Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1359/2025

28 Cdo 1359/2025-261

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, IČO 43005314, se sídlem v Praze 2, K Rotundě 100/10, zastoupená JUDr. Vítem Biolkem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038/20, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o vydání věci, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2024, č. j. -230, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. -230, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. 7. 2020, č. j. -168, potvrdil v části výroku I, v níž byly žalobkyni vydány pozemky parc. č. 418/2, 449/24, 451/15, 496, 500 a 507/1 v k. ú. Horní Beřkovice a v tomto rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Ústecký kraj ze dne 18. 9. 2015, č. j. SPÚ 488115/2015/Hd (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání Česká republika – Státní pozemkový úřad. Předestřela otázku, zda v režimu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů, lze odškodnit odnětí majetku, k němuž došlo mimo rozhodné období (definované dobou od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 – ). Měla za to, že odvolací soud nastolenou otázku vyřešil odchylně od předchozího kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. .

3. Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Na vyřešení dovolatelkou vznesené otázky ovšem rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud totiž na základě provedeného dokazování (viz zejména rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 4. 1948, č. j. 5588/48-IX/B-12, a ze dne 1. 4. 1950, č. j. 17.711/50-IX/A-21) dovodil, že žalobkyní nárokované pozemky byly do jejího vlastnictví opětovně přiděleny v roce 1938 rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 3. 3. 1938, č. j. 297-324/37-IX/5, kterým byly propuštěny ze záboru dle § 11 zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého pozemkového majetku, a v rozhodném období vymezeném (definovaném dobou od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 – ) byly žalobkyni na základě řečených rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 4. 1948 a 1. 4. 1950 opětovně odňaty bez náhrady postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy ( ). Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že předmětné pozemky byly odňaty v rozhodném období, neměl pražádného důvodu zabývat se otázkou, zda předmětem odškodnění v režimu může být i majetek odňatý mimo rozhodné období.

6. Zpochybňuje-li pak dovolatelka odvolacím soudem na základě provedeného dokazování přijaté závěry o tom, že nárokované pozemky byly žalobkyni navráceny v roce 1938 a způsobem naplňujícím znaky majetkové křivdy dle jí byly opětovně odňaty v rozhodném období, jde o polemiku se skutkovými a nikoliv právními závěry odvolacího soudu. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

7. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání ve smyslu v projednávané věci naplněny nejsou.

8. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 3 700 Kč [srov. , , , písm. b), a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 5 021 Kč.

10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 8. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu