Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
6283867E5955BC53C1258CF2004D501B.html
HTML · 19.68 KB
No categories available
26 Cdo 2463/2024
26 Cdo 2463/2024-522
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobců a) M. H., a b) V. H., obou zastoupených Mgr. Marcelou Ducháčovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 394/9, proti žalované V. B., zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem v Praze, Velkopřevorské náměstí 644/1a, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 97/2021 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2024, č. j. 26 Co 309/2023 -471, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná
je povinna
zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč k rukám Mgr. Marcely Ducháčové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 394/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 4. 2024, č. j. 26 Co 309/2023 -471, změnil (zamítavý) rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 31. 5. 2023, č. j. 13 C 97/2021 -383, a uložil žalované vyklidit budovu č. p. XY na pozemku p. č. st. XY, zapsanou v katastru nemovitostí na LV č. XY, vedeném Katastrálním úřadem Královéhradeckého kraje, Katastrálním pracovištěm XY a vyklizenou ji předat žalobcům do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacího řízení (výroky II, III a IV).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “), přípustné.
3. Dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem zejména prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí především s hodnocením provedeného dokazování (s tím, co odvolací soud z provedených důkazů zjistil) a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
4. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v § 132 o. s. ř. o. s. ř. , nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015 , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, navíc nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily. Nejde zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), ani nebyly opomenuty žádné – pro právní posouzení věci významné – důkazy, které účastníci v řízení označili, a nemohlo být proto ani porušeno právo dovolatelky na spravedlivý proces.
5. Tvrdí-li dovolatelka, že „znalecký posudek pak prokázal, že podpisy na doložené vidimované kopii jsou pravými podpisy účastníků nájemní smlouvy“, zjevně opomíjí, že znalkyně sice uvedla, že „ve všech případech se jedná o podpisy psané z volné ruky a nebyly nalezeny žádné znaky svědčící o způsobu technického padělání jako je překreslování nebo obtahování“, současně však konstatovala, že „vzhledem k absenci originálu nebylo možné zjistit, zda nedošlo k technickému padělání kopírováním např. z jiné listin y. Jednoznačný závěr o pravosti podpisů je proto nutné ponížit o nemožnost vyloučení některého z druhů technických padělání.“.
6. Nad rámec uvedeného lze dodat, že odvolací soud vyšel především ze závěru, že žalovanou předložená kopie nájemní smlouvy nemůže ve světle ostatních důkazů provedených v řízení, s přihlédnutím k rozporným a nedůvěryhodným tvrzením žalované, jako důkaz k prokázání existence jejího nájmu obstát. Rovněž zdůraznil, že byť žalovaná k prokázání existence svého nájemního vztahu k předmětné nemovitosti předložila na poště vidimovanou kopii nájemní smlouvy, vidimací se nepotvrzuje správnost ani pravdivost údajů uvedených na vidimované listin ě, ani jejich soulad s právními předpisy; žalovanou tvrzený originál nájemní smlouvy postrádal úředně ověřené podpisy smluvních stran a vzhledem k absenci originálu znalkyně nevyloučila některý druh technického padělání na originálu listin y, např. kopírováním z jiné listin y, a uvedla, že z kopie listin y nelze zjistit, zda měly podpisy k této listin ě vztah. Uzavřel, že vidimace ověřuje, že se vidimovaná listin listina (kopie) shoduje s předloženou listino u, ale neověřuje správnost ani pravdivost údajů na vidimované listin ě uvedených, a v souzené věci nelze vyloučit padělání podpisů na originálu nájemní smlouvy.
7. Podle ustálené soudní praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1966/2013 , usnesení téhož soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5423/2017 ) vidimace vzhledem ke způsobu, jakým je prováděna, neslouží (nemůže sloužit) k ověření platnosti či pravosti vidimované listin y. Vidimace tak nemůže dodat vidimované listin ě „vyšší kvalitu“ veřejné listin y. Ověřovací doložka totiž prokazuje pouze shodu kopie listin y s vidimovaným originálem. Veřejnou listino u ve smyslu § 134 o. s. ř. o. s. ř. je přitom pouze ověřovací doložka o vidimaci, nikoliv samotná vidimovaná listin listina či její kopie.
8. Rozdíl mezi veřejnými a soukromými listinami spočívá v jejich důkazní síle. Pravá veřejná listin listina , o jejíž správnosti nevzešly v průběhu řízení pochybnosti, může být zbavena své důkazní síly jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost obsahu listin y. Naproti tomu v případě soukromé listin y, zpochybňuje-li účastník samotné podepsání listin y, nastupuje ohledně pravosti listin y důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který listin u předkládá k prokázání svých tvrzení.
9. Obstát nemohou ani další výtky žalované směřující proti závěru odvolacího soudu o neprokázání pravosti listin y. Nelze totiž přehlédnout, že podle fotokopie nájemní smlouvy datované dne 28. 4. 2000, založené ve spise, opatřené otiskem ověřovacího razítka České pošty, s. p., v Hradci Králové 2, má tato ověřovací doložka potvrzovat, že fotokopie listin y souhlasí s jejím prvopisem. Na této listin ě se však žádná ověřovací doložka o ověření podpisů stran smlouvy nenachází. Ani případný závěr, že fotokopie listin y je fotokopií jejího originálu tedy ještě nepotvrzuje, že tato listin listina skutečně byla F. T. a B. T. podepsána a nájemní smlouva jimi takto se žalovanou uzavřena.
10. Ostatně výlučně na neprokázání toho, že předložená fotokopie listin y je fotokopií originálu (tj. listin y skutečně podepsané jejími účastníky), odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Tuto okolnost zohlednil jen jako jednu ze skutečností při hodnocení dokazování. V odůvodnění svého rozhodnutí jasně vymezil, z jakých důkazů vycházel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Vidimační doložku přitom nikterak nezpochybnil, pouze (správně) uvedl, že tato nic nevypovídá o tom, zda byl originál, podle nějž byla vidimovaná kopie vyhotovena, opatřen pravými podpisy účastníků smlouvy. Opačný náhled dovolatelky na hodnocení důkazů bez dalšího způsobilým dovolacím důvodem není (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
11. I nejednoznačný závěr znalce týkající se pravosti podpisu uvedenou osobou na posuzované listin ě ještě neznamená, že soud na podkladě dalších provedených důkazů a s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, nemůže nakonec dospět k jednoznačnému závěru, že podpis na předmětné listin ě není pravým podpisem dotčené osoby. Soud je totiž povinen hodnotit nejen předmětný znalecký posudek včetně výslechu znalce, ale také další v řízení provedené důkazy, a to s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Teprve po takovém zhodnocení všech právně významných okolností může na podkladě přijatých dílčích skutkových zjištění formulovat závěr o skutkovém stavu, jenž posléze podrobí právnímu posouzení věci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5362/2014 ).
12. Namítala-li dovolatelka obecně, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, tak jednak v tomto směru neformulovala žádnou otázku, na jejímž řešení by mělo rozhodnutí odvolacího soudu záviset, a neoznačila ani žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu.
13. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelkou napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř.
14. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. 8. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu