Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1744/2024

-890

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně GAMINE GROUP a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 01390899, zastoupené Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, PSČ 110 00, proti žalovaným 1)Krijcos CS, a. s., se sídlem ve Všenorech, Květoslava Mašity 409, PSČ 252 31, identifikační číslo osoby 49824210, zastoupené Mgr. Ivo Kroužkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 3370/20, PSČ 150 00, 2) Krijcos Reality s. r. o., se sídlem ve Všenorech, Květoslava Mašity 409, PSČ 252 31, identifikační číslo osoby 07754507, zastoupené Mgr. Tomášem Winterem, advokátem, se sídlem v Plzni, Suvorovova 1722/29, PSČ 326 00, 3) Krijcos Domaslavice a. s., se sídlem ve Všenorech, Květoslava Mašity 409, PSČ 252 31, identifikační číslo osoby 07754477, zastoupené Mgr. Barborou Fišerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kroftova 3370/20, PSČ 150 00, a 4) Senior Residence Všenory s. r. o., se sídlem ve Všenorech, Květoslava Mašity 409, PSČ 252 31, identifikační číslo osoby 07754493, zastoupené JUDr. Tarasem Morozem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, o zaplacení 3.690.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovoláních žalovaných 2), 3) a 4) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. -814, takto:

I. Dovolání

se odmítají

.

II. Žalovaná 2)

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 13.068 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

III. Žalovaná 3)

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 13.068 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

IV. Žalovaná 4)

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 13.068 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 13. 10. 2022, č. j. -709, ve spojení s usnesením ze dne 22. 3. 2023, č. j. -750, uložil žalovaným 1) až 4) společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 686.822 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 3.003.178 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až VII.).

[2] Krajský soud v Praze k odvolání všech žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že zamítl žalobu o zaplacení 137.390 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, jinak výrok I. potvrdil v tom správném znění, že žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni 549.432 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím s tím, že „plněním žalované 1) na straně jedné zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaných 2), 3) a 4) na straně druhé a naopak, a že žalované 2), 3) a 4) jsou zavázány společně a nerozdílně“ (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý až pátý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované 2), 3) a 4) samostatná dovolání shodného znění, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustná. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou přípustná ani podle

[4] Dovolatelky v dovoláních formulují otázku „zda je věřitel povinen písemně vyzvat dlužníka k úhradě dluhu po podání žaloby proti dlužníkovi a po vzniku ručitelů v důsledku přeměny a vzniku ručitelského závazku mezi ručitelem a dlužníkem podle , o přeměnách obchodních společností a družstev, bez ohledu na to, zda byl dlužník k úhradě dluhu již dříve před vznikem ručitelů a před podáním žaloby vyzván“.

[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“) k povinnosti věřitele vyzvat dlužníka k plnění se podává, že:

1) Smyslem zákonné povinnosti věřitele vyzvat dlužníka k plnění před požádáním ručitele o plnění je zajistit, aby se věřitel neobracel na ručitele předčasně, nebyl-li dosud dlužník upomenut o splnění závazku v situaci, kdy závazek splatit úvěr neplní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. ).

2) Ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. váže předpoklad úspěšného uplatnění práva věřitele proti ručiteli (jeho vymáhání u soudu) na skutečnost, že věřitel předtím vyzval dlužníka, aby v přiměřené lhůtě dluh uhradil. Judikatura pak dovodila ve prospěch věřitele, že hmotněprávní úkon – písemná výzva dlužníku ke splnění splatného závazku, jež je předpokladem pro vymáhání závazku na ručiteli, může být obsažena i v žalobě, jíž se věřitel domáhá proti dlužníku zaplacení dlužné částky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. , či ze dne 20. 12. 2007 sp. zn. ).

3) Platí, že za písemnou výzvu dlužníkovi se považuje i žaloba podaná proti němu na zaplacení dluhu. Přitom pohledávka proti ručiteli může být žalobou uplatněna i bez toho, že by ručitel byl předtím upomenut o zaplacení. Stačí, že dlužník byl písemně vyzván k plnění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. , či ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. ).

4) Skutečnost, že se žalobkyně stejnou žalobou domáhala současně plnění i po čtvrté žalované (z titulu ručení), je nutno – z pohledu důvodnosti žaloby proti ručiteli – hodnotit s respektováním ustanovení , podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, přičemž vzhledem k délce trvání soudního řízení nelze pochybovat o tom, že k datu vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (zásada vyjádřená v ustanovení se ve smyslu ustanovení uplatní i pro odvolací řízení) již „přiměřená doba“ pro splnění závazku dlužníkem uplynula (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. ).

[6] S ohledem na shodné znění , (dále též jen „o. z.“), se uvedené závěry přijaté při výkladu obch. zák. prosadí obdobně i při výkladu o. z.

[7] V poměrech projednávané věci vyzvala žalobkyně dlužnici, tj. žalovanou 1), k úhradě žalované částky dne 17. 12. 2015. Jelikož žalovaná 1) ničeho neuhradila, podala žalobkyně dne 26. 12. 2015 žalobu na plnění. V reakci na přeměnu žalované 1), kdy došlo ke vzniku dovolatelek rozdělením odštěpením od žalované 1), připustil soud prvního stupně na návrh žalobkyně usnesením ze dne 6. 12. 2019, č. j. -373, přistoupení dovolatelek do řízení na straně žalované. Dne 6. 4. 2020 zaslal soud dovolatelkám žalobu k vyjádření (č. l. 375 spisu).

[8] Nejvyšší soud proto nemá pochyb o tom, že žalobkyně dostála své zákonné povinnosti, neboť žalovanou 1) vyzvala k plnění jak samostatnou výzvou, tak i následnou žalobou. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani námitka dovolatelek, že v roce 2015 ještě neexistovaly, když k přeměně došlo až v roce 2018, neboť shora uvedený smysl výzvy (aby se věřitel neobracel na ručitele předčasně) byl naplněn.

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 30. 7. 2025

JUDr. Marek Doležal předseda senátu