Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3225/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Opatřila, zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, proti usnesením Městského soudu v Praze vyhlášeným při schůzi věřitelů dne 5. a 6. 10. 2021 v insolvenčním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. , proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -225 ze dne 21. 10. 2021, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -268 ze dne 29. 11. 2021, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -269 ze dne 29. 11. 2021 a proti jinému zásahu Městského soudu v Praze, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") přijatých a vyhlášených při schůzi věřitelů dne 5. a 6. 10. 2021 v insolvenčním řízení dlužníka Arca Investments, a. s., se sídlem ve Slovenské republice, Bratislava, Plynárenská 7/A (dále jen "dlužník"), vedeném u městského soudu pod sp. zn. , a to konkrétně usnesení podle zápisu ze schůze věřitelů č. j. -220, jimiž:

a) byl zamítnut návrh (podle stěžovatele výzva), aby ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), městský soud zakázal hlasovat věřitelům spřízněným s dlužníkem - věřitelům sdruženým ve spolku AVEA - Spolek pro ochranu práv věřitelů, z. s., se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8 - věřitelům hlasujícím pod skupinou E (dále jen "spolek AVEA");

b) nebylo věřiteli č. 570 (P-685) přiznáno hlasovací právo ve výši 304 487 hlasů (v rozsahu popření);

c) nebylo věřiteli č. 1 (P-304, P-360, P-368, P-372, P-415, P-522, P-526, P-1523, P-1528, P-P1763, P-1847 a P-1869) přiznáno hlasovací právo ve výši 31 942 911,88 hlasů (v rozsahu popření);

d) byl potvrzen zvolený věřitelský výbor v následujícím počtu a složení jeho členů:

1. člen: věřitel č. 23 - J&T Banka a. s. - za zajištěné věřitele,

2. člen: věřitel č. 206 - Caleson Debt Solution a. s. - za zajištěné věřitele,

3. člen: věřitel č. 201 - IMOS invest s. r. o. - za nezajištěné věřitele,

4. člen: věřitel č. 1598 - Traficon inkasní s. r. o. - za nezajištěné věřitele,

5. člen: věřitel č. 8 - Reál Controls s. r. o. - za nezajištěné věřitele,

6. člen: věřitel č. 1526 - Spojené kartáčovny a. s. - za nezajištěné věřitele;

e) byl potvrzen členovi věřitelského výboru, věřiteli č. 23, ve věřitelském výboru náhradník - věřitel č. 164;

f) nebyla schůze věřitelů dne 6. 10. 2021 přerušena na dobu 60 dnů;

g) nebylo dlužníkovi odňato přednostní právo sestavit reorganizační plán;

h) nebyl odvolán dosavadní insolvenční správce z funkce.

2. Stěžovatel se dále domáhá zrušení:

a) usnesení městského soudu č. j. -225 ze dne 21. 10. 2021, jímž byla povolena reorganizace dlužníka (výrok I), ponechán stávající insolvenční správce Ing. Lee Louda, Ph. D. (dále jen "insolvenční správce"), se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41 (výrok II), dlužníkovi uloženo, aby ve lhůtě do 120 dnů předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán nebo aby bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu sdělil, že jej předložit nehodlá (výrok III), potvrzeno dlužníkovi, že má přednostní právo sestavit reorganizační plán (výrok IV), znalcem z oboru ekonomika jmenována obchodní korporace Equity Solutions Appraisals s. r. o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12 (výrok V), uložena povinnost věřitelskému výboru dlužníka, aby ve lhůtě 15 dní schválil odměnu znalce a podal o tom v téže lhůtě zprávu soudu a insolvenčnímu správci (výrok VI) a vysloveny účinky rozhodnutí o povolení reorganizace dnem jeho uveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok VII);

b) usnesení městského soudu č. j. -268 ze dne 29. 10. 2021, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí reorganizačního návrhu věřitele č. 1 - obchodní korporace IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a;

c) usnesení městského soudu č. j. -269 ze dne 29. 10. 2021, jímž byl zamítnut reorganizační návrh stěžovatele.

3. Vedle zrušení uvedených rozhodnutí se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal městskému soudu v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. pokračovat v takzvaném jiném zásahu - porušování práv a svobod stěžovatele, a to práva na spravedlivý proces, práva stěžovatele na ochranu jeho práv nepeněžní povahy, na rovnost vlastnického práva a jeho ochrany a přikázal městskému soudu, aby v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. obnovil stav před jiným zásahem, nařídil - svolal první schůzi věřitelů, v jejímž průběhu rozhodne ve vztahu k výzvě stěžovatele podle o zákazu hlasovat věřitelům spřízněným s dlužníkem - věřitelům sdruženým ve spolku AVEA.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že městský soud nereflektoval na výzvu stěžovatele (jakožto přihlášeného věřitele č. 162), aby ve smyslu zakázal hlasovat věřitelům spřízněným s dlužníkem - věřitelům sdruženým ve spolku AVEA. Stěžovatel tuto výzvu adresoval městskému soudu s odkazem na sdělení jiného věřitele, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dlužníka dne 27. 9. 2021 (podání na B-122), v němž byly obsaženy informace o propojenosti konkrétních osob - spolku AVEA s dlužníkem. Při zamítnutí výzvy stěžovatele městský soud vybočil z běžné rozhodovací praxe, nereflektoval-li sám o sobě na naplnění hypotézy pro aplikaci překážky hlasování vznikající ex lege ve smyslu , potažmo na výzvu - argumenty v tomto směru, načež mimoběžně argumentoval, že podání na B-122 je opožděný návrh. Podle stěžovatele je odůvodnění (absence) takového postupu městského soudu nepřezkoumatelné, nebo dokonce protiústavní, neboť je projevem svévole (uvedené pochybení následně stěžovatel označuje jako tzv. "primární zásah").

5. Stěžovatel je přesvědčen, že příčinou primárního zásahu je rezignace městského soudu na zajištění jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Následkem primárního zásahu je ke škodě stěžovatele podstatné a závažné omezení jeho vlivu na insolvenční řízení dlužníka. Snaze stěžovatele zabránit porušení zákazu hlasování s dlužníkem spřízněných osob městský soud nevyhověl, načež přijetím navazujících usnesení došlo k dalším nedovoleným zásahům do základních práv a svobod stěžovatele v příčinné souvislosti s primárním zásahem, coby "plodů otráveného stromu" [viz usnesení uvedená v bodu 1 písm. b) až e) a bodu 2], čímž bylo zasaženo také do jeho ústavně zaručeného práva podle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

6. Podle stěžovatele jde o ústavně nekonformní výklad a aplikaci práva, uzavřel-li městský soud, že ve vztahu k návrhu stěžovatele [viz bod 1 písm. a)] šlo o návrh opožděný, vzhledem k vazbě a . K tomu dále uvádí, že městský soud o opožděnosti jeho návrhu rozhodl v rozporu se skutkovým stavem, byla-li poslední opravená a finalizovaná verze seznamu přihlášených pohledávek zveřejněna dne 4. 10. 2021, tj. jen jeden den před počátkem schůze věřitelů.

7. Stěžovatel také namítá, že předmětná schůze věřitelů byla svolána vadně; městským soudem nebyla dodržena lhůta o délce 15 dní ( ), neboť usnesení o schůzi věřitelů č. j. -113 bylo zveřejněno dne 21. 9. 2021, tj. 14 dní před schůzí věřitelů.

III. Procesní předpoklady v řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou ve vztahu k jednotlivým napadeným rozhodnutím (jejich výrokům) a návrhům stěžovatele naplněny procesní předpoklady k jejich projednání podle o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Jak bude uvedeno dále, některými z napadených usnesení městského soudu a jejich procesními předpoklady se Ústavní soud zabýval již v usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 12. 2021 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

9. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních podmínek usnesení přijatých na schůzi věřitelů. Schůze věřitelů představuje zvláštní formu jednání insolvenčního soudu a lze ji přiznat postavení zvláštního orgánu, který v určitém rozsahu přímo vykonává státní moc, přičemž přípustnost ústavní stížnosti již v minulosti Ústavní soud dovodil u některých druhů rozhodnutí v insolvenčním řízení, která i jako nemeritorní jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele [srov. nález

sp. zn.

ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197)].

10. Jde-li o usnesení, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele, aby městský soud ve smyslu zakázal hlasovat věřitelům spřízněným s dlužníkem - věřitelům sdruženým ve spolku AVEA [viz bod 1 písm. a)], Ústavní soud již v minulosti dospěl k závěru, že není (objektivně) přípustná ústavní stížnosti proti usnesení insolvenčního soudu nepřiznávajícím hlasovací práva pro schůzi věřitelů, neboť není bez návaznosti na jiné rozhodnutí (přijaté na téže schůzi na základě hlasování věřitelů) samo o sobě způsobilé zásahu do základních práv [srov. stanovisko pléna sp. zn. ze dne 21. 4. 2015 (ST 41/77 SbNU 963) či nález

sp. zn.

, bod 51]. Vztaženo na nyní projednávanou věc, není přípustná ústavní stížnost proti usnesení, jímž městský soud zamítl návrh na zákaz hlasování určitým věřitelům, neboť případný kasační zásah Ústavního soudu vůči tomuto usnesení by nemohl sám o sobě napravit namítaný protiprávní stav, jenž se měl promítnout do dalších rozhodnutí přijatých na schůzi věřitelů v důsledku hlasování věřitelů, kteří podle přesvědčení stěžovatele hlasovat neměli.

11. Brojí-li stěžovatel nikoli pouze proti předmětnému zamítavému usnesení, ale proti postupu městského soudu, který nevzal v potaz (nereagoval na výzvu stěžovatele) zákonné omezení vyplývající z ex lege a nezakázal hlasování věřitelům, kteří s dlužníkem tvoří koncern nebo jsou osobou dlužníkovi blízkou, uvádí k tomu Ústavní soud, že jiným zásahem orgánu veřejné moci se zpravidla rozumí převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu. Aby bylo možné stěžovatelem namítanému postupu přiznat povahu "jiného zásahu orgánu veřejné moci", muselo by jít o zásah, jehož trvání nebude způsobilé zatížit z hlediska možného porušení ústavně zaručených základních práv a svobod i navazující rozhodnutí, jímž předmětné řízení končí a jež by bylo přezkoumatelné Ústavním soudem (nález

sp. zn.

, bod 52). Spočívá-li tedy důsledek namítaného nesprávného postupu v zatížení následných rozhodnutí přijatých na schůzi věřitelů (vůči nimž stěžovatel taktéž brojí), nelze takový postup považovat za "jiný zásah veřejné moci", jenž lze napadnout ústavní stížností.

12. Ve vztahu k usnesením, jimiž nebyla věřitelům č. 570 a č. 1 přiznána hlasovací práva [viz bod 1 písm. b) a c)], Ústavní soud uvádí, že ústavní stížnost může být podána pouze tím, kdo byl účastníkem předchozího řízení a koho se příslušný zásah orgánu veřejné moci přímo dotýká [srov. ]. Ačkoli lze hypoteticky připustit, že výsledek jednotlivých hlasování na schůzi věřitelů mohl být nepřiznáním hlasovacích práv věřitelům č. 570 a č. 1 určitým způsobem ovlivněn, stěžovatele se takový postup městského soudu dotýká jen zprostředkovaně. Jsou to právě věřitelé č. 570 a č. 1, kteří musí bránit svá práva (shodně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 3. 2017 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2018). Jelikož nepřipouští tzv. actio popularis, je ústavní stížnost v této části podána někým zjevně neoprávněným ve smyslu téhož zákona.

13. Ve vztahu k usnesení, jimž byl potvrzen zvolený věřitelský výbor v tam uvedeném počtu a složení jeho členů [viz bod 1 písm. d)], je v této části ústavní stížnost rovněž nepřípustná, jak již uzavřel Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

. Z výše citovaného zápisu ze schůze věřitelů č. j. -220 vyplývá, že proti návrhu věřitele č. 23 (za zajištěné věřitele) a věřitele skupiny E (za nezajištěné věřitele) na volbu členů věřitelského výboru bylo podáno 0 hlasů; věřitel - skupina N se hlasování zdržel. Stěžovatel tedy nehlasoval proti přijetí napadeného usnesení, ačkoli byl po celou dobu přítomen schůze věřitelů, přitom ani z jím poskytnutého zvukového záznamu (disk DVD tvořící přílohu H k ústavní stížnosti) neplyne, že by proti přijetí napadeného usnesení něco namítal. Dále k tomu Ústavní soud uvádí, že umožňuje z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, insolvenčnímu soudu, a to i bez návrhu, odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků; stěžovatel tudíž disponuje procesním prostředkem, jímž lze brojit proti složení věřitelského výboru, a nic mu nebrání v podání návrhu, či alespoň podnětu městskému soudu (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 7. 2012 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 2. 11. 2016). Stěžovatel tedy nevyužil poskytnuté procesní nástroje, kterými mohl volbu členů věřitelského výboru napadnout, nedal městskému soudu možnost tvrzené pochybení napravit, a tudíž řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Ze stejných důvodů je ústavní stížnosti nepřípustná i vůči usnesení, jímž byl ustanoven náhradník člena věřitelského výboru [viz bod 1 písm. e)].

14. Jde-li o usnesení, jímž nebyla schůze věřitelů dne 6. 10. 2021 přerušena na dobu 60 dnů [viz bod 1 písm. f)], Ústavní soud k tomu stejně jako v usnesení

sp. zn.

uvádí, že jde o procesní rozhodnutí, jímž bylo pouze upraveno vedení řízení (resp. schůze věřitelů), které není samo sobě bez dalšího způsobilé zasáhnout do práv účastníků insolvenčního řízení, tím spíše natolik citelně, že by to ospravedlnilo jeho připuštění k ústavnímu přezkumu. Řízení o ústavní stížnosti nelze chápat jako opravný prostředek k bezbřehé revizi postupu insolvenčního soudu. Stejný závěr je třeba učinit ve vztahu k výrokům III, V, VI a VII usnesení č. j. -225 [viz bod 2 písm. a)], neboť jde pouze o výroky procesní povahy, které nemohou bezprostředně zasáhnout ústavně zaručená práva stěžovatele (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 8. 2015). Ústavní stížnost je proto v této části nepřípustná.

15. Jde-li o usnesení č. j. -268, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí reorganizačního návrhu věřitele č. 1 [viz bod 2 písm. b)], nejde o rozhodnutí, které by mohlo přímo porušit základní práva nebo svobody stěžovatele ve smyslu , neboť nebylo rozhodnuto o jeho návrhu, ale o návrhu jiného věřitele a pouze tento věřitel může podat proti předmětnému usnesení odvolání. Ústavní stížnost je proto v této části podána někým zjevně neoprávněným (obdobně viz bod 12).

16. Usnesením č. j. -269 bylo rozhodnuto o zamítnutí reorganizačního návrhu stěžovatele [viz bod 2 písm. c)]; jde o rozhodnutí, proti kterému může podat osoba, která návrh na povolení reorganizace podala, odvolání ( ve spojení s ). Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 13), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu (insolvenční) zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Protože stěžovatel nepodal proti předmětnému usnesení odvolání, ačkoli tak učinit mohl, je ústavní stížnost v této části nepřípustná.

17. Jde-li o požadavek, aby Ústavní soud uložil městskému soudu příkaz obnovit stav před vyhlášením napadených usnesení tím, že nařídí znovu svolat první schůzi věřitelů, v jejímž průběhu rozhodne ve vztahu k výzvě stěžovatele podle o zákazu hlasovat věřitelům spřízněným s dlužníkem (viz bod 3), jde v této části o návrh, k jehož projednání a rozhodnutí o něm není Ústavní soud příslušný, jak již obdobně uzavřel v usnesení

sp. zn.

. Ústavní soud není podle , ani žádného jiného právního předpisu nadán pravomocí zavázat výrokem svého rozhodnutí insolvenční soud k uskutečnění určitého postupu; to platí tím spíše, brojí-li stěžovatel primárně proti pravomocným soudním rozhodnutím, které až eventuálně konstruuje jako "jiný zásah soudu" (viz body 10 a 11).

18. Stěžovatel ve vztahu k přípustnosti ústavní stížnosti dále uvádí, že svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, a jsou tudíž dány předpoklady pro její neodmítnutí podle ; rozhodnutí o nyní projednávané věci může mít dopad na tisíce osob (přinejmenším 1,7 tisíce věřitelů dlužníka s pohledávkami přinejmenším ve výši cca 22 miliard Kč) a může předejít značnému množství soudních sporů. Podle Ústavního soudu ovšem uvedené okolnosti samy o sobě podstatný přesah - ve smyslu jeho relevantní judikatury - nezakládají. Ačkoli lze stěžovateli přisvědčit, že předmětné insolvenční řízení se svým rozsahem dotýká značného množství osob, předmět ústavní stížnosti se vztahuje výlučně k posouzení ústavní konformity konkrétního postupu městského soudu vztahujícího se pouze k nyní projednávané věci, a tudíž nevykazuje potřebné znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním případem (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2021 a tam citovanou judikaturu).

19. Nadto Ústavní soud uvádí, že i kdyby shledal, že jsou dány důvody pro meritorní přezkum ve vztahu k ústavní stížnosti jako celku (resp. ve vztahu k rozhodnutím, vůči nimž shledal ústavní stížnost jako nepřípustnou), byl by rámec jeho přezkumu vymezen argumentací stěžovatele, jejíž podstata je napříč všemi napadenými rozhodnutím totožná. Závěr o případné protiústavnosti napadených usnesení by tedy byl odvislý od výsledku posouzení rozhodnutí, vůči nimž je ústavní stížnost přípustná, v nichž však Ústavní soud - jak bude uvedeno dále - ústavněprávní deficity neshledal.

20. Ve zbývající části ústavní stížnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem, není nepřípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný (k podmínkám řízení viz také a ).

IV. Posouzení Ústavním soudem

21. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů; ústavní stížností napadená usnesení městského soudu proto přezkoumal z hlediska ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní ochranu podle y a Úmluvy, konkrétně v tom jeho aspektu, zda se městský soud v rámci svého procesního postupu nedopustil svévole, kterou by mohla být zkrácena stěžovatelova práva v insolvenčním řízení. V konečném důsledku by to mohlo mít vliv na rozsah, v jakém budou uspokojeny pohledávky stěžovatele, čímž by bylo dotčeno i jeho vlastnické právo podle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 9. 2012 (N 146/66 SbNU 219), nález

sp. zn.

ze dne 26. 6. 2014 či již citované stanovisko pléna sp. zn. ].

22. Rozhodnutí přijatá na schůzi věřitelů mohou mít za následek porušení základního práva nebo svobody stěžovatele pouze z důvodu nesprávného postupu městského soudu, který předcházel jejich přijetí, ať už by šlo o nerespektování zákonných podmínek pro konání schůze věřitelů nebo pochybení při rozhodování o hlasovacích právech jednotlivých věřitelů (viz nález

sp. zn.

, bod 74). Podstatou argumentace stěžovatele je, že na schůzi věřitelů hlasovali věřitelé, kteří - s ohledem na namítaný rozpor s - hlasovat neměli. Právě uvedené má podle stěžovatele za následek, že jsou protiústavní i ostatní usnesení přijatá a vyhlášená na předmětné schůzi věřitelů. Z toho poté plyne skutečnost, že stěžovatel nijak nerozvádí argumentaci ve vztahu k ostatním (přípustným) usnesením jako takovým, ale soustředí se pouze na postup městského soudu předcházející jejich přijetí.

23. Ze zápisu ze schůze věřitelů a zvukového záznamu z této schůze vyplývá, že stěžovatel svůj návrh na zákaz hlasování věřitelům sdruženým ve spolku AVEA odůvodnil tím, že jsou dány důvody uvedené v , podle kterého věřitel, který s dlužníkem tvoří koncern anebo je osobou dlužníkovi blízkou, nesmí na schůzi věřitelů hlasovat, nestanoví-li zákon jinak. Stěžovatel současně odkázal na podání založené na B-122 (ve kterém věřitel - obchodní korporace RYG Investments, s. r. o., upozorňuje na možné pletichy v insolvenčním řízení zástupců spolku AVEA, společnosti IMOS invest, a. s. a s nimi spřízněných osob) a na bod 10 tzv. smlouvy o koordinaci postupu uzavřené mezi spolkem AVEA a jednotlivými věřiteli (jejíž vzor tvoří přílohu F k ústavní stížnosti).

24. Insolvenční správce se k tomuto návrhu vyjádřil, že provedené prověřování případných koncernových vazeb dlužníka bylo podrobné a neshledal ohledně spolku AVEA, že by zde byly důvody podle . V návaznosti na to městský soud rozhodl o návrhu stěžovatele usnesením [viz bod 1 písm. a)], jenž odůvodnil tak, že jde o návrh opožděný; návrh stěžovatele vyhodnotil ve smyslu , podle kterého platí, že insolvenční soud může z důvodů hodných zvláštního zřetele, vyžaduje-li to ochrana společného zájmu věřitelů a hrozí-li střet zájmů, na návrh podle a po slyšení insolvenčního správce zakázat věřiteli hlasování i v případech neuvedených v odstavcích 1 až 3. Podle , věty první, platí, že návrh na rozhodnutí o hlasovacím právu odlišně od seznamu přihlášených pohledávek musí být doručen insolvenčnímu soudu nejpozději 7 dní před schůzí věřitelů; tato lhůta však neskončí dříve než 5 dní po zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním rejstříku. O tomto poučil městský soud účastníky i v usnesení č. j.: -113 ze dne 21. 9. 2021, jímž mj. nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů.

25. Městský soud vyšel z právního názoru, že nejsou-li v seznamu přihlášených pohledávek vyznačeny údaje o existenci vazeb věřitelů s dlužníkem ( ), musí být návrh podle podán ve lhůtě podle téhož zákona tak, aby měl soud možnost se s daným návrhem seznámit. Uvedený výklad a aplikace (coby podústavního právního předpisu) městským soudem podle Ústavního soudu, jemuž přísluší jej hodnotit nikoli z pohledu "věcné správnosti", nýbrž pouze z hlediska dodržování ústavních kautel, není svévolný, nevybočuje z mezí zákonné úpravy ani není přímo rozporný s chápáním předmětných ustanovení v komentářové literatuře [srov. MORAVEC, T. In: MORAVEC, T., KOTOUČOVÁ, J. a kol. . 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 175 a 180; GRAY, M., JANDA, I., PLCH, D. In: SPRINZ, P., JIRMÁSEK, T., ŘEHÁČEK, O., VRBA, M., ZOUBEK, H. a kol. . 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, s. 141-143; MARŠÍKOVÁ, J. In: MARŠÍKOVÁ, J. a kol. s poznámkami, judikaturou, nařízením 2015/848 a prováděcími předpisy. 3. aktualizované vydání podle stavu právní úpravy k 1. 1. 2018. 3. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 107; srov. též důvodovou zprávu k , zvláštní část, k bodu 14 až 18, 54, 69 a 70 ( a 3, , , , a a 3)].

26. Stěžovatel v této souvislosti namítá, že verze seznamu přihlášených pohledávek byla insolvenčním správcem (městským soudem) finalizována a zveřejněna dne 4. 10. 2021 (B-161), tj. až jeden den před počátkem schůze věřitelů; lhůta k podání návrhu proto nemohla uplynout (srov. ), a návrh tak nemohl být opožděný. Podle Ústavního soudu je ovšem rozhodný prvotní seznam přihlášených pohledávek ze dne 20. 9. 2021 (založený na B-106, B-107 a B-108), ve kterém se mohli věřitelé seznámit s případnými vyznačenými vazbami podle . Následná doplnění a opravy seznamu přihlášených pohledávek se netýkala věřitelů sdružených ve spolku AVEA a jejich vazeb. Z pohledu Ústavního soudu (vychází-li z právního názoru zaujatého městským soudem o provázanosti a 52 ) se věřitelé mohli s dostatečným předstihem seznámit se stanoviskem insolvenčního správce ke koncernovým či jiným vazbám, případně včas podat návrh, aby o hlasovacích právech bylo rozhodnuto odlišně.

27. Městský soud současně dospěl k závěru, že podání na B-122 nepovažuje za návrh na odejmutí hlasovacích práv věřitelům sdruženým pod spolkem AVEA, a bylo-li by takto posouzeno, nelze skutečnosti v něm obsažené lze podřadit pod důvody uvedené v . K tomu Ústavní soud uvádí, že je právě úkolem obecného soudu, aby kvalifikoval obsah podání, nedopustí-li se přitom - z pohledu intenzity - ústavněprávních pochybení. Ústavní soud proto shrnuje, že městský soud svůj postup a rozhodnutí (byť stručně) odůvodnil, přitom neshledal v závěrech městského soudu takové ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci.

28. Namítá-li stěžovatel, že schůze věřitelů byla svolána vadně, uvádí k tomu Ústavní soud, že městský soud nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, která se má konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání na stejném místě, na den 5. 10. 2021 v 10:30 - s tím, že nebude-li do konce pracovní doby vyčerpán program jednání, bude ve stejné jednací síni pokračovat ve dnech 6. a 7. 10. 2021, již dne 28. 7. 2021 usnesením č. j.: -40. Usnesením č. j. -113 ze dne 21. 9. 2021 následně změnil místo konání přezkumného jednání (a navazující schůze věřitelů) a posunul jeho zahájení na 11:30. Posuzováno optikou materiálního hlediska měl stěžovatel dostatečný časový prostor, aby se mohl na předmětnou schůzi věřitelů připravit a vznést konkrétní návrhy. Stěžovatel pak ani netvrdí, jakým konkrétním způsobem mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv tím, že z formálního pohledu (posuzováno izolovaně ve vztahu k usnesení č. j. -113) byla patnáctidenní lhůta ve smyslu zkrácena o jeden den.

29. Neshledal-li Ústavní soud jako protiústavní postup městského soudu předcházející přijetí napadených usnesení (vůči nimž shledal ústavní stížnost jako přípustnou) a současně nepředložil-li stěžovatel ústavněprávní argumentaci směřující proti usnesením jako takovým, jíž by se mohl Ústavní soud zabývat, uzavírá, že ústavní stížnost je v části proti usnesením přijatým na schůzi věřitelům specifikovaným v bodu 1 písm. g) a h) a výrokům I, II a IV usnesení č. j. -225 specifikovaným v bodu 2 písm. a) zjevně neopodstatněná. Stejný závěr by vzhledem k podstatě jeho přezkumu učinil i ve vztahu k ostatním napadeným usnesením, shledal-li by ústavní stížnost v části proti nim jako přípustnou (viz bod 19).

30. Ústavní soud nad rámec výše uvedeného poznamenává, že i kdyby městský soud zakázal na schůzi věřitelů hlasovat věřitelům sdruženým ve spolku AVEA (příp. by tak bylo učiněno v důsledku ingerence Ústavního soudu), jevilo by se vzhledem k součtu jejich přihlášených pohledávek a tomu odpovídajícímu počtu hlasovacích práv (kolem tří miliard) více než pravděpodobné, že by hlasování na schůzi věřitelů přijatých usnesení skončila vzhledem k rozdílům mezi hlasy pro a proti u jednotlivých hlasování (pohybujícím se mezi čtyřmi a pěti miliardami) stejným výsledkem, a tudíž se stejným dopadem do práv a povinností stěžovatele.

V. Závěr

31. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti podle téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, zčásti podle téhož zákona jako návrh nepřípustný a zčásti podle téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu