Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 535/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A N H A spol. s r. o., se sídlem Dostihová 229/17, Praha 5 - Velká Chuchle, právně zastoupené Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou se sídlem Oblouková 1302/3, Rudná, proti výroku II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022 č. j. -101, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že jím mělo dojít k porušení jejího práva zaručeného a d (dále jen " ").

2. Žalobce se žalobou ze dne 19. 7. 2021, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, domáhal určení, že stěžovatelka je vlastníkem pozemku p. č. X1, jehož součástí je stavba (stavební objekt), budova s č. p. X2 (rodinný dům), neboť kupní smlouva ze dne 2. 12. 2019 uzavřená mezi stěžovatelkou a žalovaným 1) má být dle tvrzení žalobce neplatná. S ohledem na to, že nemovitosti se nachází v okresu Příbram, postoupil Obvodní soud pro Prahu 5 věc Okresnímu soudu v Příbrami. Okresní soud v Příbrami vyrozuměl stěžovatelku a další účastníky usnesením ze dne 10. 12. 2021 č. j. -91, že je toho názoru, že by věc měla být rozhodována v prvním stupni krajskými soudy a vyzval je k vyjádření se. Následně Okresní soud v Příbrami postoupil věc vrchnímu soudu k rozhodnutí. Vrchní soud rozhodl výrokem I., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a výrokem II. postoupil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze. Stěžovatelka je toho názoru, že tímto usnesením bylo porušeno její základní právo, neboť byla odňata svému zákonnému soudci.

3. Porušení práva na zákonného soudce spatřuje stěžovatelka v tom, že nemovitosti se nachází v okrese Příbram, tj. místně příslušným by byl s ohledem na Krajský soud v Praze. Vrchní soud v Praze však dospěl k závěru, že se jedná o společnický spor v rámci stěžovatelky (jakožto obchodní korporace) a spor mezi korporací a jednatelem. Stěžovatelka má sídlo v Praze 5, tj. věcně a místně příslušným soudem je dle Městský soud v Praze.

4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

5. Je-li ústavní stížnost podána proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, namítá-li stěžovatel toliko věcnou nesprávnost či nerespektování podústavního práva. Takovou argumentací je Ústavní soud nepřípustně stavěn do role další instance v soustavě obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

6. Ústavní soud v nyní projednávaném případě neshledal důvody pro zásah do jurisdikce obecných soudů. Vrchní soud v Praze napadené usnesení odůvodnil srozumitelně a adekvátně; ať již zákon k rozhodování věci v prvním stupni povolává okresní či krajský soud, zůstává účastníku řízení zachován přístup k odvolací i dovolací instanci. Případnou nesprávnost v určení věcně příslušného soudu rozhodnutím podle lze úspěšně vytýkat v ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí, a to tehdy, mohlo-li vadné určení věcné příslušnosti vést k omezení procesních práv stěžujícího si účastníka. Uvedené konstatování platí přiměřeně i pro eventuální vadné určení místní příslušnosti.

7. S výše uvedeným souvisí i případné porušení práva na zákonného soudce podle y. Z hlediska efektivního fungování soudnictví by bylo neudržitelné, kdyby Ústavní soud porušení této ústavní zásady shledával v každém případě nesprávně určeného či obsazeného soudu. Tradičním smyslem práva na zákonného soudce je ochrana účastníka řízení před účelovou manipulací s určením soudního fóra (soudce), jež může ohrozit důvěru v regulérnost soudního procesu a jeho objektivně spravedlivý výsledek. Mimo tento rámec, co do pravidel určení místní a věcné příslušnosti soudu, jde především o pravidla organizační povahy systémového původu, jež vazbu na individuální spor mají jen zprostředkovaně (viz též usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 11. 2006). Vždy je proto třeba zkoumat konkrétní okolnosti věci a bezpečně vyloučit možnou přítomnost svévole při výkladu zákonných pravidel.

8. Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení vyložil, jakými úvahami se řídil při formulaci právního závěru o věcné příslušnosti krajských soudů, jakož i určení místně příslušného soudu; rozsah odůvodnění napadeného usnesení shledává Ústavní soud odpovídajícím a postup vrchního soudu za svévolný nepovažuje.

9. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu