci řízení – stejně jako v případě žalobce – vyloučena, odvolací soud pochybil, jestliže se nezabýval tím, zda již zjištěné okolnosti spojené s částečným plněním dluhu (ne)vedou k právnímu závěru o uznání zbytku dluhu žalovanou, v jehož důsledku se právo promlčí ve lhůtě stanovené v o. z. S ohledem na to, že znění o. z. je z obsahového hlediska totožné s ustanovením , obchodního zákoníku, lze u zápůjčky poskytnuté v době od 1. 1. 2014 do června 2014 ( o. z.) vyjít z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se ke konkludentnímu uznání dluhu částečným plněním (např. rozsudek ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. , usnesení ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. ).

Jakou právní úpravu pro právní vztah z půjčky poskytnuté od června 2013 do 31. 12. 2013 použije, zváží odvolací soud podle § 3028 a 3036 o. z.

Výtka, že odvolací soud nenařídil k projednání odvolání jednání, není vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( věta druhá ). Odvolací soud přípisem ze 7. 5. 2024, č. j. -422, vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná souhlasila. Žalobce, jemuž bylo odvolání žalované doručeno 8. 2. 2014, v podání ze 16. 5. 2024, v němž se vyjádřil i k námitce promlčení dluhu, rovněž vyslovil souhlas.

Nejvyšší soud z důvodu neúplného právního posouzení napadené rozhodnutí podle zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( věta první, ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2025

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu