Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1866/2024

25 Cdo 1866/2024-185

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: obec Lomnice, se sídlem úřadu Lomnice 42, IČO 00296198, zastoupená JUDr. Mgr. Lukášem Váňou, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Mgr. Lubomír Nedbal, se sídlem Sukova 800/3, Bruntál, IČO 66249911, za účasti: Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupené Mgr. Ondřejem Buchou, advokátem se sídlem Kostelní 840, Stříbro, o zaplacení 1.046.714 Kč s příslušenstvím,vedené u Okresního soudu v Bruntále sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2023, č. j. -169, takto

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. -126, výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.046.714 Kč s příslušenstvím a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaný zastupoval žalobkyni jako věřitelku v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. vedeném proti Z. K., která zpronevěřila finanční prostředky základní školy jako její účetní, za což byla odsouzena v trestním řízení rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. . Důsledkem nesprávného poučení poskytnutého žalovaným došlo v insolvenčním řízení k přihlášení pouze části pohledávky uznané dlužnicí, ve zbytku nebyla pohledávka přihlášena z důvodu obav z negativních důsledků . V insolvenčním řízení byla žalobkyně odškodněna v rozsahu 48 % přihlášené pohledávky a zbytek neuhrazené pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení jí byl přiznán v následném řízení vedeném Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. , avšak ve výši pohledávky způsobené trestnou činností dosud nepřihlášené v insolvenčním řízení byla Z. K. úspěšně uplatněna námitka promlčení a tato část pohledávky se stala nedobytnou. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle zákona o advokacii, podle něhož žalovaný v rozporu s povinností hájit řádně a svědomitě práva a oprávněné zájmy klienta, nepoučil žalobkyni plně o důsledcích nepřihlášení celé pohledávky škody způsobené dlužnicí do insolvenčního řízení, v jehož důsledku nedošlo k uspokojení celé pohledávky žalobkyně, přičemž bylo prokázáno, že dlužnice řádně splácí pravomocně přiznanou částku náhrady škody žalobkyni.

2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. -169, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu i s jeho právním posouzením. Zdůraznil, že žalovaný nepoučil řádně žalobkyni o povaze její pohledávky, kterou měla za dlužnicí z titulu nároku na náhradu škody způsobené jí úmyslným trestným činem dlužnice v celkové výši 1.514.164 Kč, konkrétně nepoučil žalobkyni o tom, že její pohledávku za dlužnicí je nutno přihlásit přihláškou do insolvenčního řízení, když dle přihlášením pohledávky se staví promlčecí doba, a naopak v případě, že pohledávka přihlášena není, běh promlčecí doby po uplynutí lhůty k podání přihlášek podle cit. zákona pokračuje a žalobkyně se nepřihlášením pohledávky může vystavit promlčení pohledávky, i když se jedná o pohledávku na náhradu škody způsobené trestným činem. V důsledku nesprávného poučení přihlásila žalobkyně v insolvenčním řízení pouze pohledávku v částce, jejíž výši dlužnice uznala, a ve zbytku zjištěné škody se stala nedobytnou pro námitku promlčení, ačkoli v době běhu přihlašovací lhůty žalobkyně mohla bez obav přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku v celém rozsahu, a i kdyby snad došlo k jejímu popření, měla další možnosti a prostor adekvátně na to reagovat bez obav z následků vyplývajících z . Jelikož byly naplněny podmínky odpovědnosti advokáta za škodu podle zákona o advokacii, žalovaný odpovídá za nedobytnost pohledávky žalobkyně za dlužnicí, která jinak řádně splácí pravomocně přiznanou částku náhrady škody, a zžádných okolností projednávané věci se nepodává, že by dlužnice nebyla schopna uvedenou pohledávku doposud řádně splácet.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení právní otázky přerušení příčinné souvislosti neuspokojivou finanční situací původního dlužníka, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. . Podle dovolatele nebylo možno předpokládat plné splacení celé pohledávky z důvodu špatné finanční situace dlužnice, která splácí pravomocně přiznanou část dluhu měsíčně splátkami 5.000 Kč, čímž dluh splatí až v srpnu 2026, a nelze předpokládat, zda v budoucnu bude schopná dále splácet např. z důvodu ztráty zaměstnání či invalidity. Závěr odvolacího soudu, že by byla schopna splatit i v insolvenčním řízení nepřihlášenou výši pohledávky je dle dovolatele ryzí spekulací. V důsledku chybného právního posouzení soudy obou stupňů je tak žalobkyně nyní v objektivně mnohem výhodnějším postavení, než ve kterém by byla, pokud by žalovaný řádně splnil svoji povinnost a pohledávku žalobkyně přihlásil do insolvenčního řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k dovolání stručně podpořila dovolání žalovaného s tím, že se rovněž domnívá, že dovolání je přípustné a důvodné, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce možnosti dlužnice objektivně uhradit celou škodu.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou ( ), za splnění zákonné podmínky jejího právnického vzdělání ( , odst. 2 písm. a/ a odst. 4 ), není však přípustné.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

8. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá především na závěru, že nebýt nesprávného právního poučení ohledně výkladu , tedy pochybení žalovaného, mohla žalobkyně uplatnit v insolvenčním řízení celou výši škody způsobenou dlužnicí, případně ji mohla úspěšně uplatnit v následujícím civilním řízení vedeném pod sp. zn. , když pravomocně přiznanou část nároku dlužnice řádně splácí. Dovolatel v dovolání tvrdí, že pro plnění na přihlášenou pohledávku řádně uplatněnou a pravomocně přiznanou žalobkyni by dlužnice nemohla plnit na nepřihlášenou pohledávku představující škodu způsobenou žalovaným, a tudíž by nebyla vymožena. Jde však o ryzí spekulaci o budoucí neschopnosti dlužnice zbytek pohledávky splácet. Kdyby totiž dovolatel řádně přihlásil pohledávku žalobkyně v plné výši do insolvenčního řízení, byla by buď ve vyšším poměru uspokojena již v řízení o oddlužení dlužnice, případně by byla v plné výši přiznána v navazujícím řízení, a mohla by být uspokojena plně či z části podle budoucích finančních možností dlužnice. Jednalo by se však o stejnou pohledávku, kterou dlužnice nyní řádně splácí, pouze ve vyšší částce. Je to dovolatel, kdo nyní bezdůvodně spekuluje o budoucí nemožnosti či neschopnosti dlužnice své závazky splatit.

9. Odkázal-li dovolatel na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , či na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. , nejsou pro projednávanou věc přiléhavé. V prvním případě došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti advokáta a vznikem škody jednáním samotného poškozeného, který částku náhrady škody zaslanou advokátem použil na jiné své dluhy, a neuhradil částku přiznanou pravomocným platebním rozkazem před nařízením dražby své nemovitosti. Ve druhém citovaném rozsudku šlo o posouzení výše škody způsobené rozhodnutím statutárních orgánů včas a řádně nevymáhat pohledávky po splatnosti a jejich následný prodej za zlomek nominální hodnoty. Odkaz na uvedená rozhodnutí tedy nemůže založit přípustnost dovolání.

10. V projednávané věci bylo prokázáno, že dlužnice i po oddlužení plní na pravomocně přiznané pohledávky náhrady škody žalobkyni řádně a včas dle splátkového kalendáře, má stabilní zaměstnání. Tento skutkový závěr je postačující pro úvahu, že nebýt pochybení žalovaného žalobkyně by uspokojení své pohledávky dosáhla. Do budoucna by bylo možno pouze spekulovat o tom, jaké budou finanční možnosti dlužnice splatit celý dluh. Okolnost, že nyní nelze stoprocentně spolehlivě usoudit, zda by dlužnice skutečně celý svůj dluh splatila, není pro posouzení věci významná, neboť v opačném případě by odpovědnost advokáta za škodu nikdy nemohla být dána.

11. Jelikož dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle odmítl.

12. Nákladový výrok nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 7. 2025

JUDr. Robert Waltr předseda senátu