Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2352/2024

29 Cdo 2352/2024-103

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Tafano group, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 3301/68, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 03 82 29 15, zastoupeného JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Václavské náměstí 832/19, PSČ 110 00, proti žalovanému Butterfly Factory s. r. o., se sídlem v Praze 2, Na Folimance 2155/15, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 08 42 70 71, o určení právní skutečnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2024, č. j. -47, takto:

Odůvodnění:

Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 28. srpna 2023 se žalobce (Tafano group, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Butterfly Factory s. r. o.) určení, že společnost Elory capital, s. r. o. (dále jen „společnost E“) poskytla v souladu s notářským zápisem s doložkou vykonatelnosti ze dne 29. listopadu 2021, sp. zn. NZ 443/2021 (dále jen „notářský zápis“), ve prospěch (označeného) bankovního účtu žalovaného finanční prostředky ve výši 5 miliónů Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 12. února 2024, č. j. -35, řízení o žalobě zastavil (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok II.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. března 2024, č. j. -47, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Soudy obou stupňů vyšly z toho, že předmětem řízení je požadavek žalobce vůči žalovanému na určení splnění podmínky oprávněným (společností E) ve smyslu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, a to na základě tvrzení, podle nichž:

1) Společnost E uzavřela s žalovaným dne 29. listopadu 2021 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému (způsobem a za podmínek blíže specifikovaných) peněžní prostředky v celkové výši 5 miliónů Kč; žalovaný se (mimo jiné) zavázal splatit úvěr do 31. prosince 2021 (dále jen „smlouva o úvěru“). Závazek vrátit poskytnutý úvěr byl zajištěn notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti [ , o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] z téhož dne.

2) Dne 31. srpna 2022 bylo zahájeno exekuční řízení vedené soudním exekutorem JUDr. Erikem Smolou, Exekutorský úřad Strakonice, pod sp. zn. 212 EX 608/22. Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 7. prosince 2022, č. j. -25, odložil exekuci do právní moci rozhodnutí o návrzích na zastavení exekuce, když společnost E nedoložila (způsobem předvídaným § 43 odst. 2 exekučního řádu) splnění podmínky spočívající v poskytnutí finančních prostředků na účet žalovaného.

3) Dne 14. listopadu 2022 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn insolvenční návrh (podaný dne 11. listopadu 2022 věřitelem Ing. Petrem Slabihoudkem) na majetek žalovaného. Usnesením ze dne 20. února 2023, č. j. -28, Městský soud v Praze (jako insolvenční soud) zjistil úpadek žalovaného, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil insolvenčního správce; usnesení nabylo právní moci dne 21. června 2023. Do insolvenčního řízení žalovaného přihlásila společnost E vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o úvěru, kterou insolvenční správce popřel na přezkumném jednání dne 5. června 2023 co do pravosti, výše i pořadí (a insolvenční soud přezkoumal jako nevykonatelnou).

4) Podle tvrzení žalobce postoupila společnost E pohledávku ze smlouvy o úvěru žalobci smlouvou ze dne 26. června 2023.

Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z a c), a , o úpadku a způsobu jeho řešení ( ), a z exekučního řádu – ve shodě se soudem prvního stupně zdůraznil, že žalobce uplatnil nárok proti žalovanému až poté, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného, byl zjištěn jeho úpadek a rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem. Žaloba „směřuje na určení splnění právní skutečnosti tak, aby byla splněna podmínka vykonatelnosti notářského zápisu“; deklarace takové právní skutečnosti má vliv na to, zda byl notářský zápis v exekuci podkladem pro pověření exekutora. Jelikož žaloba nesměřuje proti „spoludlužníkům“, ale vůči žalovanému, jde o zajištění podkladu pro nařízení exekuce, které se týká (mimo jiné) majetkové podstaty žalovaného [jde o „obecnou“ pohledávku (nikoli o pohledávku podle a ), kterou je nutno uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení]. Žalobce „uvedeným řízením“ obchází „podstatu“ insolvenčního řízení; případný nedostatek y předvídané exekučního řádu pro účely vedení exekuce vůči spoludlužníkům žalovaného nelze zhojit v řízení vedeném toliko proti osobě v úpadku.

Jelikož nebyly splněny podmínky pro vedení řízení o žalobě, dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož soud prvního stupně řízení po právu zastavil (s upřesněním, že tak učinil podle a ).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné ( , – dále též jen „ “) k řešení právních otázek, které (podle jeho názoru) dílem odvolací soud vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu, a dílem dosud Nejvyšším soudem nezodpovězených, vztahujících se k (ne)možnosti projednat žalobu na určení právní skutečnosti ( exekučního řádu) podanou v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka.

Dovolatel namítá, že „deklaratorní rozsudek o žalobě o určení má de facto charakter opětovného přípustného nařízení exekuce, která ve vztahu k majetkové podstatě nebude a nemůže být prováděna“. Podáním žaloby neobchází (nemůže obcházet) podstatu insolvenčního řízení, neboť s ohledem na nemožnost provedení exekuce na majetek žalovaného [ a ] se nemůže z jeho majetku mimo insolvenční řízení uspokojit. Jediným cílem žalobce je „získání“ rozsudku o splnění podmínky podle exekučního řádu proti spoludlužníkům žalovaného, kteří „vystupují“ (vedle žalovaného) jako povinní v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. (sp. zn. 212 EX 608/22). V zahájeném řízení o splnění podmínky tak lze pokračovat za použití analogické aplikace , přičemž v daném řízení vydaný rozsudek bude mít povahu „opětovného nařízení exekuce“.

Konečně dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku dopadu režimu na danou věc, když pominul, že nebyly splněny podmínky pro zahájení incidenčního sporu. Žalobce uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku, insolvenční správce ji jako vykonatelnou posoudil a uznal (nepopřel). Přitom potřeba kvalifikovaného potvrzení o splnění podmínky vznikla až po rozhodnutí o úpadku žalovaného, aniž by současně šlo o podklad pro nařízení exekuce.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

Dovolání je přípustné podle k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 43 exekučního řádu (ve znění účinném od 1. ledna 2022, tj. v aktuálním znění), jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze vydat pověření podle § 43a jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas (odstavec 1). V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas (odstavec 2).

Podle se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení; právo na uspokojení ze zajištění přitom náleží v případě zajištěné podmíněné pohledávky i dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky po zahájení insolvenčního řízení; to platí obdobně v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky po zahájení insolvenčního řízení, c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou ( ) a pohledávky jim na roveň postavené ( ) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému, d) nelze uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem.

Podle v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují ( ).

Podle po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle a podle .

Vzhledem k datu rozhodnutí o úpadku žalovaného je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění shora citovaných ustanovení do 30. září 2024.

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěru, podle kterého uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje ( ), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v . Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle , bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z ) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).

K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 128/2018“), k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 26. května 2023, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 32/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Pro rozhodnutí v projednávané věci je tak podstatné, zda žalobou, kterou se žalobce domáhá vůči žalovanému určení, že společnost E v souladu se smlouvou o úvěru (a notářským zápisem) poskytla žalovanému ve prospěch (označeného) účtu částku 5 miliónů Kč [tj. určení, že společnost E splnila podmínku podle § 43 odst. 2 exekučního řádu (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. února 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 55/2015“)], bylo zahájeno řízení předvídané ., tj. řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojí ( ).

Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu § 43 odst. 2 exekučního řádu je ustálena v závěrech, které Nejvyšší soud shrnul v důvodech rozsudku ze dne 14. března 2018, sp. zn. , a podle nichž:

a) Není-li oprávněný schopen pro nedostatek součinnosti či ochoty povinného zajistit písemné potvrzení o splnění podmínky nebo o splnění své vzájemné povinnosti u vyhovující požadavkům exekučního řádu ( ), může se domáhat žalobou v nalézacím řízení určení, že se podmínka splnila nebo že splnil svou vzájemnou povinnost. Rozsudek, kterým bude takové žalobě vyhověno, je u prokazující splnění podmínky nebo splnění vzájemné povinnosti oprávněným a vyhovující výše uvedeným zákonným požadavkům [srov. již usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 38/2005“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2015, sp. zn. , nebo ze dne 4. ledna 2016, sp. zn. ].

b) Žaloba o určení splnění podmínky nebo o určení splnění vzájemné povinnosti oprávněného sjednané v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti přitom není typickou žalobou o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu Jde o specifickou žalobu na určení existence právní skutečnosti (srov. výše citované R 38/2005).

c) Obecně platí, že určit existenci právní skutečnosti rozhodnutím soudu přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští. Předpoklad úspěšnosti takové žaloby na určení tedy spočívá v tom, že její podání má oporu v některém z ustanovení platného práva a nikoli v tvrzení a prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2000, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 12/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

d) V případě žaloby o určení splnění podmínky nebo o určení splnění vzájemné povinnosti oprávněného sjednané v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti je podkladem pro možnost jejího uplatnění oprávněným či obsahově totožný exekučního řádu (srov. výše citované R 38/2005). Pokud v takovém řízení oprávněný tvrdí a prokáže požadavky vyplývající z těchto zákonných ustanovení (existenci notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, v němž je to, co se ukládá povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, a nedostatek ochoty či součinnosti povinného k opatření y vydané nebo ověřené státním orgánem nebo notářem svědčící o jejich splnění), není již povinen tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Účelem uvedeného řízení je totiž výlučně zjištění, zda byla splněna jedna z podmínek vykonatelnosti exekučního titulu (notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti), a opatření y splňující požadavky exekučního řádu ( ).

Konečně Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. doplnil, že v řízení, jehož předmětem je určení splnění podmínky nebo splnění vzájemné povinnosti oprávněného sjednané v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, není důvod zabývat se existencí hmotněprávního nároku oprávněného na plnění, k jehož úhradě se v tomto notářském zápisu zavázal povinný.

Vzhledem k tomu, že žalobou podle § 43 odst. 2 exekučního zákona se žalobce domáhá vydání rozhodnutí o splnění podmínky spočívající v poskytnutí úvěru (peněžních prostředků ve výši 5 miliónů Kč) žalovanému, tj. rozhodnutí, v němž se soud nevyjadřuje k existenci a výši pohledávky žalobce vůči žalovanému z titulu vrácení poskytnutých peněžních prostředků (tj. k existenci hmotněprávního nároku žalobce vůči žalovanému na plnění, k němuž se žalovaný zavázal v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti), nýbrž jen k tomu, zda byla tato podmínka splněna, dospěl Nejvyšší soud (na rozdíl od soudů nižších stupňů) k závěru, že zahájené soudní řízení není řízením předvídaným v , které by muselo být zastaveno podle .

Proto Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů změnil tak, že se řízení nezastavuje [ ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2025

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu